Nejasné cíle

Vzdělávání a školství je pro mě docela aktuálním tématem, možná i proto, že se Mikovi blíží druhý stupeň, který je asi nejslabším článkem českého školství. Souhlasím s Tomášem Feřtkem, který říká, že je achillovou patou. Přidává se rozhodování, zda zkoušet osmileté gymnázium – už jsem mnohokrát četla a slyšela, že to pro děti vlastně není to pravé ořechové, ale na druhé straně 2. stupeň základek asi taky úplně ne. O školství a krizi ve vzdělávání dost čtu, sleduju (staro)nové trendy, řeším, jestli by nebyla lepší jiná než tradiční škola, ale vlastně vůbec nevím. Současné státní školství by zasluhovalo obrodu jako čuník drbání. Jenže to je běh na hoooodně dlouhou trať, záležitost let až desetiletí, a ze zajetých kolejí, které už začínají být dost ošoupané, se špatně vyjíždí ven. Jenže si nejsem zcela jistá, jestli se mi některé ty alternativní školy zdají natolik, že bych tam děti dala.

Dočetla jsem teď Feřtkovu knížku Co je nového ve vzdělávání a našla tam mnoho zajímavého. Hodnotí vzdělávání v průběhu let, kdy popisuje proměnu společnosti, zpochybňuje přetrvávající trendy z minulosti, volá po změně (mluví o problémech celosvětových), sám je zastáncem svobodnějšího, volnějšího vzdělávání, ale zmiňuje i ta ALE, která přesně mnohde vidím já.

„Jediný správný směr přestal existovat. Ale. Spolupráci a odolnosti se opravdu lépe naučíte v oddíle než ve škole, ale do oddílu nikdy nehchodí všechny děti. A pokud ho uděláte povinný, dostane stejně nepopulární punc jako škola a dojde v něm ke stejnému rozmělnění získávaných dovedností. Ve chvíli, kdy bychom školu zrušili, bude o osudu dětí stoprocentně rozhodovat rodinné prostředí a jen podpoříme selekci.“

Kvalitu vzdělávání na prvním stupni z velké míry určuje učitelka a třeba ta, co ji má teď synek, mně hodně vyhovuje, víc takových do škol! Učí klasicky, ale s větší mírou svobody, učí děti myslet, nezatěžuje je enormním množstvím úkolů, když už nějaký mají, je to spíš referát, pracují více ve skupinách, používá myšlenkové mapy. Ale co ve chvíli, kdy učitelka nesedne? Já jim teda ani za mák nezávidím, dětí ve třídách hodně, nechat je úplně volně, je pro mnohého o nerv. A tolik osvícených učitelů asi nelze najít, zvlášť, když nemají pořádnou motivaci (a to nemluvím jen o té finanční).

Hodně sleduju Scioškolu, i proto, že tam znám pár dětí, můžu z rodičů lámat moudra 🙂 Projekt se mi v něčem líbil dost, líbí se mi učení pomocí projektů, myslím si, že přírodní vědy lze spojit do bloků a učit více prakticky než teoreticky, ale celkově mi ten koncept až tak nesedí. I když zrovna zastánci revoluce ve školství tento typ škol hodně prosazují. Děti se nejlépe učí samy od sebe, proto je nutné míchat je věkově, nejlíp pak aby jim neasistoval žádný dospělý. Což si při nejlepší vůli neumím představit. Věkově smíšené skupiny mi vcelku sedí, třeba ve školce to bylo fajn. Ve škole je ten rozptyl už možná velký až moc. Navíc k takovému vzdělávání je přesně hodně potřeba to, co zmiňuje TF výše – tedy rodinné zázemí, děti se mezi sebou můžou učit, ale potřebují k tomu implus z rodiny, potřebují něco znát, co předají dál, odněkud to musí vycházet.

Možná už jsem moc stará a zakrnělá, ale takový úplně totální obrat ve škole mi nesedí. Možná to mám tak, jak říkal Douglas Adams, věci, které vznikly před naším narozením, jsou pro nás přirozené a normální, to co mezi 15-30 rokem, je nové a vzrušující, to co nad 35 už je proti přirozenému řádu věcí 🙂

Jak píšu, spousta věcí by mi na této škole i sedla, ale vadí mi, že tam docela ignorují češtinu, naučí děti psát a číst – tedy, když děti budou chtít, což snad, doufám, nakonec každé 🙂  Ale jinak nechtějí biflovat. Šteffl, který kdysi založil školu hodně zaměřenou na výkon, postupem doby otočil a je pro liberální vzdělávání. Pro mě možná až moc. Podle něj netřeba biflovat vyjmenovaná slova, přeci každý, kdo čte, pozná, jak to má být napsané správně. A co když děti nebudou chtít číst? A že jich takových bylo a je dost. A co shoda podmětu s přísudkem a jiné jevy, které jen čtením nepochytím. Štefflovým mottem je, že se děti naučí vše, co budou chtít. A co když chtít nebudou? Nemusí umět všichni všechno, ale scioškola svádí k tomu, že se budou děti zaměřovat pouze směrem, který je jim libý a to mi taky nepřipadá úplně fajn, to bych nechala na pozdější věk. Kromě toho všeho si myslím, že učit pořádně náš jazyk je fakt důležité. Taky se trošku bojím eroze jazykových kompetencí stejně jako Andrew Lass. Mimochodem, seriál o vzdělávání ve Vesmíru je hodně zajímavý, doporučuji sledovat, v březnovém čísle bude esej o českém škoství z pera T. Feřtka, ale i u „krizi“ univerzitního vzdělávání (tentokrát ale pohledem pozitivním, který se současným negativním hodnocením nesouhlasí) .

A co dál ve školství?

„Rozhodně neplatí, že nové objevy v oblasti učení, motivace a výzkumů mozku jsou natolik přesvědčivé, že akademici i veřejnost mají jasno, jakým směrem se vydat. Naopak, terén je nepřehledný a nabízených cest je až příliš mnoho.“ (Co je nového ve vzdělávání)

Přesně tak, aneb jak TF v knize píše: Cíl je nejasný, cest je mnoho. I pro mě samotnou, která řeším pouze své dvě děti. A že se mi úplně nepozdává zkostnatělé státní školství, zároveň ale ani nejsem dostatečně statečná dát děti do některé z alternativ. Scioškola pro mě už padla a nejen z finančních důvodů. Ale ten osmiletý gympl zkusíme, i když pro mě to taky není ta jasná cesta. Když se nedostane, což je pravděpodobné, nevím, co dál. Cíl je prostě nejasný 🙂

Reklamy

24 comments on “Nejasné cíle

  1. Sedmi napsal:

    no vida, ja jsem se zrovna chtela ptat, jestli nemas o te scio skole nejake info 😀 resim to stejne, jen s tim bonusem, ze nevim, ve ktere zemi se budeme nachazet… nejspis nam nezybde, nez to nechat vyplynout …

    • valkil napsal:

      Tam je pravda, že žádné plánování nemá moc cenu v takovém případě. Já vlastně plány do budoucna moc z povahy nemusím, jsem k tomu tak nějak tlačená okolnostmi a raději mám, když něco vyplyne.

      • Sedmi napsal:

        já taky… ono stejně je to plánování většinou dost k ničemu 😀

      • valkil napsal:

        Přesně tak! Mně teda akorát dost vadí ta moje povaha, kdy se zpětně šťourám v tom, jestli jsme neměli/nemohli rozhodnout jinak. Ve chvíli, kdy už to bývá k ničemu úplně a zcela 😀

      • Sedmi napsal:

        Taky jsem to tak měla, ale po jisté zkušenosti jsem si to zakázala. Už nestouram 🙂 je to docela osvobození

  2. Sedmi napsal:

    jo a s tou kritikou scio skoly souhlasim, taky si nemyslim, ze deti, ktere nejsou na reci uplne talentovane, se nauci spravne psat jen ctenim. Ale treba to ani nebude potreba… s temi vsemi automatickymi opravami atd. btw nevidela jsi film idiokracie?

    • valkil napsal:

      Neviděla, ale stačilo mi teď si přečíst anotaci 🙂 Oni právě furt všichni říkají, co nebude potřeba, všeobecný přehled nepotřebuješ, protože všechno najdeš na netu, jazyk si necháš opravit, počítáš taky s pomocí strojů, do budoucna bych se toho fakt bála. A češtiny by bylo docela škoda, tím, že je to jen malý národní jazyk, může být hezky brzy úplně po ní.

      • avespasseri napsal:

        No, však psaní atd. není jen o psaní, jak zjišťuju s malou. Je to hodně o zpomalení, lepším soustředění, motorice atd. Psaní mi přijde jako geniální způsob, jak to děti učit. A jak píšu v jiném komentáři, biflování, pokud to není gró výuky, je prostě fajn způsob, jak se naučit pracovat s pamětí. Také bych se bála idiotizace.

      • valkil napsal:

        Psát a myslet u toho taky. Teď se mi líbilo, že mladej přišel, že psali sloh a že když si to po sobě přečetl, vůbec to nedávalo smysl. Tak se zeptal učitelky, jestli to může napsat znovu a vysvětlil proč. Povolila, pochválila ho, že si toho všiml a pak dostal jedničku.

      • avespasseri napsal:

        To je hezké…

  3. avespasseri napsal:

    Vyjmenovaná slova – to je záležitost sama pro sebe. Sama je zpaměti neumím a ví bůh, do jaké míry jsme je museli umět. U dcery jsem to neřešila, dokud nepřinesla ze školy, že je má umět nazpaměť. Učení se něčeho nazpaměť se nakonec ukázalo jako dobrá hra, která učí práci s pamětí 🙂 Vyjmenovaná slova ve škole, tuším, procvičují prostě prakticky (včetně odvozenin a slov podobných, která ovšem mezi vyjmenovaná slova nepatří). Pokud to dítěti nestačí, aby nedělalo chyby, tak holt nepomůže nic jiného, než se je naučit nazpaměť…

    • valkil napsal:

      Ono nejde o biflování nazpaměť těch slov, to se nakonec naučí každý, ale hlavně používat je. A pokud dobře chápu, oni v té škole prostě češtinu nemají, a ohánět se tím, že se ji naučí používat jen čtením, je podle mě nesmysl. Číst rozhodně, to znalosti jazyka pomůže nesmírně, ale pak uvádět do praxe. Číst a psát. Oni říkají, že když se člověk při psaní soustředí na gramatiku, uniká mu pak obsah, bez soustředění se na měkká/tvrdá i se víc věnují smyslu psaní. Jako dobře, ale bude to mít smysl sice, ale gramaticky paskvil? To taky není zrovna to pravé. Klidně nejdřív psát jen tak, posléze kloubit formu a obsah. Jedno s druhým prostě.

      • jolana88 napsal:

        na webovkách projektů, které SCIO provozuje – klidně i na těch „úvodních“ – je „výsledek“ hezky vidět. Nedá se to číst, natož na to koukat :/ Jak mi jednou p.Šteffl prozradil – existují „důležitější“ věci.

      • valkil napsal:

        Vždycky existují důležitější věci než biflování češtiny – to je jasný 🙂 Každý vidí důležité věci jinde, ale mně osobně ty základy přijdou dost podstatné, zvlášť pro Čechy. V jednom z projektů (stavba psí boudy, který je zmiňován v každém článku o škole a který se mi v jádru i líbil) se učili třeba přepočítávat z palců na centimetry – třeba jim i tohle připadá důležitější 🙂

      • avespasseri napsal:

        Oni se je neučí ani jen tak??? To mi tedy přijde přitažené za vlasy. Já jsem třeba systematik. Nedokážu si dost dobře představit, že bych se učila psát vyjmenovaná slova jen na základě čtení. Chtěla bych je vidět všechny. Já tak trochu chápu ono „bez soustředění se na gramatiku“. Viděla jsem, jak děti na jedné základce psali a neřešila se gramatika. Ale to byly jen projekty, nešlo o to, zda je to gramaticky správně nebo špatně, ale o ten obsah. Tvořily třeba vlastní časopis. Nikdo je „nebuzeroval“ kvůli gramatice. Ale bylo jasně dáno, že teď pište správně a teď nemusíte. A postupně se to propojovalo. Musí se ale podle mě velmi opatrně, aby to nedopadalo, jak třeba u mé dcery, která velmi ráda píše různé „knížky“, ale gramaticky je má často špatně (protože prostě tu gramatiku ještě mnohdy ani nezná). Nechala jsem to po pár marných pokusech něco vysvětlovat být, ale ona má teď tendenci, že „to nevadí“. Rozhodně bych si netroufla na tomhle postavit takhle bezstarostně výuku v celé škole. A rozhodně bych netvrdila, že jsou důležitější věci, než gramatika…

      • valkil napsal:

        To, co píšeš, mi přijde fajn, nebazírovat na tom třeba při projektech, ale zase se mi nelíbí to zcela odmávnout. Nevím, jak to tam přesně funguje, ale kamarádi, co tam mají osmiletého, říkali, že právě vůbec nemá češtinu. Pak jsem to slyšela i jinde a četla někde o škole článek, v kterém bylo přímo řečeno, že třeba vyjmenovaná slova se tam nikdy učit nebudou. Kdo ví, jak to bude nakonec, možná plané výhrůžky 🙂

      • avespasseri napsal:

        Tak asi jako to říká Jolana. Nic moc. Líbí se mi, jak to dělají u nás ve škole. Mají alternativní prvky (třeba počítat zpaměti se vlastně nemusí), ale učitelka to nenásilnou formou vsouvá, aby se to děti postupně naučily. Zkušenost. Prý ne všechny děti se to tím nebiflovacím způsobem opravdu naučí včas než to po nich opravdu někdo rychle bude chtít… chce to zdravý rozum…

      • valkil napsal:

        Přesně to by se mi líbilo, nějaká obroda ZŠ (někde už určitě je) s alternativnějšími prvky. Nutná je motivace, jak dětí, tak učitelů – to je asi docela velký problém.
        Ještě se mi teda líbí jedna věc, v té škole nikoho k ničemu nenutí, číst začne, až ho to začne bavit – na druhé straně to čtení potřebuje k tomu, aby zvládal gramatiku. Když začne chtít číst až v 9 letech třeba, už mu zase pár let uteče, a zrovna těch pár let, kdy se jakýkoli jazyk (i ten rodný) učí nejlépe. Pro mě protimluv.

      • avespasseri napsal:

        Otázka zní, jestli začne chtít opravdu až v těch 9 letech. Něco dělá síla kolektivu, něco prostě fakt, že když člověk nemusí, tak najednou chce 🙂 A naopak :-)))

      • valkil napsal:

        Taky předpokládám, že bude chtít začít i dřív, ale tím že dostává na výběr, může začít klidně až v těch 9. Je to otázka, znám i pár lidí (můj bratr), kteří kdyby trošku nuceni nebyli, nechtěli by skoro nic 🙂 Ten ve chvíli, kdy už nebyla síla a nechal se být, prostě se přestal snažit úplně a ve všem.

      • avespasseri napsal:

        To je problém alternativ… tak nějak předpokládají ideální dítě a ideálního člověka. Ale spousta lidí a dětí občas potřebuje vnější stimul.

  4. avespasseri napsal:

    A ke druhému stupni (a střední škole)… nedávno jsem narazila na blog klučiny, který popisoval, jak to chodí na jeho waldorfskou střední. A chválil si ji. A přidávali se i další studenti a srovnávali waldorskou i v různých městech. Bohužel si nepamatuju jméno toho blogu. Nicméně mi z toho vyšlo, že ačkoliv zrovna waldorfská se mi nezdá, je to možná pořád lepší než klasika. I když já mám pořád sklon pátrat mezi alternativami a přesto ta moje teď chodí na normální školu (která je tedy líznutá alternativou, třeba už v tom, že první 3 roky se neznámkuje) a nestěžuju si. Také jsem měla plány a nakonec se to nějak všechno vyvrbilo jinak…

  5. jolana88 napsal:

    Jelikož poslední čas (pár let) si nějak nemůžu vzpomenout, co říct o SCIO dobrého – zakázala jsem si se vyjadřovat. „Deformátory“ školského systému taky přehlížím – už asi tak dvacet let. Nijak se za tu dobu nepřiblížili realitě – praxi – a silně (hodně silně) pochybuji, že se rozumné změny dožiju. Kromě pár vlastních, přicházím (občas) do styku s cizími dětmi (doučování). Mám tedy možnost „ojuknout“ zblízka nejen děti, ale i učitele a školy. Kdysi jsem uvažovala jako vy i Neruda – Kam s nimi? „normální“ x mensa škola? Dospěla jsem k názoru, kterého se držím i u nejml. syna. Mám jasný cíl – poskytnout mu co Nej základní vzdělání – a pak se uvidí. V jejich (dětském) životě čas prostě běží jinak 🙂 Co se však naučí na ZŠ – můžou jedině rozvíjet. Potřebují základy, pensum znalostí, na nichž můžou stavět. Nelituji. Vybírala jsem školu s vysokými nároky a standardy, nutím dítko k „biflování“ … Důvod? Jak už jsem řekla u Sedmi – ani pět „internetů“ a tabletů jim nepomůže, když neví Co a Jak hledat. Nemůžou mít vlastní názory, když nemají znalosti, a to se s nimi pak těžko diskutuje 😦

    • valkil napsal:

      S posledními dvěma větami bezmezně souhlasím. Díky. Já nakonec se ZŠ šla cestou, že nakonec po dlouhém rozhodování šel do nejbližší školy, kam šla většina kamarádů ze školky – zrovna u něj se ukázalo, že to byl dobrý nápad, zapadl, mají dobrou partu a k tomu naštěstí ještě i kliku na docela fajn učitelky. Ta minulá byla víc tradičnější, ale nezakrnělá, děti ji měly moc rády. Ta současná se mi zase líbí stylem výuky, nutí je myslet. Referáty vyžaduje takové, na kterých nebude vidět jen ctrc+ctrlv, stačí pár vět, ale děti musí dokázat, že jim rozumí. Nechce referáty na několik stran, když si z nich dítě nic nezapamatuje, jen čte, co zkopírovalo. A takových věcí je víc.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s