Z knih do knih

Co čtu, si od jisté doby pečlivě zaznamenávám, kdysi jen do tabulky přečteného, pak semtam zmínky na blogu. V poslední době hlavně na dvou knižních webech, tam i s hodnocením, jak hvězdičkovým, tak i s pidirecenzí, s dojmem z té které knížky. I sem chci ale pořád občas zmínit, co si myslím, že stojí za přečtení. A protože se to kupí (za loňský rok mám na Goodreads poznamenáno 44 přečtených knih, letos zatím 22), vybírám autory, od nichž mě v poslední době zaujalo víc knih. A reporty jsou výcucy z již napsaných dojmů na Databázi knih či Goodreads.

Obrázek   Obrázek   Obrázek

David Mitchell, jehož Třináct měsíců jsem tu před časem chválila. Nejdřív jsem přečetla Atlas mraků, který se stal populárním asi hodně kvůli filmu sourozenců Wachovských. Četla jsem ho ještě před filmem a s malými výtkami se mi líbil, ale můžu říct, že Mitchellovy  další knihy ho strčí hravě do kapsy. Když si pročítám svoje prvotní dojmy, často čtu slova jako skvělé, zaryje se, báječné… Nehodnotím vše sty procenty, ale všechny knížky jsou natolik zajímavé, že se Mitchell stal mým oblíbeným autorem.

sencislo9 – Nepřestává mě fascinovat záběr psaní Davida Mitchella, který i v knize sencislo9 opět prokazuje, že zvládá nezměrně stylů, navíc je mistr slov, mistr vět, mistr nápadů a fantazie. Reálné zážitky se mísí s hrdinovou nezměrnou fantazií, sny spánkovými i bdělými a autor nás tak celou dobu nechává na rozpacích, co je ještě realita a co už ne.

Hybatelé – Skvělé. Každý z příběhů je jedinečný a skvělý a to mírné proplétání děje, kdy si čtenář musí vyzobat náznaky a kdy vidí, jak vše souvisí se vším, je naprosto dokonalé.

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta – Skvělá kniha, i když se do ní hůře včítá, už kvůli množství postav, které si musí čtenář zařadit. Zajímavá i tím, v jakých reáliích se odehrává. Neskutečná tím, jak se příbehy pokaždé ubírají úplně jiným směrem, než jsem čekala. Zjišťuji, že se mi o ní těžko píše, jsou to jen pocity, které se mi melou v hlavě a asi potřebují ještě déle uzrát, abych z nich zplodila nějaký střízlivý názor. Takhle je to jen omámený výkřik: Báječné!

Obrázek   Obrázek

Jean-Michel Guenassia mě dostal svou knihou Nenapravitelný klub optimistů, pak už jsem věděla, že ho nepřestanu sledovat, a když jsem zjistila, že má od něj vyjít další knížka, nesmírně jsem se těšila. A pak byla mírně rozčarovaná, aspoň zprvu, naštěstí nakonec nezklamal.

Nenapravitelný klub optimistů – Jedním slovem – ANO!!! Skvělá kniha, báječné osudy, nádherný vypravěč. Jak mě štvalo, že je konec! Měla jsem prostě pocit, že každá z postav toho má ještě tolik co říct. A ač docela mám ráda nedořečené příběhy i s otevřenými konci, tak tady bych třeba ráda věděla, co se stalo s hlavním hrdinou, jak dál pokračoval jeho život a setkal se s lidmi, které ztratil? PS: Nikdy by mě nenapadlo, jak může být šachová partie napínavá.

Vysněný život Ernesta G. – Jak jsem se hodně těšila, tak jsem byla zpočátku trochu rozčarovaná. Příběh svištěl možná až moc rychle, jako by toho autor chtěl stihnout co nejvíc a měl jen omezený počet stran. Styl mi připadal roztříštěný, takové rychlé výkřiky, přeskakování od jednoho k druhému téměř nesouvisle, měla jsem pocit, jako kdyby autor omylem vydal neupravenou verzi. Postupně jsem si ale na tento styl zvykla a to, co mě zrpvu roztrpčovalo, převážily opravdu silné osudy hlavních hrdinů a zhruba od třetiny knížky jsem se už zase nemohla odtrhnout. Guenassia vedle sebe pokládá běžné každodenní zážitky obyčejných lidí a zásadní dějinné celosvětové zvraty 20. století. K tomu velká milostná vzplanutí, zrady, prozření, rozčarování, strach i statečnost… Guenassia mi opět předvedl, že umí silné příběhy.

Obrázek   Obrázek

Nelze nezmínit Petera Maye a to především kvůli jeho Skále. Muž z ostrova Lewis už tolik nepřekvapí, když člověk zná Skálu, protože má podobnou formu, ale i tak May stojí za to. Znovu jsem si nedávno připomněla Skálu poslechem audioknihy namluvené Jiřím Dvořákem a znovu si uvědomila, jak šíleně silný příběh to je. Poslouchala jsem se zatajeným dechem, ač příběh znala (i rozuzlení) a znovu mi bylo těžko a v hrdle doslova vysychalo. Divím se, že se této látky ještě nechopili filmaři, to se tak moc nabízí.

Skála – Inzerováno jako detektivka, ale detektivní linka celý příběh jen zastřešuje, více jde o osudy hlavního hrdiny, detektiva, který se vrací na rodný ostrov (odkud odjel velice mladý) pomoci s řešením případu vraždy. Během pobytu si připomíná, co tu zažíval (i to, co zapomněl), potkává přátele i nepřátele, dávné lásky. A nutno říct, že cesta do jeho vlastních vzpomínek je mnohdy dost hutná. Zvlášť když otevře dokonce několik 13. komnat. Atmosféra jepotemnělá, bičovaná drsným počasím i povahami lidí ze skotského ostrova Lewis.

Muž z ostrova Lewis – May umí psát poutavě, čtenáře strhne s sebou a nepustí ho do poslední stránky. Nehraje si na obří pointy, člověk často tuší, co se dělo i bude dít, ale i tak se to čte perfektně. Hlavní hrdina Fin je zajímavá postava se neméně zajímavou minulostí. Střídání dějových linií dodává knize na čtivosti. K tomu popisy pro mě zajímavé přírody ostrovů Hebridy. Skála byla sice lepší, ale možná i proto, že byla od Maye pro mě první, teď už jsem tak trochu věděla, do čeho jdu. Nepřekvapil, ale rozhodně potěšil.

Obrázek   Obrázek

Kanadská autorka Ann-Marie MacDonald mě srazila na kolena hned první knížkou Padněte na kolena. A zajímavá pro mě je ti tím, že nedokážu vysvětlit, proč mě tak moc baví. Její příběhy nejsou absolutně originální, podobné zápletky už možná byly v jiných knihách, ale píše tak moc čtivě a silně, že drží a nepustí klidně 900 stran.

Padněte na kolena – Mám ráda rodinné ságy a romány rozepjaté do delšího časového období. Tajemství opřádající rodinné klany. Román Ann-Marie Mac Donald je navíc časově umístěn do zajímavé první poloviny 20. let a místně na kanadský ostrov Cape Breton. Příběh byl pro mě nesmírně poutavý, čtivý, postavy vícevrstevnaté a pozoruhodné, všechny mě zaujaly a všech mi kolikrát bylo líto, až se hrdlo svíralo (i když by se mohlo říct, že si to kolikrát nezasloužily). Menší výtky mám, někde bych malinko prokrátila, některé úseky by v knize nechyběly, hodnocení není 100%, spíše 90%. Co na tom, že kniha připomíná jiné klasické ságy, co na tom, že nám je kolikrát jasné, co se asi dělo/bude dít. Rodina Piperova se mi zaryla do mozku a tam i zůstane. A možná se k ní někdy zase vrátím.

Kam létají vrány – Tahle kniha se mi líbila asi ještě víc než Padněte na kolena. Ač měla 900 stran, bylo mi líto, že končí. Ač jsem četla, co to šlo (i v metru přejela stanici), už kolem půlky knihy jsem zpomalovala, protože jsem nechtěla, aby skončila. A ve chvíli, kdy ji dočetla, najednou nevěděla, co o ní napsat, nedostávalo se mi slov. Nesmírně mě oslovila a odkládala jsem ji se slzami na kraji a sevřeným hrdlem. Je to velký příběh o pochroumaných duších, vině i nevině, událostech, které poznamenaly všechny zúčastněné a některé dosti fatálně. Odehrává se na vojenské letecké základně v 60. letech, kdy je svět ovlivněn studenou válkou, hrozbou jaderné katastrofy a přitom v lidech stále ještě doznívají hrůzy světové války. Do vcelku obyčejných životů obyvatel základny kromě globálních problémů vstupuje vražda devítileté dívky. Autorka nepíše detektivku, ale drží čtenáře v napětí až do konce, kdy příběhy všech poskládá do stavebnice, kde všechny dílky zapadnou na svoje místo.

 

Kromě výše zmíněných, bych doporučila třeba ještě Pole od Kevina Mahera o životě čtrnáctiletého kluka v Irsku v 80. letech, velice silné Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové (líbilo se mi víc než Žítkovské bohyně), vtipný western Bratři Sesterové, Tělo a krev od Michaela Cunninghama nebo fakt vtipnou a zábavnou Otázku za deset.

Reklamy

One comment on “Z knih do knih

  1. Sedmi napsal:

    teda krom Tučkové a bohyní vůbec nic neznám, ale vyapdá to slibně… už se těším na nájezd na knihkupectví v Praze 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s