Knižní

Už potřetí jsem tu s výčtem přečtených knížek předešlého roku. A zase s výzvami. Zatímco na Goodreads jsem tentokrát překročila „plán“ dokonce o 5 knih, do výzvy Databáze knih jsem se tentokrát úplně nenapasovala, splněno na 75 %. Vloni jsem přečetla celkem 19 knížek českých autorů, z nichž bych vypíchla Houbařku od Viktorie Hanišové a Tsunami blues od mojí velké oblíbenkyně Markéty Pilátové. Znovu jsem se ujistila v tom, že mě fakt moc baví Backman, jak jeho kraťásky, tak ty delší knížky, tentokrát mě do kolen dostalo pokračování Medvědína My proti vám. Dočetla jsem Neapolskou ságu od Eleny Ferrante a za mě tedy obrovské ano. Jak jsem předloni objevila Neala Schustermana, tak letos si opět potvrdila, že je v young adult žánru jednička, Smrtka je opět výborná a hodně moc doufám, že se dočkáme brzy pokračování jeho sérií. Stejně tak se těším na další dva díly série Morrise Gleitzmana, i Potom bylo výborné. Nechala jsem to přečíst i Mikeše a líbilo se mu to hodně, i když byl dost zdrcený, ale myslím, že už i na takové ne zcela veselé knihy nastal čas. Proběhl tradičně Michael Connelly, jehož aspoň jednu knížku čtu každý rok a taktéž moje velice oblíbená autorka detektivek a thrillerů Sarah J. Bolton. Objevila jsem Jonathana Franzena, jehož knížky Purity a Svoboda určitě stojí za pozornost.
A které knížky jsem ještě hodnotila nejvýše a doporučila bych? Dva proti říši od J. Šulce,
Mischling od A. Konara, Pouta od oblíbené D. de Vigan, Den falešné kočky P. I.  Jääskeläinena, Vše, co jsme si nikdy neřekli od Celeste Ng. Anthony Doerr zase dostal, tentokrát knížkou Čtvero ročních období v Římě, já tam musím jet! Rok jsem ukončila s Mawerem a jeho Pražským jarem. Níže k databázové výzvě.
1. Kniha, která byla zmíněna v jiné knize

2. kniha autora, který žil ve vašem kraji

H2O a tajná vodní mise ***** Tady jsem měla jasno, pan Stančík se narodil ve stejném městě jak já a nejspíš v kraji nějakou chvíli žil. Velice zábavné čtení. V naší rodině jsem přečetla dokonce až poslední, děti to už přede mnou sluply jak zmrzlinový pohár. Opět oceňuji všechny postavy, jak ty kladné dvě há a o, tak ty parádní záporáky. A obzvlášť mě pobavila návštěva u novinového sběratele Jindřicha Strakykrada. Byli jsme na autorském čtení z této knížky, kde bylo krásně vidět, že Petr Stančík umí zaujmout
všechny napříč generacemi.

3. kniha s vánoční tematikou
Mé anglické sezony *** I vánočním tématům se autorka věnuje ve své sbírce fejetonů. Některé kapitoly se mi líbily více, jiné méně, některé jsem zrakem jen tak prolétla, ba spíše přeskočila. Mohu říct, že víc mě zaujaly fejetony věnované životu v Anglii, méně pak ty, které byly přímo o autorčině životě. Respektive propojení jí samotné s Velkou Británií a jejím pohledem popsané anglické zvyklosti byly zábavné a zajímavé. Autorce pak nelze upřít, že píše lehce a s nadhledem a umí si udělat legraci i sama ze sebe, což je vždy osvěžující. Holt mi některé texty sedly méně. Na co z knížky ovšem nikdy nezapomenu, je proč před Vánoci nemýt okna. Díky! Měla jsem vždy snahu to popsat, ale nedostávalo se mi těch sprácných slov.

4. kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy
Už teď jsi mrtvá **** Měla jsem za to, že tuhle část výzvy nesplním, jelikož nemám zrovna běžné jméno. Ale přece jen, moje jmonovkyně je v této knížce naprosto okrajová postava, která ani nepromluví, zjeví se a hned ji zabijou 🙂 Oblíbená Sharon J. Bolton mě ale nezklamala ani nyní. Dává mi přesně to, co si představuju pod thrillery – tedy rychlou svižnou ničím nerušenou jízdu, která mě baví od začátku až do konce. A i když kolikrát
některé autorčiny úmysly prohlédnu dřív, než má ona v plánu, vlastně mi to nevadí, protože i tak umí napsat strhující a zábavnou četbu. Takovou, kterou si umím v barvách představit na filmovém plátně. A navíc, představa jeptišek, které ve svém volném čase (hodinu denně) sledují Father Ted, mě hodně pobavila.

5. kniha, která má čtyřslovný název
Skoncovat s Eddym B. **** Je to drsné, syrové a otevřené. Ano. Ale vlastně jsem podobných knížek četla už mnoho a některé mi uvízly v hlavě určitě i silněji. U knihy Edouarda Louise mám trochu pocit, že si za nějakou dobu na ni ani pořádně nevzpomenu. Šikana, potlačovaná homosexualita, předsudky, neschopnost zařadit se do společnosti, v níž hlavní hrdina vyrůstá. Touha vymanit se z prostředí, které mu není přirozené, i když se vlastně moc snaží o to zapadnout. To všechno už tu bylo mnohokrát. I tak bych knížku doporučila, není od věci podívat se na francouzský venkov druhého tisíciletí, vlastně neskutečné, že ještě v této době se musí děti potýkat s takovou bídou a hlavně nepochopením v zemi, kde bychom čekali úplně něco jiného.

6. kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození

7. kniha, podle níž byl natočen seriál
Příběh ztracené holčičky ***** Seriál sice zatím jen podle prvního dílu, ale předpokládám, že bude pokračovat. Všem předchozím dílům Neapolské ságy jsem dala 4 a půl hvězdy, vždy mi tam nějaký drobek do sta procent chyběl, ale teď už nelze jinak, je to za pět. A to nejen za Příběh ztracené holčičky, ale za celou sérii, protože tou poslední knihou sága zacvakla veškeré i ty nejdrobnější dílky dokonale do sebe. A zacvakla je tak, až to zarezonovalo, až se rozezněly všechny skleničky v policích. Poslední kniha vrátila
dvě přítelkyně, Lilu a Lenu, zase k sobě. Namotávaly ten pomyslný provaz, kterým k sobě byly stále i na dálku připoutané, tak dlouho, až se zase ocitly vedle sebe. A zase mohly prožívat vše společně, i to nelehké, které obě dvě zastihne. Mohly bok po boku žít bouřlivě, smířeně i nesmiřitelně, dostávat se do sporů, snažit se je krotit, vychovávat, žít se sousedy i příbuznými v dobrém i zlém, přežívat, utíkat i zůstávat. Skvělá, skvělá, svělá sága. Román, jak má být. Je mi líto, že už je konec, ale vím, že Geniální přítelkyni budu ještě určitě číst a tentokrát celou v kuse.

8. kniha od slovenského autora
Trhlina **** Jsem ráda, že jsem před přečtením Trhliny o ní vůbec nic nevěděla, zaregistrovala jsem ji, zaujala mě obálka, ale do poslední chvíle jsem netušila ani, jaký žánr budu číst. To mi přiblížila až kamarádka těsně před čtením. A jak tak zpětně čtu reakce, bylo to to nejlepší, co mě mohlo při čtení této knížky potkat. Vědět na počátku co nejméně a teprve po přečtení zjišťovat další. A spekulovat, jestli na tom je aspoň kapička pravdy, nebo je to celé výborná mystifikace. Líbilo se mi, jak je atmosféra vystavovaná hodně jemně, pomalu, žádné šoky a přitom husí kůže se dostaví. Přistihla jsem se při
tom, že dumám o tom, jestli bych se na Tribeč vydala a že mě to vlastně i láká, nebo mě tahle knížka natolik ovlivnila, že bych se toho bála. Jak někde řekl sám autor, hranice mezi fikcí a realitou je velmi tenká. Což asi nejlépe charakterizuje Trhlinu. Jak k ní kdo přistoupí, je už jen na něm. Vytkla bych možná pomalejší rozjezd, nějaké stránky ubrat by nevadilo. A druhá věc, za kterou jsem ráda, že jsem si ji přečetla ve slovenštině, krásný jazyk!

9. kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera

Měla jsem v plánu Jezero od Biancy Bellové, ale nestihla jsem.

10. Kniha s tematikou moře
Tsunami blues ***** A rovnou oceánu. Nemůžu si pomoct, ale občas mám pocit, jako by Markéta Pilátová psala přímo pro mě. Tak moc mi její knížky sedí, až mě to fascinuje. Takhle bych chtěla umět psát, tak svůdně, tak smyslně, umět rozpohybovat všechny čtenářovy smysly do divokých piruet, které zamotají hlavu a nedají vydechnout, dokud najednou nenarazí na poslední stranu. Teprve pak se může zastavit, vydechnout
se a začít vzpomínat na právě přečtené. A chvíli přemýšlet, jestli zase nenalistovat začátek a nedat si tu jízdu znovu. Příběh Karly, Jenůfy, Lázara i Podpatka mě uchopil a vířil se mnou v divokých tónech trubky kolem oceánů, vzdouvajících se vln, horkého prašna Kuby plné vášní ve všech možných variacích. A pak mě na konec vyplivl zmačkanou, zpocenou, překvapenou i smutnou, rozpálenou litry rumu a obav, spokojenou s celou tou jízdou. A vyčkávající na repete. Drsné a krásné.

11. Kniha od více autorů

12. Kniha s válečnou tematikou
Tři králové **** Skvělé téma, a i když pro mě známé ze všech možných úhlů, je stále zajímavé a podnětné si příběhy 3 králů připomenout. Komiksové zpracování si skupina B+M+M určitě zasloužila. Možná mohl být komiks i rozsáhlejší a podrobnější, když už byl natolik zalidněný, tak jednotlivé postavy ještě více rozepsat.

13. Kniha poprvé vydaná před rokem 1950

14. Kniha s ročním obdobím v názvu
Benátky v zimě *** Zajímavá sonda do divokého italského období, zajímavá mimo jiné i proto, že si autor vybral Benátky v zimě, jak je asi málokdo zná, deštivé, pochmurné, ale i tak nabízející útočiště. Četlo se to docela hezky, rychle mě vtáhlo, ale asi jsem čekala trochu větší pnutí, větší zvraty. Vše bylo jen tak nahrubo nahozeno a nedočištěno. Milostná linka byla vlastně nemastná neslaná, ani jednomu z milenců jsem to poblouznění moc nevěřila. Teroristické akce bych si zase představovala zásadnější, s větším vlivem na okolí, takhle jen tak šuměly okolo. Nejzajímavější mi přišel vztah Heleny s Andrém, vztah pasivní mladé ženy s namyšleným mužem, kterého i jen představa, že by se mu mohla žena malinko vzepřít, neskutečně dráždí. Pěkný byl i popis Benátek skrze fotoaparát jednoho z hrdinů. Celkově to nebylo špatné, ale něco tomu chybělo. PS: Zapůjčeno z knihovničky na Florenci, když jsem si jednou zapomněla vzít na cestu z práce knihu.

15. Kniha, kde hraje roli knihovna (knihovník, knihovnice)
Literární spolek Laury Sněžné *** Na Literární spolek Laury Sněžné už jsem si myslela nějakou dobu. Zaujala mě obálka, která je tedy parádní. Zaujalo lákadlo na „finské Twin Peaks“. Pak se mi náhodou dostala do ruky jiná autorova kniha, která mě dostala svou magičností a vábivým perem Jääskeläinenovým. O to víc jsem se na Lauru těšila. To jí bohužel uškodilo, jak moje přehnané těšení se, tak ale i ta lákadla na obálce. K Twin
Peaks bych to nepřirovnávala ani zdaleka, na to je to vlastně málo magické. Mám magický realismus hodně ráda, ale tady ho bylo jen tak trochu popepřeno. Zprvu dodával na šmaku, ale pak to autor s pepřenkou možná zase trochu přehnal a do vyznění knihy už mi závěrěčná část moc neseděla (úplný konec se mi ovšem líbil). Některé pasáže mě bavily dost, ale celkově mě neuspokojilo to, že to bylo nevyvážené, občas jsem měla tendence i přeskakovat. Některé motivy byly parádní a držet se jich pevněji, určitě by Laura dosáhla k více hvězdám. Takhle jen za polovic.

16. Poslední kniha (již nežijícího autora)
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů **** Čekala jsem jen odpočinkovou kratochvilnou letní četbu, takže mě Spolek přátek krásné literatury a
koláčů z bramborových slupek mile překvapil. Hlavně tím, že jsem dostala i něco navíc, dozvěděla se o okupaci Normanských ostrovů, o čemž jsem popravdě neměla potuchy. Navíc čtení to bylo i úsměvné, Juliet má grády a je vtipná, bylo osvěžující, protože psané v dopisech. V rámci žánru moc dobré. Navíc mám další místa, kam bych se jednou ráda podívala. PS: Nevím proč, ale fascinují mě knížky (i filmy) s víceslovnými „podivnými názvy“, takže Spolek jsem si našla především na základě názvu. Podobně jako třeba film Boj sněžného pluhu s mafií.

17. Kniha žánru, který běžně nečtete
Mainstream **** Hororovou literaturu vlastně moc nečtu, ale Mainstream asi splnil to, co jsem očekávala. I když to nebyl klasický horor, spíš pěkné psycho, po kterém mi bylo po těle dost nepříjemně až hnusně. Líbily se mi i povídky, následující po Mainstreamu. Každá je tématicky trochu jiná, což dodává celému souboru na zajímavosti. Z povídek bych vypíchla asi Verunku (tam jsem se až bála) a Více životů (u toho mi bylo hodně úzko). Celá kniha vlastně jako by pojednávala o rozkladu ve všech jeho významech. Rozložená jsem byla i já, když jsem knížku uklízela do police.

18. Kniha, jejíž děj se odehrává v Brně
Vitka **** Divadelní hra, která se čte jak román. Možná to byl ale až moc krátký text, uměla bych si představit číst si o té neskutečné ženě, Vitce Kaprálové, mnohem delší dílo. Každopádně díky moc Kateřině Tučkové, že mě s touto nekonvenční umělkyní seznámila. Jak ta mě bavila, svou prostořekostí, nespoutaností a přístupu k životu. Tady nelze říct než to, že byla obrovská škoda, že v tak mladém věku zemřela. Bylo by zajímavé vidět, kam by ji její úsilí a síla dovedly. Tuhle hru bych velice zhlédla i na prknech. Zatím 4 a půl, jestli uvidím v divadle, možná přidám.

19. Kniha o jídle

Houbařka ***** Ne zcela o jídle, ale houby tam hrají velkou roli. O tom, že občas na první pohled nádherná houba může být komplet prožraná a mít shnilé podhoubí. O tom, že ukázková rodina může být komplet rozložená a skrývat ve svém nitru cosi shnilého.
Houbařka je napsaná krásně, slova a věty se na sebe lehce vrší podobně jako houby v košíku zkušeného houbaře. Příběh samotný je ale hutný a těžký, jako by člověk našlapoval v pohorkách nacucaných deštěm a při chůzi celou dobu podkluzoval po nasáklé zemi, taktak se udržel, aby se nesložil na zem vedle mladé hrdinky, která bojuje se svými démony pomocí zarputilého sbírání hub. Krom toho, že mě knížka fakt polapila a nepustila do posledního písmenka, jsem celou dobu měla ukrutnou chuť na houby.

20. Kniha poprvé vydaná v roce 2018
A každé ráno je cesta domů delší a delší ***** A každé ráno je cesta domů delší a delší a náměstí v jeho mozku menší a menší. Ztrácí se sám sobě a dokud to jde, snaží se hlavně svému vnukovi vysvětlit, co se s ním děje a že už možná nebude takový, jako ho Noah zná. Zatím ještě vzpomínky vyloví, ale ví, že se mu na té udičce budou vzpouzet a čím
dál častěji se z vlasce utrhnou. Příběh Fredrika Backmana je snad ještě drobnější než jednohubka, je to spíš slza, kapka, hlt, který je ale silný a stačí na zahnání žízně. Autor opět ukazuje, jak to umí se slovy, jak to umí s pocity a myšlenkami. A představuje lásku ve více podobách, ať už jako vzpomínání dědečka na svou životní lásku, na svou ženu, nebo jako lásku mezi otcem a synem a především dědou a vnukem. „Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí.“

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s