Pár hlášek

(dokud si je pamatuju, odložím si zde)

Mikuláš běhá po bytě se samurajským mečem (jiný nemá) a Tončiným prstýnkem (se žlutým srdíčkem za bůra) a vyřvává: „Kdybych bydlel v Anglii, chtěl bych se jmenovat Thorin Pavéza.“

Na sedmileté prohlídce hlásí stav chrupu: „Ty zuby vepředu mi vytrhli doma, ale ten zadní mi pan zubař vytrhl kladivem.“ (Au!)

Toňa vypočítává: „Slepice snáší vajíčka, krávy mlíko, ovečky vlnu a mlíko. Co snáší žirafy?“
Mikeš: „Bobky.“

A ještě o zvířatech: „A když ten slon jí chobotem, co dělá, když mu ten chobot nechutná?“

Toňa se chystá do divadla, bere si šaty: „Tak a ještě kabelku a půjdu jako uplná ženská.“

(hlavně ta růžová)

Toňa: „Mami, co to máš na puse?“
Já: „To je opar.“
T: „A bolí to?“
Já: „Bolí.“
T: „Hm, ale to nevadí viď? Hlavně, že je růžový.“

Tončin monolog: „Mami, a jak vypadá Chodov?“ Asi jako brambora. Ne jako brambora ne. Vypadá jako žlutá kostička, akorát nakřivo. A Roztyly? Roztyly jsou asi tři čárky vedle sebe, víš?“

Babička vyprávěla, jak se jí onehdy udělalo šoufl, že skoro omdlela. Dětem to asi vyprávěla několikrát, protože další den jí Tonička říká:
„Babi, vyprávěj mi zase, jak jsi na tom nádraží umřela.“

Reklamy