Odmlčení

Trochu jsem se na blogu opět odmlčela, ne že by se nic nedělo, právě naopak. Zkoušíme si užívat léta, kdykoli to jde a zrovna neprší, nebo prší tak, že se děti můžou ráchat v kalužích a nepromoknou přitom na kost. Zvlášť Toňu obří louže lákají a taky bahýnko, co se udělalo v lese. Škoda, že tak těžce snáší, když do toho bahna zapadne v bílých sandálech 🙂

Měla jsem pocit, že čím budou děti starší, tím složitější bude pro ně vymýšlet program a kde že budou ty časy, kdy jim jako batolatům stačil výlet okolo bloku. Ono je to vlastně pořád stejné, stačí je vypustit na louku, do lesa, na k ZŠ přilehlé hřiště a oni vždycky vymyslí nějakou zábavu. Jiné je to v tom, že toho naběhají víc a už nás tolik nepotřebují, což občas kvituju s povděkem a myslím na to, jak mají naše děti docela slušnou fantazii. Stejnou jako my mívali v jejich věku. A jsem za to ráda a snažím se být častěji venku, protože Mikeš třeba už má doma tendence cpát se k počítači a u něj pak nevnímat okolí. Trochu se obávám doby, kdy už si do toho nenechá „kecat“ a prostě ho od něj nezvednu. A užívám to, že sice doma reptá, že by něco hrál, ale jakmile vyrazíme ven, je naprosto nadšený a neustále v pohybu a plný nápadů co dělat.

Mezi to občas vložíme nějaký bazén (i s účelem trochu Mikuláše osmělit, protože zdědil po tatínkovi i strýci děs z vody), kino, pouť, výstavu, výlet… Je toho vlastně tolik a i přesto kolikrát o víkendu přemýšlíme, kam bychom vyrazili, aby nás to všechny bavilo. A někdy je nejideálnější volba opět s nějakými dětnými kamarády vyrazit jen poblíž domu a vypustit divochy vstříc jejich fantazii. I když si z toho občas přinesou odřeniny, štípance a klíšťata.

Reklamy