Pro nejbližší týdny

Školní rok se prořítil jako šílený, přijde mi to jako minulý týden, co jsme usadili Toničku poprvé do školních lavic a ona už je pomalu druhačka. Školní rok končí a nám by měl nastat ten poklidnější čas prázdnin, což si trochu komplikujeme a zcela poklidný ho nenecháme.

Od dubna jedeme nějak rychle, zaplněné víkendy, pořád jsme někde, v květnu se k tomu přidaly konce kroužků, tudíž různé závody a vystoupení, ve škole taky stále nějaké akce, připadá mi, že jsme pořád v letu. Taky to Toně doběhlo. Když jsme byli s wuxiou v Ligurii, klekla s teplotou a total únavou, jeden den spala od půl 9 večer až do druhého dne skoro do 12. Pak jsme raději na další víkend zrušili naplánované náročnější akce a zůstali po delší době doma. Dokonce i Toni, která se normálně neustále hrne ven, to přivítala s nadšením a v podstatě celý víkend nevylezla z pyžama. Ono je to opravdu někdy potřeba. Zítra odjíždíme s dětmi do Caorle, na týden, vypadnout z procesů, vypnout, odpočívat. Mně je v tuhle chvíli snad i jedno, jestli jedeme do Itálie, nebo bychom se plácli někde v Čechách. Taky cítím, že mi to dojíždí a je potřeba zvolnit a tak trochu se zvodorovnit. Kindle už mám naplněný četbou a těším se. A jak jsem obvykle spíš neposeda, která potřebuje poznávat, teď zkusím zklidnit, zpomalit. Po dovolené v Řecku vím, že je to i pro duši skvělé. A navíc jsem toho před 14 dny viděla ažaž 🙂 Jedeme busem a děti jsou celé natěšené, že v něm budou nocovat, prostě dobrodrůžo.

Pak už vysvědčení, pár dní na Vysočině a poté děti na týdenní tábor. Pak se vydáváme na pár dní do Budapešti – Mikulášovo přání k desetinám, výlet do Budapešti hlavně do místí zoo na wombaty.

index

Ale i si projít Budapešť, s Mikešem je to fajn, protože je vcelku objevitel a rád poznává nová místa. Po návratu dáváme děti babičce, která s nimi jako každý rok odjíždí ke kamarádce do našeho rodného města. Toničku tam tentokrát bude mít rovnou 2 týdny (Mikuláš se po týdnu tam vydá na dvoutýdenní skautský tábor), protože v této době máme nasmlouvanou úpravu bytu. Jelikož nám doběhlo 6leté spoření, rozhodli jsme se nepromarnit příležitost a zvelebit koupelnu, záchod a kuchyň. Už hledání řemeslníků bylo napínavé. Měli jsme něco předdomluveno přes kamarády, ale to kvůli času nakonec neklaplo, takže došlo na vybírání, což bylo chvilkami až šokantní, neboť třeba suma, kterou nám hned první firma předložila, nám vyrazila dech. Naštěstí se ukázalo, že spíš přepálili oni. Nicméně, máme podepsáno, 25. července by měli naběhnout a bourat. A stavět, doufejme 🙂 Čeká nás vybírání kachlíků, podlah a tak a po dokončení jádra tvorba kuchyně, kterou už máme tak trochu přednavrženou, ale chce to ještě nápady. U nás toho moc nevymyslíme, kuchyň je malinká, bez okna, takže i kvůli světlu to bude nejspíš jen do elka, a kvůli financím si zase nemůžeme moc vyskakovat. Ale mně jde hlavně o praktičnost a víc úložných prostor, kterých teď moc nemáme. A chci myčku. A pračku přesunout do koupelny – to je vlastně ten nejhlavnější požadavek 🙂

Tak teď jen doufat, že vše klapne, aspoň co nejlépe to půjde, i co se času týče. Protože v podstatě necelý týden po plánovaném dokončení – tedy hlavně té koupelny – bychom měli odjíždět pod stan k Lužickým jezerům. A odsud po týdnu do Hrádku nad Nisou, odkud plánujeme projet Lužici, lužická města i v Německu a Polsku. Začínám si myslet, že kuchyně v tu dobu ještě nebude, ale asi mě to zas tak nepálí, nemíním se kvůli tomu stresovat. Hlavně aby na ni bylo vše připraveno a hotové to jádro, kuchyně už se nějak zvládne. Pevně v to doufám! Ještě nám tedy stále visí jeden týden s Toničkou, ale přinejhorším zůstane v Praze a s babičkou a wuxiou se o ni nějak prostřídáme. Bohužel jsem ji neukecala na tábor, kde by sice znala vedoucí (jednak z loňského tábora a jednak z lyžáku), ale nesehnali jsme k ní žádnou kámošku, takže se jí samotné nechtělo, což vlastně i chápu.

To je takové shrnutí aktuálního u nás a já jdu dumat o úchytech, policích, dlaždicích a možná i tapetách 🙂

 

Reklamy

Ligurie letem během

Vydali jsme se s wuxiou na výlet. Poprvé sami mimo republiku od narození Mikuldy. Jen na pár dní, bylo to moje přání k letošním kulatinám. Od mámy jsem si přála pohlídat děti, od wuxii (který duší tak úplně cestovatel není) , aby jel se mnou. Protože byl můj velký sen podívat se do Ligurie, hledala jsem cesty jak tam a zjistila, že to zas tak jednoduché není. Dalo by se letět do Milána a pak vlakem, ale celkově to nevycházelo nejlevněji. Autem tam do některých oblastí ani nejde jednoduše zajet a já při hledání zájezdů natrefila na jeden poznávací. Na zájezdy s cestovkami moc nejsem, poprvé jsme si dovolenou přes cestovku zařizovali Řecko před dvěma letmi s dětmi. Jinak si vždycky organizovali vše sami. A poznávací zájezdy mi připadaly úplně mimo můj záběr. Nu což, vše je jednou poprvé. Nakonec jsem ráda, že jsme na něj vyrazili, hlavně proto, že jsem se podívala tam, kam jsem chtěla a ještě dál (součástí byl celodenní výlet na Elbu). Průvodce měl úžasné znalosti a dozvěděla jsem se mnohé zajímavé. Ale i tak, bylo toho nahuštěno tak, že ještě zpracovávám. Sama za sebe bych si to rozhodila do delšího časového úseku, ale chápu cestovky, co pořádají takové zájezdy, snaží se toho nabídnout co nejvíc. Ke konci už toho pak možná je až moc. A semtam bych i toho průvodce vypnula, zvlášť při cestách autobusem zpět, kdy ám znovuopakoval, co jsme viděli – asi pro jistotu, kdybychom náhodou hodlali zapomenout 🙂

Po nočním přejezdu autobusem jsme ráno dojeli do Janova. Janov, vlastně takové ušmudlané město, pro mě ale mělo krásnou atmosféru – při procházení cizími městy bych nejraději přeneseně koukala lidem do talíře, víc se mi líbí uhnout po nějaké době z tradičních turistických tras a pozorovat dění. Uličkami nočního Janova bych se tedy popravdě skoro bála chodit, ale ve dne to bylo moc hezké – fakt je, že se nám tak úplně uhnout nepovedlo. Pro mě je plus už to, že je to přístav, miluju přístavy, lodě, moře – tenhle výlet byl tak pro mě jako dělaný.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pro Ligurii typické pruhované kostely – pruhované věci patří mezi další, na kterých ulítávám, takže i ty kostely mě braly.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Všude visící prádlo, tak typické a tak úžasné, dodává výbornou atmosféru

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pak jsme přejeli po pobřeží vlakem do městečka Camogli. To bylo naprosto a zcela moje a získalo si mě. Plácla jsem sebou na molo a jen poslouchala. Bylo polojasno, moře jsem teda zkusila jen po kolena, ono ani nebylo moc času se ráchat a popravdě ty přeplněné městské pláže mě lákají spíš na pohled.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Odsud už nás čekala jedna z cest lodí, s krátkou zastávkou u kláštera San Fruttuoso jsme dojeli do Portofina, údajně oblíbeného místa všech možný celebrit. Tam jsme se zachovali, jak už je v našich povahách, zhrdli jsme vycházkou na hrad, koupili si zmrzlinu a plácli se do přístavu a koukali – celebrita žádná, ale jachty parádní 😉

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Odsud pak lodí do Santa Margherity, kde jsme po krátké prohlídce hopsli do busu a ten nás odvezl do hotelu kdesi v Toskánsku, kousek od Luccy. Tam večeře, krátký spánek a v 6 ráno budíček na snídani. Aby se stihl trajekt, který v 9 hodin odplouval z přístavu Piombino. Pak nás čekala Elba, kde jsme se měli podívat na nejvyšší horu Monte Capanne. Vzhledem k času jen lanovkou. Která ovšem byla fakt zajímavá. Pěkná klícka pro dva. Výhledy parádní. Jen úplně na vrcholu si sedl na horu mrak, takže bylo vidět jen na jednu stranu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pak se jelo k jedné pláži, ale i tady jsme možnost rychlého koupání nevyužili, zrovna bylo docela pod mrakem, žádné teplo, ale mořem jsme se teda trochu pobrouzdali. Hlavní město Elby Portoferraio láká hlavně stopou, kterou zde při nuceném pobytu zanechal Napoleon, ale celkově je dost pohledné.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Večer jsme se vydali trajektem nazpět do hotelu. Tentokrát jsme večer alespoň vyšli k moři, které jsme měli kousek, jen tak se projít k místnímu molu (bydleli jsme v klasickém letovisku, takže nic moc dalšího k vidění nebylo). Udělali jsme dobře, že jsme se vykopali večer, protože jsme vstávali už druhým dnem do deštivého rána. A ač se nám jinak déšť na výletech vyhýbal, tentokrát nás provázel až do přístavu La Spezia a zmokli jsme i na lodi cestou do Porto Venere, což je další z nádherných měst zdejšího ligurského pobřeží, přesně na rozhraní Ligurského a Tyrhénského moře.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pruhovaný kostel nechyběl ani tady

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pošmourno dodávalo městečku docela hezkou atmosféru, plnou deštníků.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Posléze pršet přestalo a my se tak mohli lodí vydat kolem nejklasičtejších míst zdejšího pobřeží, oblasti pěti měst – Cinque Terre.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dojeli jsme do Monterosso al Mare, kde jsme prošli pobřeží i vnitřek města. Tady už byl znát zvýšený zájem světových turistů a to jsme netušili, že bude hůř. Vlakem jsme dojeli do městečka Vernazza, které je asi nejfotografovanější ze všech pěti měst a tudíž se tam valí davy. Neumím si to tam představit o prázdninách. Už takhle jsme z vlaku vystupovali s dalším milionem lidí a snažili se pak rychle zmizet v některé z okolních uliček. Jedna vedla na vyhlídkovou věž, k níž jsme ale nedošli a usedli na terasu jedné z restaurací k pivu a pohled to byl taky pěkný.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pak vlakem zase o kousek dál, do Riomaggiore. Tam se dalo v uzoučkých ulicích v okolí ztratit docela pěkně, chodili jsme tam skoro sami. Neskutečné a krásné a docela bych se mrkla i těm lidem do bytu 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V dolním bytě bydlela paní Massini. O kus dál jsme na zvonku našli paní Vivaldi. Ty stísněné bytečky, kam se člověk podíval, mě fascinovaly. Jak to asi vypadá uvnitř?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kus času jsme strávili sledováním kotvení jedné z loděk. Na člunu pro posádku jen fešný chlapík z přístavu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Shrnuto podtrženo, dojmů mraky, přijeli jsme unavení jako koťata, ale spokojení a já nadšená, protože se mi toho, co miluju, dostalo měrou vrchovatou. Několik slov, která převládají: moře, lodě, přístav, barvy, šňůry s prádlem, zelené okenice, vůně, sůl, pesto.