Tak nám to letos tak vyšlo, že jsme zůstali pár dní v Praze, muž v práci, já dovolenou. Původně to vypadalo, že pojedeme ke kamarádům na chalupu, ale nakonec to nedopadlo. Co s dětmi v Praze při těch tropických teplotách? Bylo jasné jedno, nějaká voda a nějaké klimatizované prostory. V pondělí jsme vyrazili do kina na V hlavě a vřele doporučuji. Líbilo se to dětem, ale myslím, že nadchne i rodiče. Je to vtipné, chytré i dojemné a byla jsem nadšená. A nejen proto, že tam byla příjemná teplota (mimochodem Sedmikrásko, viděla jsem vás v předsálí, děti na nějakém tom pohyblivém letadýlku, jenže jsme mazali na poslední chvíli jednak a jednak co trochu ostýchavec jsem nevěděla, jak tě oslovit, tak třeba příště 🙂
V úterý byla v plánu nějaká ta voda. Docela jsme si oblíbili koupaliště na Stírce, protože je na metru, je tam tráva i nějaký stín mezi stromy a bazén tak akorát. Jen v těch obřích horkách to tam chce jít co nejdřív a kolem druhé mizet, protože se to tam dost zahušťuje a já začnu se slzou v oku vzpomínat na kostelecké koupaliště, kde jsem navečer měla padesátimetrový bazén pro sebe. Teď tedy houstla hlavně travnatá plocha, v bazénu byla tak studená voda, že tam moc dlouho vydržet nešlo.
Středa a další klimatizovaný prostor, tentokrát výstava Večerníčku. Šli jsme jen do Valdštejnské jízdárny a děti si to tam docela užily, ale mám pocit, že třeba u Mika je to taktak na hraně, aby ho to bavilo. Navíc se ukazuje, že tahle generace už moc večerníčková není, znala jsem jich daleko víc než oni. Znají klasiku, protože jsme jim ji pouštěli, ale každodenní sledování Večerníčku kolem sedmé večer už jde tak nějak mimo ně. Mají toho daleko víc na výběr než my. Ale říkám si, že někdy je to i škoda. Spoustu jsme jim jich pustili, ale jak se ukázalo teď, na mnohé i zapomněli a zkusíme to napravit.
Ve čtvrtek jsme uskutečnili, co už dlouho dětem slibujeme a to výlet do aquaparku do Čestlic. Ty ceny tam mi vždycky dopředu rvaly kapsu a i teď mi to přijde vlastně přepálené, ale slib je slib. Říkala jsem si, že ve všední den by nemusel být takový nával, navíc lidi spíš půjdou někam do venkovních koupališt. Dopoledno to ještě šlo, ale odpoledne už tam byl masakr, nával, nedýchatelno, vlažná voda člověka vlastně vůbec neosvěžila. Ale děti byly nadšené, Mikuláš z divoké řeky, kde já se pomlátila ve snaze držet Toničku, aby mi ji to neodneslo, Toňa z vlnobití, kde mi zas bylo ouvej z toho davu. Ale jako jo, za zkouknutí to určitě stálo. I tak z vnitřních bazénů pořád preferuju Šutku, pro ten poměr cena/výkon. Nicméně jsem ráda, že jsme je tam vzali až teď, kdy už v podstatě vše uplavaly samy a nemuseli jsme za nimi tolik kmitat. A jako tip až místo hraček začneme rozdávat dětem zážitky, je to taky dobré, bude kam sáhnout 🙂
Čestlice děti docela unavily a Mik se nechal slyšet, že by si pátek nechal odpočinkovější. Doma nám sice chybí klimatizace i větrák, ale zatemnili jsme a strávili den hraním her. Mikeš teď sviští na Carcasonne a z karetních Ligretto. Pak proběhly ještě junior Monopoly, které jsou rychlejší a netráví se u nich několik dní jako u těch klasických. A taky něco pro Toničku – Labyrint a Dobble. I ve velkoměstě se dají vcelku slušně trávit prázdniny, i když je mi jasné, že mimo něj, zvlášť někde v horách je lépe. Občas to ale jinak nejde.
A zase jsem nervozní, za Toničku – je to pro ni úplně poprvé, co je sama mimo domov nebo babičky. Jen jednou byla u kamarádky na víkend, ale to je taky něco úplně jiného. Fakt je, že jich tam jelo dost, celkem osm dětí, co se znají ze školy nebo školky, tak je to pro ně aspoň trochu jednodušší. Vzpomínáme na ně, jak tam asi v tom horku válčí. A hned jsem si po sobě přečetl loňský zápis, kdy byl na táboře poprvé Mik. A chtěla bych nebýt expert na fantazírování, co by se mohlo stát. No v tom už se těžko změním. Toňa je ještě o kus mladší než Mik, když jel poprvé. A zase si říkám, že by bylo fajn, kdyby se jí tam líbilo, aby ji to neodradilo od budoucích výletů. Podle pohledu, který nám přišel dnes, to snad vypadá nadějně 🙂
