Tenkrát v Avii

Když se rozjíždí prázdniny, nějak častěji si vzpomenu na ty svoje dětské. Před časem jsem sepsala útržky z rodného města, kde jsme z prázdnin trávili nejdelší část, ale nelze nevzpomenout naše cesty Avií. Tatík byl zvukař, zprvu jezdil s kapelami, pak s jednou pantomimickou skupinou. Kromě zvukaření byl taky řidič a k převozu aparatury potřeboval větší auto, takže jezdil se skříňovou Avií. Kterou v době, kdy mi bylo cca 6 let, přestavěl na obytnou. Tedy částečně, v jedné části měl stále ještě nákladní prostor pro vození beden a nutností jeho zaměstnání. Avii přestavoval s kamarády svépomocí, pamatuju, že ve chvíli, kdy zadek byla jen kovová konstrukce, jsme si na ní hráli jako na prolézačce. Pak ji obložili plechy a dovnitř děda truhlář vyrobil police, skříňky a hlavně sezení (lavice se stolem), které se dalo jednoduše rozložit na postel. My děti jsme spaly v prostoru nad řidičskou kabinou. Měli jsme tam i okýnko, takže i když se to nesmělo, občas jsme si tam lehli za jízdy a čučeli ven, případně hráli hry, kdo uvidí víc těch kterých barevných aut.

V Avii byla i jednoduchá kuchyň, dvě plotýnky na plyn, takže jsme s ní jezdili „stanovat“. Jeden týden v létě byl pravidelný, jezdilo se na Podolsko, k přehradě. Tady jsme zakotvili Avii na konci silnice, která vedla do vody a objevila se na druhé straně přehrady. Tady kdysi stála vesnice, kde strávila dětství moje babička a která byla zatopená, když tam vybudovali přehradu. Táta sem jezdil odmala a pokračoval v tom i s námi. Silnice, která končí ve vodě, mě tenkrát hrozně fascinovala. Každé léto jsme tam jeli zvědaví, jak bude Vltava vypadat, bude zase kvést? Kolikrát, i když kvetla, jsme do ní lezli, a pak se museli oplachovat u blízké pumpy. Tatík tam rybařil, my mu lovili do čeřenu malé rybky jako návnadu pro štiky, občas je ale jen omáchali v mouce lup s nima na pánev, grundle jsem milovala. Rostlo tam spousta lesních jahod, houbařili jsme, pozorovali mravence, kterým jsme dávali kousky rohlíků na mraveniště, jak si s nimi poradí, chodívali k blízkému bufáči po skalkách na Ledňáčky a limonádu, naši zkoušeli winsurfing a my chytali na nafukovacích člunech vlny od parníků, motorových člunů a pozorovali na protější straně vodní lyžaře. Měla jsem na kopci v lese svoje tajný místečko, palouček s měkkým mechem, kam jsem se chodila zašívat. Přilehlý les jsem znala brzy jako svoje boty, prošla jím bezpečně i za tmy. Plánuju tam jednou dojet na výlet, ukázat dětem, kam jsme jezdili, kde bydlela jejich prababička, kde teď stojí nový velký most místo toho starého řetězového, který přemístili na Lužnici – tam je chci koneckonců vzít taky.

V Avii jsme strávili hodně času, jezdili například s jednou turisticko-vodáckou partou na Slovensko, nebo projeli Jugoslávii od severu až k jihu. O tom zase příště.

Reklamy

One comment on “Tenkrát v Avii

  1. spoon napsal:

    To je krasny detstvi.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s