Toňa čtyřletá

Čas hrozně letí, takže jsme naší holčičce už do dortu napíchali čtyři svíčky.

Tončí je pořád velká parádnice. Několikrát denně se převlíká, nejdůležitější pak je, aby na tričku měla obrázek. Pokud možno s kočkou, protože kočky nadevše zbožňuje. Takže má obrázky s kočkami nad postelí, plyšáka, plno oblečení s kočkou. Jen tu živou zatím nemáme, ač o ni už začíná prosit. Jinak musí nosit šaty nebo sukni. Na kalhoty, kraťasy ji musíme ukecávat a to dost často marně. Parádnice je i v jiných směreh, takže se nám začínají doma kupit cetky – prstýnky, korálky, náramky, sponky… Škoda jen, že ty vlasy jí ne a ne růst, tak ráda by nosila gumičky.  Toňa je pořád mamánek, ale ne už tak stoprocentní, už se přitulí i k tatínkovi, který je tomu velice rád. Celkově je to hrozný mazel, mazlení je její součástí, bez něj by to nebyla ta pravá Tončí, a kdyby se jí ho nedostávalo, asi by to hodně těžce nesla.

Školka ji docela otrkala, co se týče jiných dětí. Když někde jsou, už se hned zapojuje do hry a celé odpoledne o ní nemusíme vědět. Což je hodně velký posun od doby, kdy seděla u mě na klíně a jen po dětech pokukovala. Ve školce má několik obřích kamarádek, se kterými se neustále otlapkávají, chichotají a piští – to je pro mě, jakožto vyrostlou mezi samými kluky, docela zvláštní pozorovat. Díky tomu, že už není takový mamánek, krásně zvládla i dva tdny s babičkami, které si ji hrozně chválily jako roztomilou. Nemusela by prý být ale tolik ukňučená. Což ona je, pláčem okamžitě reaguje na cokoliv, co se zrovna neodehrává podle jejího. Jak ale časo brečí, tak se i často a hodně směje – prostě citovka na plný perdy.

Má šikovné prsty, jemná motorika jí nedělá problémy. Hrozně ráda kreslí. Kreslí rozmáchle a přitom dělá detaily, jako je prstýnek na prstě. Občas hýří barvami (sluníčko duhové), občas jede jednobarevně. Kreslí obří oči a její postavy mi občas nahazují něco z dílny Tima Burtona. Má ráda plyšáky a panenky, ukládá je a stará se o ně přepečlivě. Miluje Duplo. Z knížek pořád jede nejraději říkadla, na delší věci nemá trpělivost, což mě trochu mrzí, ale snad se to zlomí. Zlomilo se už sledování pohádek. Baví ji Prasátko Peppa, Příšerky s.r.o., Malá čarodějnice, Princezna víla Holly.

Pohyb jí taky vcelku jde. Akorát rytmus zrovna nectí, takže tanečky nejsou to pravé. Ale kotrmelec zvládá ukázkově. Jezdí na větším kole. Miluje vodu a neváhá se sama vrhnout do hlubokého bazénu (s rukávky teda) a trčet tam předlouho, dokud ji nevyženeme. Mluví pěkně, co se týče obsahu, ale logopedicky se odloni neposunula. Takže neumí r, ř, nemá čisté sykavky.

Je to taky vzteklín tvrdou palicí, když se na něčem zasekne, prostě s ní nehneme. A nechce zdravit. „Zdlavit nebudu, plotože se mi plostě nechce.“ Tečka. Prostě svéhlava.

A kromě toho taky Princezna víla.

 

Jak šel čas

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklamy