Fronta na vzdělání

20170420_081014

Fronty už se nestojí na banány, tato vede na gymnázium, kde dnes probíhaly příjmačky na osmileté studium. Někde uvnitř už je i Mik. Jak jsem před časem psala, rozhodl se přijímačky si zkusit. Mně osmiletá gymnázia zas až tak nesedí, mám vůči nim hodně výhrad. Teď už to asi není tak hrozné jako dřív, kdy bylo méně dětí a třídy základek se vylidnily, když většina „chytřejších“ dětí odešla na gymply. Při současných silných ročnících se chytne jedno, dvě děti, takže ten propad tříd nemusí být tak strašný. Ale i tak. Podle mě jsou v tomto věku děti malé (samozřejmě jsou i výjimky vyspělých a zralých dětí), aby zvládaly takový nápor a hodně jich to může semlet. Vím i ze zkušeností rodičů, jejichž děti na osmiletý gympl chodily, či chodí, že mnozí nezvládnou a odpadnou, že jim nakonec těch osm let v jednom ústavu nesvědčí. Nesvědčí jim stále stejný kolektiv, průšvih asi nastane, když si s nikým ve třídě nesednou. Další neunesou tlak vyšších nároků nebo zhoršených známek. Tyto školy nutí děti dříve dospívat, což mi přijde škoda. A ač měla osmiletá gymnázia dost kritiků, jen tak ke zrušení asi nepřijdou. Mně (když už) připadají vcelku ideální ty šestileté, kdy už jsou děti přece jen zralejší. A pořád myslím, že největší chyba současného školství bylo zřídit povinné devítky. To, jak to fungovalo za nás, kdy do devítek šli jen ti, kteří se ten rok nikam nedostali (nebo ještě neměli jasno, kam jít), mi připadalo daleko prozřetelnější.

Láteřím tu směrem k osmiletým gymnáziím a stejně tam dítě na příjmačky pošlu? Za ten půlrok si to nenechal vymluvit 🙂 Ale v jedné věci jsem ráda, že si zkusil, jaké to je, dělat příjmačky, že se tam nezhroutil (je to malinko nervák) a že je to pořád můj malej kluk, co měl radost, že bude mít zase volné pátky (i když na doučování nechodil nerad, docela ho to bavilo).

Reklamy

40 comments on “Fronta na vzdělání

  1. jolana88 napsal:

    hmm – tak s těma devítkama se neshodneme… Pokud to malý chtěl zkusit, proč ne?

    • valkil napsal:

      Taky to zkusil 🙂 To mě zajímá, jak to máš s devítkama.
      Já jen vidím, že doteď pořádně není zvládnuté učivo pro devítky a to už je to let, co to byla zavedená. Děti jsou už „malí dospělí“, školu mají na háku, zároveň bych ale neřekla, že by měli nějak víc jasno ve výběru povolání. Navíc v kombinaci s tím, že děti mívají odklady, odcházejí do středního školství občas až v 16 letech, což je podle mě prostě dost pozdě. Mít na výběr mi prostě přišlo lepší.

      • jolana88 napsal:

        Devítka mi připomíná ženy Jindřicha (zavedená, zrušená, zavedená, zrušená …) Já zase byla první ročník, který měl – po opětovné „úpravě“ – dobrovolnou devítku 🙂 Vtip je v tom, že povinná školní (k získání stupně základní vzdělání) byla delší 🙂 Děti by ani dnes bez „devítky“ neměly ukončené základní vzdělání, což je pak docela průšvih. (zákon č. 561/2004 Sb., § 45, školský zákon). Osobní názor (a zkušenost) – máálokteré dítko v 7.třídě jasně a zřetelně ví, že chce a bude studovat – poněvadž nic jiného než přípravka na vš gympl není. (devatero řemesel, desátá bída). Zřejmě i proto mají de facto přednost u přijímaček vš studenti gymnázií před oborovými. Pokud tedy gympl – pak šestiletý. Co je pro mě podstatné – je rozdílná úroveň škol a tím i plnění RVP. Jsou v kraji „gymnázia“, které deváťáci ze synovi školy válcují s přehledem 😦 Nehledě k tomu: jsem pragmatik a nedemokrat, a proto pro mě to nejsou malí dospělí, ale děti, na jejichž vývoji se projeví ne rok nebo dva, ale i měsíc. Velké procento z nich opravdu nemá jasno ani v těch 15. Já tedy pošlu raději synka (jako předchozí robátka) do kvalitní a náročné devítky než na (pod)průměrný gympl – a vůbec s ním (ani učiteli) o tom nebudu diskutovat. V dnešní době, s ohledem na praktické uplatnění, ať nejdřív něco umí, pak může studovat. (věř mi, že ani nadprůměrná inteligence není zárukou růžové budoucnosti). Ad. odklady atp. – jj, máš pravdu. Bohužel se ukazuje, že za 80% z nich stojí rodiče, nikoli stav dítěte.

      • valkil napsal:

        S těmi odklady ano, zažila jsem třeba v minulém bydlišti, že se matky domluvily, že mají ve školce tak dobrou partu a že škola to určitě pokazí, tak proč neda všechny dětem odklady. No to jsem čuměla!!! Kombinace odkladů a devítek mi přijde jako „smrtící“ koktejl. Mám kolem sebe dost příkladů, kdy ty děti měly pak problémy s tím už na nějaké střední zůstat, měnily je, některé nakonec ani nedodělaly, případně to dalo rodičům hodně zabrat, aby je tam udržely. A jak je každý rok znát, tak si myslím, že prostě ty děti, které odcházely 14leté, možná lépe zvládneš. A zase neříkám, že to je tak vždy, ono jako všechno, má všechno své pro i proti. A ano, dnes by neměly základní vzdělání, proto ty osmičky nejsou. Za nás muselo být desetileté, takže ze základky každý odcházel studovat dál minimálně na nějaké ty dvouleté učňáky. Vím, že teď už se tohle bude těžko řešit, ale podle mě tenkrát ta koncepce devítek prostě nebyla důsledně promakaná a dost se to s nimi vleče.
        A další věc, rozdílné základky – jestli má tvůj syn tak výbornou školu, včetně devítek, je to skvělé, v tom případě bych neváhala ani chvíli a dítě na ZŠ nechala, u nás je to bohužel jinak, tam je první stupeň výborný a druhý jde kvalitou hodně dolů. Devítku nelze bohužel ani náhodou nazvat kvalitní a náročnou 😦 A co tak vím, tak tady zrovna jeden gympl poblíž má skvělé učitele a dobré výsledky. Vždycky do toho rozhodování zasahuje hodně faktorů. Souhlasím s tebou v těch 6letých gymplech, což jsem i psala. Těch je bohužel tak málo, že tam moc šancí se dostat není. U nás to ovšem zatím vypadá (uvidíme), že syn je ten typický model, co půjde na gympl a pak na VŠ. A věř mi, že z toho odvázaná nejsem, sama jsem chodila na gympl a vím, že to z něj pak jednoduché není, chybí jasné směřování. Já skoro dodnes nevím, co vlastně chci dělat 🙂 U osmileté dcery to naopak zatím vypadá, že by mohla být manuálně zručná a já doufám, že to tak bude dál a půjde třeba na nějakou dobrou průmyslovku.

      • jolana88 napsal:

        Na synovu školu si opravdu stěžovat nemůžu. „Uplatitelnost“ jejích absolventů byl jeden z důvodů, proč jsem ho tam přihlásila. (ano, jsem šílenec, který se zajímá o faktickou, nikoli jen tabulkou úroveň škol). Koncepce byla jiná, novela taky – ve finále je smutné, že je to de facto zase a jen o lidech. Jak vidíš (slyšíš) – když se chce, tak to jde. Osnovy sem nebo tam 😦 Bohužel to neplatí jen o základkách, ale školách vůbec. Naprosto teda chápu, že se rodiče „poohlížejí“. zvl. když samo dítko má zájem. Zkusit se má všechno. Já se kvůli nejmladšímu dokonce přestěhovala 😉 Gympl neřeším (neřešila), protože svoje robátka znám. Nešlo o učení, ale o jejich sociální zařazení, sebedisciplinu, „rozlet“… Sama jsem si gymplem prošla (pak doplnila tehdy možným dvouletým (zkráceným) studiem oboru, co se mi hodil víc 🙂 ). Navíc pamatuji gymply „odborně“ orientované – zemědělství, ekonomie … to byla fakt pakárna. Za dva roky zvládnout, co na odborné studovali čtyři nešlo ani náhodou, tudíž (opět) ani ryba ani rak. Jedinou výhodu vidím (zpětně) v tom, že když se složila maturita z odborných předmětů, měl člověk aspoň ofiko papír v oboru.

  2. Sedmi napsal:

    Počkej, už přijímačky? Z které třídy, páté? A kam to je? Každopádně jsem zvědavá, jak to dopadne… Ta fronta je ale šílená

    • valkil napsal:

      Z páté. Rozhodl se, že chce zkusit osmiletý gympl, a protože si za tím fakt stál, i přesto, že jsme mu vyjmenovali i negativa, tak jsme ho podpořili a zkusil. Co bude dál, uvidíme. Když se nedostaně (což je asi i při současném návalu pravděpodobné), vůbec mě to trápit nebude, možná i naopak. Ale jsem ráda za to, že takovou zkušenost má. Tohle je gympl v Jindřišské.

      • Sedmi napsal:

        Díky. Chápu, May chce taky na gymnázium z páté, ale nevím, jestli to dá. No uvidíme jak,za dva roky… Otázka taky, kde budeme.

      • valkil napsal:

        Když chce, tak to asi má smysl zkoušet. Mik si za tím opravdu stál pevně. Ptala jsem se ho tedy, jestli mu jde jen o to zkusit si příjmačky, nebo by pak chtěl i na ten gympl případně. Tak chtěl 🙂 U něj mě to hodně překvapilo, protože vím, jak se těžce sžívá s novým kolektivem, představa třeba změny základky u něj je nemyslitelná. A najednou přišel s gymplem.

      • avespasseri napsal:

        A podařilo se ti vysondovat, co že tam tak moc chtěl? Co ho na gymplu tak lákalo? Nebo že by prostě chtěl vypadnout ze základky?

      • valkil napsal:

        Odpovídám o kus níže 🙂 A ta základka k tomu zase přivedla nás, protože víme, že právě není nic moc 2. stupeň. My se rozhodovali mezi dvamě základkami, nakonec zvítězila ta, co je blíž a do které šlo hodně dětí od něj ze školky (i kvůli těm sociálním vazbám). Pak se ukázalo, že rozhodnutí bylo asi správné, protože do té druhé školy, která má trochu lepší pověst, se začalo valit hodně lidí, takže tam mají třeba 7 tříd čtvrťáků, 5 tříd 1.-3. tříd, prostě nával. Kvantitou, i když se asi snaží, bohužel prý i ta kvalita trochu poklesla.

      • Sedmi napsal:

        A co si od toho slibuje?

      • valkil napsal:

        Tak to jsem se ho neptala 😀 A pochybuju, že by na to byl s to nějak rozumně odpovědět. Přece jen, není mu ještě ani 11 😉 On podle mě ani pořádně neví, proč chce ten gympl zkusit. Ale stál si za tím tak, že těžko mu to odepřít.

      • Sedmi napsal:

        Proč myslíš? Já bych se ho zkusila zeptat

      • valkil napsal:

        A myslíš, co si slibuje od studií na VŠ, nebo od toho gymplu?

      • Sedmi napsal:

        Od toho gymplu

      • valkil napsal:

        Jo tak… Tak od toho si slibuje, že ho to líp připraví na VŠ 🙂 Že prostě by to mohla být lepší škola než základka. Na to jsem mu říkala, že ho může dobře připravit i čtyřletá střední škola. Ale on má prostě pocit, že osmiletej gympl je lepší než základka. Což někdy být pravda může, a někde ne. Ale o tom jsme s ním taky mluvili. Myslím, že zná velice dobře klady, ale i zápory.

      • valkil napsal:

        Myslela jsem, že se ptáš, co slibuje od studia na VŠ a přišlo mi to trochu předčasné 😉 🙂

  3. avespasseri napsal:

    Bože, vidět takovou frontu, jdu pryč 😦 Nemám ráda školství a fronty na vpuštění do školy před tou osmou hodinou ráno mě přijdou paradoxní. Kdo opravdu (od 2. třídy výš) touží po škole natolik, aby na ni dobrovolně stál frontu! I když tam tedy chce studovat :-))
    Já vzpomínám, že ani v osmičce jsem nevěděla, kam bych šla. Naši měli jasno – gympl. Já chtěla zemědělku 🙂 A jsem ráda, že za nás devítka ještě nebyla. O rok víc na základce, tak mě švihne. O 4 roky víc na gymplu, tak mě švihne tuplem.

    • valkil napsal:

      A kam jsi nakonec šla? Já taky neměla jasno, vybrala jsem si knihovnickou školu, kam mě nevzali, tak gympl, jenže ani za ty 4 roky jsem se nerozhodla, co chci vlastně dělat 😀
      Jinak k frontě, když jsme přišli my, byli jsme naštěstí hned za dveřmi, tahle fronta se mezitím udělala a fuj teda 😉 Se tam vstupovalo dovnitř jen jednoduchými dveřmi, proto fronta, ale aspoň spořádáná, na předchozím gymplu byl dav a chumel. Fronty taky nemám ráda, ale chumly snad ještě méně 🙂

      • avespasseri napsal:

        Na ten gympl 😦 Ztracené roky 😦 Šlo jen o to přežít to (byla jsem jedničkářka). On je problém v tom, že některé děti jsou vyhraněné již velmi brzy, ale mnohdy zasáhnou rodiče a nasměrují je tam, kde si myslí, že dítě bude mít v budoucnu lepší uplatnění a peníze. I za nás se směřovalo na gympl, což byla v podstatě jediná schůdná cesta na VŠ. Já byla bohužel ten jedničkář, takže se to tak nějak očekávalo ze všech stran 😦 Některé děti ale vyhraněné nejsou, a tak těžko dítko na něco zaměřovat – na co vlastně? – všeobecnější vzdělání je pak asi na místě dokud dítě nenarazí na něco, co ho víc osloví. Má-li těch směrů víc, je to problém, ať jde na všeobecné vzdělání nebo ne. No, uvážím-li, že já ze všeho nejvíc na základce toužila dělat profi jezdce nebo chovatele koní a zároveň jsem byla jazykářka (sama jsem se od základky učila anglicky, španělsky, italsky, francouzsky i arabsky :-)) a vzhledem k tomu, že jsem maturovala v roce 1990, tak kdo ví, třeba bych v mžiku skončila ve Velké Británii nebo v nějakých jiných zemích jako třeba chovatel 🙂 A možná bych si byla ušetřila to gymnazijní utrpení a byla bych celkově spokojenější. No, ale osud chtěl jinak. No, kdo mohl před 1989 tušit, co bude??? Na druhou stranu jsem taky toužila být egyptoložkou (od základky) a překladatelkou a tak jsem zamířila tímto směrem… a mělo to tak být 🙂

      • valkil napsal:

        Vlastně těm, kteří jsou nějak zaměření a vědí, kudy povedou jejich další kroky, závidím. Ale asi jich vážně moc není. Myslím, že moje děti budou po mně, taky nebudou vědět. Ale kdyby věděli a měli nějakou touhu, určitě je podpořím. Tohle, co popisuješ ty, mi připadá škoda, když jsi jasně věděla, co dělat. Kdyby se to případně nevyvedlo, asi by nebyl problém přestoupit.
        Mika zajímají mapy a cestování, hodně, to je jeho velkej koníček, miluje vlastivědu (i tu historickou část, ale zeměpis hlavně), no ale střední škola tohohle zaměření snad ani není, možná nějaká kartografie, ale to asi není přesně to ono. Pak až VŠ geografie. A kam s ním pak, u něj by zrovna možná byl ideál, kdyby odjel do zahraničí 🙂

      • avespasseri napsal:

        Asi ho to láká do ciziny 🙂 Jednou možná bude cestovat jako divý 🙂 Také jsem to tak měla a svoji cestičku jsem si našla 🙂 U mě se hodně projevily všechny ty zájmy z dětství – oblíbené filmy, knihy, záliby, hrdinové apod. Byl to pak ten směr, kterým jsem se nakonec i ubírala. Tak si říkám, co s dcerou, kterou zajímají draci :-))) A v příštím životě se chce stát poníkem :-)) Je jí deset 🙂 Pravda je, že před časem chtěla být paleontoložkou – dinosauři ji hodně brávali.

  4. Sedmi napsal:

    Já mám tohle opačně, naši si mysleli, že budu líná se učit, tak mě dali na hotelovku do Poděbrad (z Prahy) (jako že jazyky, ale učit se zpaměti třicet druhů ovoce a zeleniny moc k ničemu není). Pak jsem tam podle matky moc zvlčila (čti začala jsem se v 15 malovat a chtěla jít z intru na privát s kamarádkou), takže zpátky do prahy, na ekonomku, kde učila máma. Tam jsem se zamilovala a málem propadla, tak šup do Ameriky na rok, ono jí to přejde. A pak jsem šla v sedmnácti na VŠ… A to střední vzdělání, nejlíp gympl, mi dodneška dost chybí… (a to nemluvím o tom, že jsem musela na VŠ za čtyři měsíce dohnat matematiku z úrovně šesté třídy ZŠ na úroveň maturity z gymplu…) No ale zpětně to je daleko jednodušší soudit…

    • avespasseri napsal:

      Chichi 🙂 Tak to vidíš, třeba jsme se někdy v Poděbradech potkali, já tam jezdívala a jezdívám často. Do místního jezdeckého klubu roky :-)))) Má spolužačka z VŠ na hotelovce taky studovala a dostudovala 🙂 Já myslím (když to teď tak vidím), že pro rodiče je ohromně těžké tohle rozhodovat. Snažíme se hledat pro to dítě to nejlepší, ale já mám dojem, že tak nějak se nám to stejně asi nepodaří. Ale nakonec to beru tak, že to prostě dopadlo tak, jak mělo. Kdo ví, třeba bych teď žila ve Velké Británii a zabil by mě tam nějaký terorista. A v čem máš dojem, že ti gympl chybí? Zajímalo by mě, co jsme se tam tak zásadního naučili, že bych za něj ještě měla být ráda 🙂 Jinak by mě také zajímalo, proč vaše děti tak touží po osmiletém gymplu? My o tom doma moc nemluvíme (a to malá už chodí do čtvrté), nějak nikdo nepředpokládáme, že by na osmiletku šla. Naše základka je dobrá a náročná (možná až moc) až do devítky. A docela uvažuju, jestli by pro ni třeba nebylo lepší jít na nějakou uměleckou školu, protože ona se tímto směrem docela profiluje. Takže možná by stálo za to ji nějak připravit a zjistit, jestli by na to vůbec měla. Já bych se bývala kdysi ráda uklidila někam mimo gympl. Učitelka tance kdysi přesvědčovala rodiče, ať mě dají na taneční konzervatoř do Prahy, ale naši mě nechtěli do Prahy na intr pustit….

      • valkil napsal:

        Teď na to přesně vzpomínala moje máma, jak to není ani trochu jednoduché hledat pro děti další směřování, zvlášť v tak nepříjemném věku okolo puberty 🙂
        O tom, proč tam chce Mik, jsem psala už nějak před časem. Dost nám tím vyrazil dech, když jsem se ho ptala, proč si za tím tak stojí – prý chce mít dobrou školu, aby pak mohl na dobrou VŠ. Vysvětlili jsme mu, že na dobrou VŠ se může dostat i ze čtyřletých škol, ale i tak chtěl prostě zkusit.Možná sehrála roli jeho třída, je tam vcelku dost chytrých dětí a asi se o gymplu mluvilo. A to i přesto, že jejich třídní spíš za osmileté gymply není (u M. vysloveně říkala, že pro něj to není, že ho to semele).

      • avespasseri napsal:

        A už má i představu, na jakou VŠ by jednou rád?? Možná to má opravdu ze školy, kamarádka mé dcery mi nedávno vyprávěla, že by ráda na nějakou dobrou VŠ (ve čtvrté třídě). Má dcera si ze školy nosí jiná témata, o kterých se mnou debatuje – nedávno prý, co že je to ta karma :-))))
        Jinak já měla zase nedávno pár diskuzí s maminkami i s holčinou, která chodí na gympl (nejsem si jistá, zda osmiletý, asi jo). Je jí tak 14. Učím ji angličtinu. Docela mě děsilo, jak vyprávěla o nárocích ve škole. Já si už tedy všimla, že když se bavíme o tom, co dělala o víkendu nebo minulý týden, tak většinou slyším – psali jsme test, učila jsem se. Teď z ní vypadlo šílené číslo počtu známek a testy každý týden. Říkávala jsem si, že může být fajn něco psát častěji, že to člověk donutí k průběžnému učení. Ale došly jsme nakonec k názoru, že je to stejně na pytel – učí se jan na test a pak to zapomene. Jen je ve větším stresu než my… :-((
        A když to tak slýchávám (a z více zdrojů), pak si říkám, jak je možné, že na VŠ si zase stěžují, že ty děti toho umí míň než my. Vždyť nás tedy takhle nebuzerovali, s prominutím…

      • valkil napsal:

        Minule říkal práva 😀 Ale podle mě netuší. Jen prostě ví, že chce studovat. Tak snad mu to časem bude přáno. A ono teda kdo ví, kam ho to za pár let zavane. Jinak s tou náročností – už jsem to taky slyšela a ve skutečnosti mi přijde hodně zbytečné navalovat to na tak malé děti. Na osmiletých gymplech zas až tak nehledí na to, jestli je dítěti 11 nebo 17, všechno to jsou prostě jejich studenti. Údajně to děti nutí dospívat dříve, než je nutné. Jedna známá mi říkala, že synovi v prváku u nějakého referátu vytkli, že to má moc dětské. A učit se musí každý den, nějaké takové to, že třeba odjedou na hory mimo oficiální prázdniny spíš nehrozí.

      • avespasseri napsal:

        Přesně, to mi říkal v pátek můj masér. Jeho vyženěná dcera nastoupila loni z devítky na střední a všechny (plus mínus) kroužky mají utrum. Sedí doma a učí se. To mi tedy přijde absolutní horor. Hihi, vyprávěla jsem nedávno známé, že jsme jely tramvají spolu s nějakou romskou partičkou. Holčina říkala svým kámošům, že jí je 10 a když kluci (sedmiletí) vystoupili, povídala si s kámoškami, jestli už mají kluky. Že je úžasné mít kluky a že má rovnou tři 🙂 Jedním uchem jsem ji poslouchala a druhým uchem poslouchala, jak mi ta moje desetiletá vyprávěla něco o dracích 🙂 (Pravda, ona má toho svého „kluka“ už od první třídy a třídní z nich jednou byla prý dost divá a jeho matce vykládala, že na tu moji nějak „šahá“. Nikdy jsem je tak neviděla a to u něj párkrát i přespávala kdysi -))). Ta bude dětská i v 18 :-))))) No, dumám nad nějakou tou uměleckou školou 🙂

      • valkil napsal:

        Moje máma touží po umělecké škole pro Toňu. U ní to teda nejspíš časem uvidím taky na nějakou průmku, i oděvní by se mi líbila třeba 🙂
        Hele, ale učit se fest na střední, to mi přijde taky jako horor. Když vzpomenu na svoje středoškolská léta, pořád jsme byli někde v luftě, vymetali koncerty, blbli. Pravda, známky jsem neměla nic moc, ale když si to sedlo, přestala jsem toužit po samých jedničkách. Protože představa neusálého drcení, to nebylo nic pro mě. Školou jsem prošla, odmaturovala a nemám na ni ani trochu špatné vzpomínky (ani na tu dobu).

      • avespasseri napsal:

        No jo – ta moje nedávno vyprávěla, že by chtěla dělat krejčovou v divadle :-)) Chodíváme kolem, když nefunguje v divadle výtah cestou do baletu 🙂
        S tou střední to máš super. Já nějak na ty jedničky byla vysazená. Prostě jsem měla dojem, že se to ode mě čeká. Sama jsem to nějak od sebe čekala, protože ono pro mě nebylo těžké je mít. Ta moje je na tom podobně – měla trojku z češtiny a když se tomu víkend věnovala, tak teď nosí z písemek už jen jedničky a dvojky. Když víš, že stačí jen chtít…
        Ale pak pro mě ten gympl byla noční můra. Ani mě nic nenaučili, protože jim šlo jen o známky, a ani jsem nezapadla mezi ostatní, kterým o známky nešlo. Jediné, co mě bavilo, byla angličtina, protože i učitelka na to kašlala. To jsou pak hrozné vzory – jak pak mám být „přísný pedagog“ 🙂
        Mám prostě dojem, že to školství je postavené na velmi chabých základech – šikovným to dá málo, méně šikovní, pokud na to kašlou, tak jsou na tom nejlíp 🙂 A pak se dostávám do vnitřních konfliktů se známkami své dcery – mám na ni tlačit, nebo ne? No, češtinu ještě pár let asi bude muset dělat 🙂 S matikou nevím. Myslím, že u procent, násobení a dělení končí to, co člověk jako krejčová či zpěvačka či youtuberka potřebuje. Nebo i jako překladatelka :-)))) Na násobilku a dělení mám ostatně kalkulačku. K čemu je mi ta jednička z matury fakt nevím. Tedy já jsem ale děsitánsky rozhorčená, co??? :-)))))

      • valkil napsal:

        🙂
        Já měla naštěstí na tom gymplu kliku, docela ráda na něj vzpomínám. Zprvu mě ty známky štvaly, chtěla jsem v pololetí prváku odejít, ale pak jsem to nějak hodila za hlavu, ne že bych propadala, ale prostě se smířila s tím, že jedničkářka nebudu. A hned se tam studovalo lépe. Mimichodem, krejčová v divadle to je náhodou hezké.

      • Morgan napsal:

        100 % souhlas – snažíme se hledat pro dítě to nejlepší, ale mám dojem, že tak nějak se nám to stejně nepodaří. Co se má stát, stane se, to je můj názor. Mě rodiče poslali v páté třídě na přijímačky na gympl, já tam nechtěla ani za nic, naštěstí jsem příjímačky neudělala (a ne naschvál, fakt jsem se snažila:) Pak jsem chtěla na střední na obchodku, tam ni nepodepsali naši přihlášku, musela jsem na gympl, jenže já ani za ty 4 roky nevěděla, co chci dělat. Dostala jsem se jen na 1 VŠ, kam jsem se hlásila, obor nesmysl, po měsíci jsem to ukončila, šla rok pracovat a další září na VOŠku ekonomického zaměření (ta už dnes postrádá smysl, všichni už studují VŠ, i pětkaři za základek.). A pak do práce a při té jsem si dálkově dodělala VŠ (soukromou, holt zaměstnavatelé chtějí všude papír). A dělám to, co jsem vlastně chtěla dělat už na té základce, když jsem si přála jít na obchodku.) Rodiče určitě chtějí pro děti to nejlepší, ale podle mě když dítě samo říká, kam chce jít studovat, neměli by mu do toho kecat, stejně se to za rok nebo i za několik let projeví a stejně bude dělat co chce:) Jo a maturovala jsem v roce 2007, ale podle mě se tohle nijak nemění, co se má stát, stane se a rodiče s tím nic nenadělaj.)
        Jinak z osobní zkušenosti pokud dítě ví, co chce dělat už na ZŠ, gympl nedoporučuju (jasně, když chce na medicínu, je to ideální volba), ale jinak jsou odborné školy podle mě vhodnější a kdo neví, co chce dělat, gympl to ještě zhorší:D

      • valkil napsal:

        Ano, to si přesně taky myslím, když už ví a je nějak zaměřené, tak raději volit odbornou školu dle toho zaměření. M. bohužel asi zatím netuší (ale ještě má chvíli čas), není zrovna z nejšikovnějších, spíš takový „intelektuál“ 🙂 Takže u něj se gympl nabízí, ale ani obchodní akademii bych se nebránila. Co ho strašně moc zajímá, jsou jednak mapy a jednak doprava, obecně, ale hlavně teda městská, neustále vymýšlí trasy autobusů atp. Tak jsem mu říkala, že až nastane čas, můžeme se jít na nějakou dopravní průmyslovku mrknout, jak to tam vypadá – docela mu zazářily oči, tak kdo ví… 🙂

      • avespasseri napsal:

        Tak to vypadá, že má klučina jasno 🙂

  5. Gleep napsal:

    Gympl byl pro našeho Vampíra jasná volba. U nás je škola jen do páté, pak se musí na základku na Kladno. Tady samé jedničky, naštěstí ostatní spolužáci nebrzdí příliš výuku, že by se nudil. S navazováním soc. vztahů míval trošku problém, teď už je o dost starší, asi by to už nebyl takový kámen úrazu, ale proč to lámat přes koleno. Takže další plus pro gympl (nemusí měnit několikrát kolektiv nebo srovnávat učivo na stejnou úroveň s další školou-kolektivem navíc). Porovnání třídy z osmiletého studia v prváku a prváku jako takového, nebe a dudy. Škola si je „vypiplá“ k tomu co potřebuje, takže si myslím, že přechod v tomto ročníku jsou děti schopny pobrat lépe než v prváku nebo v sedmé třídě, protože výuky zatím nebylo tolik, kde by se dělalo tolik propastných rozdílů. Ukradené dětství? Asi ne, když se už ve školce nudil a nebavilo ho plácat se na pískovišti, místo toho si povídal s učitelkou o zeměpise…. ale ano, beru to, že každému to sedne jinak, je nutné nahlížet na to z pohledu individuálního, nenechat se strhnout „módními trendy“, co je zrovna šik pro děti. Takže já z osobního pohledu, určitě tuhle možnost nezatracuju, jen říkám, že je to není vhodné pro všechny. No, povíme si v pátek, až budou výsledky ;-)))))

    • valkil napsal:

      Na druhé straně (a to mám od lidí, co osmiletý gympl mají těsně za sebou, nebo jsou v posledních ročnících), že ten kolektiv je právě moc na dlouho, někdy jim vadilo, že jsou s těmi samými lidmi tak dlouho. Jedna ta holka třeba kvůli tomu někdy v 6. ročníku přestupovala jinam. Druhá mi vyprávěla, jak fakt hodně dětí v průběhu odpadlo a většinou právě v 6., 7. ročnících. A teď si vem, že si s tím kolektivem dítě nesedne, což zase zrovna včera vyprávěla jedna maminka. Ty pak dali holku po těžce prožitých 4 letech na jinou čtyřletou střední školu. Ono to má fakt hodně pro i proti.
      Ale jinak držím palce. My budeme vědět asi až příští týden.

      • Gleep napsal:

        Nazdárek. Je to prostě jak pro koho, jednomu sedne víc toto a jinému tamto…. Trošku ale nechápu, že vadí kolektiv na dlouhou dobu, když to s nimi vydrží šest let? To přece člověk pozná dřív jestli mu kolektiv sedí nebo ne? A nebo přišla puberta? A na základce jsi s kolektivem dokonce let devět, tak jaktože stejné problémy nejsou na základce? No myslím, že to nebude to klíčové, jen třeba jeden z mnoha důvodů….. každopádně přestupovat se mezi školami dá, a už bez přijímaček a stresů z nich, takže nevidím problém. A jak jste dopadli? Já se pochlubím ;-))) na jedné škole páté místo a na druhé šesté (ale stejný počet s pátým, pouze tam dávali přednost lepší matematice, takže ve finále šestý)…. a jak tedy vy? ;-)))

      • valkil napsal:

        Tyhle výtky mám od lidí, co ten gympl prošli, takže si myslím, že na tom něco bude. Možná je to s tím kolektivem jiné než na základce i proto (a to bývá častá výtka kritiků osmiletých gymnázií), že se tam sejdou většinou děti vědmostně i sociálně zhruba stejné úrovni. Na ZŠ je to namíchané a je dobře, když se děti v mladším věku setkávají s vrstevníky z různých poměrů, s různě chytrými atd. A ten kolektiv se jim tam tvoří od hodně nízkého věku, takže postupně v době, kdy ještě nejsou zatížení tolik vlastními názory atd. Kolektiv si samozřejmě nemusí sednout ani pak na 4letém, ale čím později by do toho došli, tím podle mě lépe. Přecházet se mezi školami samozřejmě dá, ale pro některé děti to není snadné. A jak píšeš, pro někoho to je, pro někoho méně. Myslím, že na osmiletý gympl musí být děti po všech stránkách vyrovnané, hlavně pak psychicky. O víkendu jsem mluvila s kamarádem, co prošel osmiletým gymplem, teď už je dospělý a učí na VŠ a i ten říkal, že svoje dítě by tam dát nechtěl. Říkal, že většina dětí je prostě fakt nezralých. On sám, ač na ZŠ jedničkář, se mezi ně počítal – říkal, že ten obří známkový sešup na gymplu mu moc dobře neudělal. A že ta holka odešla až v šesťáku? Co jsem tak pochopila, hrál tam roli hodně tlak rodičů, kteří ji chtěli na tamtom udržet, jak ona dospěla, už si to prosadila.
        Jinak gratuluju teda!!! Vampír šikovnej 🙂 Náš mladej se nedostal, nebyl na tom blbě, ale jak sám prohlásil, holt byli chytřejší 🙂 Je taky jedničkář a myslím, že ve třídě je jeden z nejlepších, ale jen to nestačí. Ale já jsem nakonec ráda, že se nedostal, i z důvodů, co už jsem několikrát psala – pořád vidím, že k tomu nedozrál a dávám hodně za pravdu jeho učitelce, která říkala, že on je zrovna adept na to, aby ho to tam semlelo.

        Kolik se u vás hlásilo dětí? A měly ty gymply ještě nějaké svoje testy navíc?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s