Co letos

Opět se ukazuje, jak je to s mými předsevzetími a jak je dobře, že si žádná nedávám. Svazuje mě to natolik, že nejsem schopna je plnit. Letos jsem si přece jen něco zadala – že musím co nejdřívě poslat ty 3 osmikilové balíky, co mi tu v práci zůstaly viset z loňska. Koukám, dneska 16. ledna a balíky jsou pořád pod stolem. Je vidět, že není extra důležité, aby odešly. Asi mám raději jasné termíny a nůž na krku 🙂 A doufám, že tento týden je opravdu odnosím!

Přemýšlím, co nás tento rok čeká a pár věcí už je narýsováno. Koncem února se chystáme se na týden do Rokytnice nad Jizerou, ještě předtím o pololetkách do Olešnice do Orliček – už teď vyšiluju při představě jízdy autem, protože ty skluzavky, které se teď často dějí, se mi teda vůbec nelíbí. Hlavně, že jeden z důvodů, proč jsme se pro auto rozhodli, byl, že se nebudeme muset tahat s lyžařskou výbavou. Jenže jsme nějak opomněli, že se v zimě  možná budeme bát řídit 🙂 Vůbec aktuální počasí mě nějak znervózňuje. Kdyby aspoň bylo chvíli stabilní. Ale ono to roztaje, zamrzne, roztaje, zamrzne, zasněží, vše v průběhu pár dní, takže stále ve střehu, kde na nás zase vyskočí nějaké zákeřné zamrzlo.

Máme už naplánované Velikonoce a výlet na Sněžku na čarodějnice. Možná proběhne také výlet do Vídně, s dětmi, dárek pro Mikuláše k narozeninám, rozhodli jsme se svorně, že výlety jsou vlastně skvělé dárky. Co provedeme s létem, ještě netušíme a to jsem zjistila, že je vlastně na čase pomalu řešit letní tábory (pro mě děs plánovat něco tak moc dopředu, což ale v poslední době nutné často). Děti by rády moře, já asi taky, ale jestli to vyjde i letos, netuším. Trošku si myslíme spíš na Slovensko, i když kamarádi nás mámí na Slovinsko. A pak je pořád spousta míst u nás, která za to stojí. Jeden termín už víme – Mikův skautský tábor (a začíná mě opět mrzet, že Toňu jsme na skauta nezlomili, budeme jí muset zařídit něco na 14 dní).

A co v nejbližší době? Nakonec jsme nechali rozhodnutí na Mikešovi, který se rozhodl, že chce zkusit osmiletý gympl. Popravdě, já z toho zas tak moc nadšená nejsem, asi souhlasím s jeho paní učitelkou, připadá mi to brzy. Ideál by byl tak ten šestiletý, ale těch je bohužel dost málo. Do toho, kdy jsem se zmítala v tom, jestli to vůbec má zkoušet, mi učitelka řekla, že Mikulášovi by to rozhodně nedoporučovala. Z hlediska psychického, že by se bála, že ho to semele. On je citlivka, to víme dlouho a asi už je na tom líp než dříve, ale pořád to není ono, pořád ve škole bulí, když mu třeba náhodou něco nejde. Po tomto povídání s učitelkou byla já rozhodnuta se na gympl vyprdnout. Jenže, Mik chce, prostě se rozhodl, že to zkusí. Dilema vyřešil za nás. Když jsme se ho ptali proč tak moc chce, ať si uvědomí, že i kdyby se náhodou dostal, vůbec se tam nemusí potkat s kamarády, co se taky budou hlásit, pravil, že chce mít nějakou dobrou školu, aby pak mohl posléze něco dobrého studovat. To jsem teda třeštila oči, jak je uvědomělý, to od sebe neznám, ne v 10 letech, myslím, že tou dobou jsem měla úplně jiné starosti. Nicméně, zakazovat mu to nemůžu, jenže bez nějaké přípravy to údajně vůbec nemá cenu. Takže ho posíláme na přípravu na zkoušky, což něco stojí, třeba i jeho čas, ale kupodivu ho to doučování hodně baví, zvlášť matika (a to jsem se dověděla, že i tam první hodinu probrečel, protože něco nechápal). Letos jsou jednotné zkoušky CERMAT, které mně připadají docela těžké, respektive dost jiné než na jaký typ testů jsou děti zvyklé z klasických škol. K tomu si většina ředitelů vypisuje nějaké testy navíc (třeba všeobecné nebo angličtinu). Ročníky jsou už silné, takže je i spíš pravděpodobné, přestože je Mik docela chytrý, že se nedostane, a já budu možná docela ráda. Co tak z okolí slýchám, gymply už jsou záběr, moc se nekouká, jestli dětem je tam 11 nebo 16, musí rychleji dospět a to se mi nějak nechce. Ale ani tohle mu nemůžu řikat, že bych raději, aby se nedostal. Přestože jsem mu vyjmenovala i mnohá negativa, stále si stojí za tím, že to prostě zkusí. Takže ho, jak se dá, podporujeme, i když v mém případě je to trošku proti tomu, co si opravdu myslím. Nebo takhle, já vlastně i vím, že druhý stupeň ZŠ nic moc a že tam teoreticky může „zakrnět“, že by potřeboval víc podnětů, zase ale vidím, že ve třídě mají dobrou partu, cítí se tam asi dobře, nebyl by tam tak velký tlak (Který by ho na druhé straně ale možná zocelil, a možná taky ne.) Zase opět si říkám, kdyby se tak dalo zkusit oboje. Uvidíme.

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s