Skluz a vánoční komedie

Popravdě mě doslova udivilo, že tu mám poslední zápisek ze září. Pořád před sebou něco tlačím, dokonce i příspěvky, které sem chci přidat. Mám je v hlavě a je jich několik, ale čas nějak chybí. Dřív jsem něco napsala třeba v práci během obědové pauzy (drobila a cintala si při tom do klávesnice :)). Jenže s tím prastarým počítačem, co tam mám, v poslední době nemám šanci se vůbec připojit k netu, resp. fungují jen nějaké hodně nenáročné stránky, zbytek mi ho zaseká totálně. Dokonce ani některé pracovní věci nezvládám v kanclu, pokud se nevepchám ke kolegovi na počítač, beru si to domů. Třeba náš admin je spolehlivý kazič pracovní morálky, občas se stane, že se mi ten prapradědeček kousne na mnoho minut a z pracovní doby to dá i dvě hodiny. Které občas můžu strávit i manuálnější prací, ale někdy koukám na přesýpačky a drtím mezi zuby nadávky, semtam bych ten krám nakopla, ale vlastně jsem oproti jiným ještě obře klidná a je to dost velká zkouška trpělivosti. Jsme malá firma, takže každý výdaj se zvažuje, ale pravděpodobně se letos dočkám novějšího stroje.

Doma dodělávám pracovní resty a nakonec vlastně ani už na nic na kompu koukat nechci. Krom toho se u toho jednoho doma střídáme všichni. Konec roku byl jako obvykle zběsilý, k tomu, že v práci potřebujeme dotáhnout spoustu věcí, uzavírá se účetnictví a další věci, se vždycky kupí mejdany, a i když si o sobě myslím, že nejsem vánoční zběsilec (a fakt nejsem), přece jen je potřeba pár věcí přichystat. Letos jsem měla konec roku pikantní o to, že se mi 25. podařilo v metru zapomenout batoh a teď už je víc než jasné, že je nenávratně ztracený. Na konečné nikdo neodevzdal, ve Ztrátách se nezjevil. Krom peněženky s doklady, které jsem si vyběhala hned 27., byly v batohu nějaké dárky, které jsem vezla od mámy, hlavně pár T. dárků. Nic drahého, ani nesehnatelného, ale samozřejmě to obrečela. Tak musel teď Ježíšek přijít s reparátem, jak trefně poznamenala kamarádka. Myslím, že za čas si děti rozhodně nebudou pamatovat, co k Vánocům dostaly, ale to, že jim maminka ztratila dárky, si zapamatují zcela jistě 🙂 Tak to dopadá, když má člověk pocit, že všechno dotáhl do zdárného konce, odfrkne si a vypadne z rytmu.

Mělo to ale i svá pro, tatínek odjel za babičkou na Vysočinu jen s dětmi a já po hodně dlouhé době měla čas jen na sebe. Kromě zařizování dokladů jsem si konečně po dlouhé době uspořádala fotky, dala jsem si půlden, kdy jsme po messengeru krafaly s kamarádkou a k tomu jsem si udělala na youtube diskotéku. Zkoukla jsem pár romantických komedií, vyspala jsem se, zažila ještě pěkné dobrodrůžo s nevrácenými penězi v hypermarketu a podařilo se mi shodit stromek. To už ze mě mělo okolí srandu a jestli prý bych nějakou vánoční komedii nenapsala já ze svého života. Kdo ví, možná jednou 😉

 

Reklamy

5 comments on “Skluz a vánoční komedie

  1. Sedmi píše:

    Hezký 😀 btw to si ve firmě nepočítají, že je tvoje postoje přijdou časem dráž než nový počítač?

    • valkil píše:

      Mám pocit, že mi dlouho nevěřili, že je to tak průserovej stroj 😉 Ale ono to krizové je až tak poslední 3-4 měsíce a už se to řeší. Můžu ale říct, že mě taková práce celkem vyšťavuje. A té trpělivosti nemám nekonečný množství.

      • Sedmi píše:

        4 měsíce? Bych jim to hodila z okna po 4 týdnech…

      • valkil píše:

        Ta mince má 2 strany, jako vše. Tahle práce mě jinak dost baví a výhod je taky dost. A prostě to sice není občas jednoduché, ale ono co je. Jak navíc vidím do zákulisí, dokážu i pochopit… Holt jsem občas dodělávala doma, semtam se vztekla a trénovala se v sebeovládání. 😊

      • Sedmi píše:

        Aha tak to chápu 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s