Tenkrát o prázdninách

Na tento post mě přivedl zápis avespasseri Nejlepší dovolená! Najednou se mi vybavilo spoustu zážitků z dob minulých, kdy jsem byla dítě a dvouměsíční prázdniny byly neskutečně dlouhé. Občas mě baví se takhle nostalgicky pohrabat v minulosti a doba prázdnin k tomu vybízí. Nejčastěji jsem tuhle dobu trávila u dědy ve východních Čechách, v rodném městě. Tedy skoro rodném, opravdu jsem se narodila v nemocnici o 12 km vedle, ale žila jsem pak tady do nějakých svých tří let a pak tu trávila podstatnou část předškolního věku a i v tom školním tu byla častým hostem. Nebyl to žádný ideální nádherný domeček s krásnou zahradou, ale úplně obyčejný 2+1 v činžáku hned na kraji města. Za barákem bylo pole, které skýtalo mnohá dobrodružství a zvlášť jsme ho milovali, když tam zrovna rostla kukuřice, tam se toho dalo zažít. Nejhůř bylo s ječmenem, dodnes cítím ty rozškrábané nohy. Vedle domu byla lavička, kam chodily babky klábosit, taky tam bylo klepadlo, na kterém jsme zase blbly my děti. Občas jsme si ven vytáhly dětskou vaničku a cachtaly se v ní. Proti domu byl košatý strom a pod ním zase měly sezení naše maminky, často tam drbaly s kafem a my jim lezli nad hlavami. O kus dál takové obyč hřiště s pomalovanými pneumatikami a hrušní, na které jsme taky byli jako doma. Když se nám nechtělo ven, stačily sklepy, dalo se jimi proběhnout všechny tři vchody a v jedné z kočárkáren jsme svého času měli i jakousi klubovnu, říkaly jsme si Ještěrky a vedly si dokonce i deník o tom, s kým zase nemluvíme a jaké výpravy uspořádáme. Kousek od domu byl zámecký park, kam jsme také rádi chodili, je moc krásný. Teď ještě víc, když se ho ujal právoplatný majitel a zrekonstruoval i zámek, který si tehdy pohlaváři uzmuli pro chov prasat (!!!). Park je také zvelebený, ale nám stačil i tehdy.

Na druhou stranu od parku se šlo k hřišti, kde jsme hrávali na schovku a bojovali s jedním prudičem, který nám běžně za hluk zabavoval kola a my si je pak museli přijít vyzvednout potupně s rodiči. Za to jsme brali útokem jeho zahradu. Ještě o kus dál a už jsme byli za městem, u potoka, kde jsme si u spadlého stromu udělali bunkr, kam jsme se zašívali a kde jsem poprvé v životě ochutnala cigaretu. Bylo to asi v deseti letech, kamarádka doma vzala jednu marsku, vůbec nám to nechutnalo, ale zbytek jsme nevyhodily. Kámoška ho strčila ho do krabičky od sirek a mně do zadní kapsy tepláků. Velice nenápadné, máma to vyhmátla hned, jak jsem dorazila domů 🙂

Pamatuju si, jak jsme ve velkém chodili se sběrem, dědovu kárku a kde se co namanulo, už šup tam a do sběru s tím, takhle jsme prolezli několik půd u známých, to bylo pokladů! A za sběr pak nanunky, zmrzliny a dobroty, co jsme na ně chodili na náměstí. A na koupaliště, kde když to šlo, jsme trávili nejvíc času. Anebo hned vedle u řeky a u splavu. Do vedlejší vesnice do letního kina, kde jsem tak moc obrečela, když umřel Vinnetů, zabalená do deky, jejíž vůni sluníčka cítím dodnes, posmrkávám, aby to nikdo neviděl.

Každý rok se do svého rodného města na pár dní vracívám, i když už ne do dědova bytu, ale ke kamarádce. A ráda všechna takhle místa procházím. Jsou někdy trošku jiná, ale vlastně ne zase tak moc, skoro všechny zkratky jsou tam, kde byly, pořád to tam mám shora dolů, zprava zleva prošlapané. Děti tam s babičkou jedou příští týden.

Reklamy

4 comments on “Tenkrát o prázdninách

  1. avespasseri napsal:

    Tak si tak říkám, jak jednou bude ta moje malá vzpomínat na dětství v tom našem 2+1….
    To vypadá na takové ty klasické domy, kde někde uprostřed nebo před nimi bylo hřiště a maminy stejně starých dětí tam klábosily. Něco podobného má dcera u druhé babičky na starém sídlišti. Možná ty sídlištní domy měly taky něco do sebe.

    • valkil napsal:

      Tohle ani nebylo sídliště, byly tam v okolí 4 činžáky o třech patrech a dost daleko od sebe, všude travnatá plocha. O kousek dál už rodinný domky. Rozběh jsme tam měli slušný. A jinak kromě tohohle jsem já vyrostla ve velkoměstě v centru, byly jsme takové děti dvorků, ale i tam jsme si dokázaly poradit a špatně na to ani trochu nevzpomínám. Tam jsem přírody neměla ani ťuk, my vlastně ani neměli ve škole praktické pěstitelky, žádná travnata plocha v okolí, okopávali jsme truhlíky 🙂

  2. Sedmi napsal:

    Jeee … Hezký 🙂 úplně jsi mi připomněla moje dětství

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s