Škola v plném proudu

Chystala jsem se popsat první měsíc Mikuláše ve škole, ale nějak mi to uteklo pod rukama a už je tam pomalu měsíce dva, takže už je starý mazák. Dokonce už kousek chodí sám. Zatím ho to pořád baví, v žákovské má k dnešnímu dni pět jedniček a ze září nějaká sluníčka a určitě by jich měl i víc, kdyby nebyl v říjnu nemocný, jak říká. Na jedničkách mu hodně záleží, asi budeme mít doma šprta 🙂

Image

Fotka je z prvního dne, kdy byl enormně nadšený. Tady sedí v poslední lavici s kamarádkou, už byli přesazeni o lavici dopředu a minulý pátek dokonce odsazena kamarádka, že prý opisovala (resp. skládala slova podle Mika). Tak je teď sám a extra nadšený z toho není. Ale vzhledem k tomu, jak se tam děti točí, možná k němu ještě někdo přibyde.

Nejvíc ho prý baví výtvarka a pracovní činnosti, což bych do něj asi neřekla, ale fakt je, že to vždycky bylo zábavnější než učení. A informatika samozřejmě. Matika je prý nuda, protože počítají jenom do pětky, čtení mu jde levou zadní, skládání slov taky, akorát ta ruka je krapet těžší. Nejlíp psal, když doháněl resty ze zameškaných hodin, to psal snad celý víkend a na konci měl už písanky téměř ukázkové – když si třeba vzpomenu na sebe, jak jsem drápala. No teď už to zase trochu fláká, takže gumuju, aby si nemyslel…

Docela by mě zajímalo, jak funguje na tělocviku, protože je to takový titntítko, co nic nevydrží, při rozběhu, kdy vybírali děti na závody byl „třetí z posledních“, ale nevadilo mu to, protože „by pak stejně nevyhrál“. Ale zatím si nestěžuje. Mám pocit, že na ZŠ to měli sportovci v kolektivu vždycky lepší, ti co se dobře učili, byli za šprta, ale do budoucna bych stejně radši chytrolína než sportovce 🙂 Zatím ho tam trápí jen jeden spolužák, ale Mikuláš není jediný terčem jeho útoků, co tak slyším, všechny problémy a vlastní nedostatky řeší pěstí a nadáváním. Tak snad si to sedne, případně Mik najde nějaké silnější obránce.

Když jsme přemýšleli, co pro něj za kroužky, nakonec vyhrál pingpong, mají to v rodině, hrál dědeček i tatínek a Mikuláše to zatím hrozně baví. Je vytrvalý, vůbec mu nevadí, že se zatím víc pro míček shýbá. Ve škole chodí na sebeobranu, hlavně kvůli pohybu (místo klasických sportovek, které jsou v blbém termínu) a možná i proto, aby se naučil ustát, když do něj někdo strčí.

Má velkou potřebu nám o škole vyprávět. Zatím teda. Takže vím, co se ve škole dělo, koho paní učitelka přesadila a proč, co jim říkala a nemusím kontrolovat, co mají za úkoly, protože si všechno pamatuje.

Zatím mi dělá velkou radost, náš školák, akorát tedy ten jeho občasný pocit, že je nejchytřejší… V tom ho trošku tlumíme. Ale jen úplně malinko 🙂

Ještě dvě z prvního dne

Image

Image

Reklamy