Knedí XXI. (4.-17. 12.)

4. 12.

Expedice. Už zas. No ale je tu časák brzy a jde mi to od ruky. Porada online a bez prudila, takže rychlá. Fajn.

Jdu co nejdřív domů, jelikož tam budu asi tak dvě hodiny sama, což se tedy moc často nestává. J. jde na pracovní večírek, Toni má doučko a Mik jsou se školou na výletě v Míšni. Užívám si tedy chvilku ten úplnej klid.

5. 12.

Měly jsme jít s K. do divadla do Činoheráku a opět to zrušili pro nemoc. Nějak nemáme kliku teď.

Nicméně odpoledne opět DOD. Toni se vyjádřila, že by třeba dala i obchodku, cestovní ruch a dnes se sešly 3 DOD přesně těch jediných tří obchodek, na kterých obor cestovní ruch mají. Toni si vybrala Hovorčovickou.

Dneska chodí Mikuláš, Toni byla za čerta ve škole, tak jen smyje černotu, se mnou na sraz a hurá do školy.

6. 12.

Dneska jen práce, domov. Mik má svátek

7. 12.

Toni má sraz s holkou na doučko matiky, budou chodit k nám do kanclu.

8. 12.

Večer divadlo, Činoherák – 2.22 Duchařský příběh. Vlastně mě to docela bavilo, i když asi není potřeba vidět opakovaně. Pak posedíme ještě v kavárně.

9. 12.

Toni jde na zkoušky nanečisto. Mik odpol na brigádu a J. s T. jdou večer na Zpívání v dešti – Toni má mít nějakej referát na hudebku o muzikálu, tak využijeme toho, že tam máme konexe a tudíž se mohou rozhodnout na poslední chvíli, jestli půjdou. Už podruhé tento týden jsem sama doma. Koukám na skoky na lyžích, na mě obě kočky, čtu si a pak koukám na Star Dance. Je ticho.

Dopol řešíme s Mikem to, že má na krku něco připomínající škrcení. Původně jsme si mysleli, jestli to není cucflek, ale fleky jsou z obou stran krku, na jedné straně to vypadá jak pruh. Nechce nám nic říct, že prej možná škrcení, ale prej se nemáme bát, že jen blbli. No bojíme se, zvlášť když nám nechce nic říct.

10. 12.

Jedeme s Toni pro strom do Obi. Doma úklid kuchyně.

11. 12.

Klasický pondělní výpadek. No jak jinak, byla porada, naštěstí vcelku krátká.

12. 12.

Píšu skoro o týden později a samozřejmě si nevybavuji zcela přesně. Měla jsem dojem, že jsem to zvládla dřív, ale ne 🙂

Večer na pivo na sídlišti.

13. 12.

Tento týden jsme s Toni vynechali všechny DOD, máme toho až nad hlavu, ona spoustu jiných věcí do školy. Vlastně jsem i ráda, že jsem večer doma.

14. 12.

Má přijít účetní, ale volám mu, zapomněl. Ech, no ale dorazí a stejně pak nerozsekneme co třeba, bude muset přijít ještě jednou.

Večer jdu na sraz s Luckou asi po 3/4 roce, pořád nám to nedopadalo. Tam, kam jsme chtěly, bylo plno, tak do jiné nejbližší hospody, kde je to nakonec docela fajn. Vyšoupnou nás už v 10, ale vlastně dobře, aspoň jsem brzy doma.

15. 12.

Večer chlapi koukají na LOTRa, tak s Toni pobalíme dárky, většinou to tak brzy hotový nemám, ale jsem ráda, protože je to vopruz.

16. 12.

Po obědě zajdu k I. do knihkupectví, pokecat a kouknout co je nového. Večer finále Stardance a jupí, vyhrála naše oblíbenkyně.

17. 12.

Doděláváme cukroví, takže slepit linecké, naplnit ořechy, polejt polevou, uplácat ještě kakovo-kokosové koule.

Večer rozkoukáme Playlist. Čtu Návod k použití železnice. Předtím jsem dočetla Staré odrůdy a myslím, že máme nového oblíbeného autora 🙂

Tajemství?

Před časem jsem psala, jak se M. s nástupem do puberty snaží zneviditelnit. Což ovšem neobnáší jen focení, nechce být nejen vidět, ale nechce, abychom o něm vůbec něco věděli. Jasný, puberta, taky jsem se doma zrovna nesvěřovala, ale on při jakémkoli náznaku našeho zájmu o jeho osobu, se prostě v sobě zabední a vůči nám skoro až zkamení.

Dokud se nic neděje, tak co. Jak si vede ve škole, se člověk tak nějak dozví, jména jeho kamarádů a jestli vůbec nějaké má, vlastně moc nevíme, i když jsme se zjišťovat snažili – tedy zvlášť já, protože jsem baba zvědavá. Nikam moc nechodí, spíš je doma, a tak, když někam vyrazí, máme trochu zájem, kam, resp. s kým. Nicméně spíš nevíme nic než něco.

Pak umí někdy překvapit, jako onehdy, kdy ze školy přijel později než obvykle, protože jel do ikea a koupil si tam obřího plyšového žraloka (!!!). Nerozumím mu. Nevím, jestli se to po rodičích chce, ale rodič má ten pocit, že by svým dětem aspoň trochu rozumět měl. Aby jim dokázal podat pomocnou ruku, když to bude nutné, aby poznal, že teď už je to nutné. Jenže když máte zavřené dítě, je to dost těžký.

Minulý týden jsme si všimli, že má cosi na krku, wuxia nejdřív myslel, že je to cucflek, a ono to vážně tak vypadalo (w. mu i řekl, že má něco na krku, na což se mu dostalo zamumlání, že se někde odřel asi), než jsme si všimli modřiny na druhé straně krku, která vypadala spíš, jako by ho někdo pod ním chytil. Tak to už jsme se ptali, že vypadá, jako by ho někdy škrtil. Odpověď: Možná. A úprk do pokoje a zavřít dveře. To už jsem na něj nastoupila. Jestli ho někdo nešikanuje. Prej ne, prej to nic není, blbli… Fakt ne? Ne. Máme se o tebe bát? Ne to vážně nemusíte. A řekneš nám, co se teda stalo? Ne! Kdo ti to udělal, kluk, nebo holka? Kluk. A řekneš nám kdo přesně? NE!

Tak a teď co? Člověka napadaj různý věci, i to, že to tak vážně může bejt, blbnou, někdo s ním třese za krk… Janže napadá i leccos jiného. Tak jsme za ním chodili a ptali se, jestli to máme řešit ve škole. Stále ujišťování, že se vůbec nic neděje. Tak jsme mu mnohokrát opakovali, že kdyby ano, že by za námi měl přijít, že jsme tu pro něj. Kýval že jo. Ale nevíme nic. V květnu je mu 18 a my se nepřestaneme obávat (jako žádný rodič), ale co zmůžeme, když nás k sobě nechce pustit? Máme na něj tlačit? Do čehož mě nutila kámoška, která měla dojem, že to na 100 % musí být šikana. Já si to úplně jistě nemyslím, ale prostě nevím. Nebo prostě důvěřovat tomu, co řekl a nechat mu nějaké tajemství?

My v jeho věku taky šíleně blbli a žili tak trochu na hraně, ale tady najednou nevím. Jak jde o mé dítě…

Kíned XX. (20. 11. – 3. 12.)

20. 11.

Večer třídní schůzky. Dozvíme se velký prd, včetně toho, že sice jsou nějaké informace k nové podobě přijímaček, ale i základkám se to dávkuje dost pomalu. Po schůzkách na pivko, zase i s holkama, docela sranda.

21. 11.

Dneska v práci klidněji. Kontrola na gyndě. Doma taky klid.

22. 11.

Zrušili nám divadlo, Pýcha a předsudek. Měla s náma jít i máma. Tak ji s K. nakonec vezmeme aspoň na pivo. Uz špatně chodí, je nejistá, motá se. Tak chodíme pomalu, je do mě zavěšená. Ale pivo pije jak za mlada 🙂

23. 11.

Dnes pracovní oběd, řešíme pár věcí. Odpol s Toni na den otevřených dveří na gympl, kam se původně hlásil Mik, ale nakonec si vybral jinej. Večer rozkoukáme Vražda na konci světa.

24. 11.

V poledne s mámou do Primarku, potřebuje kabát. Uff, masakr tam. Ale mise splněna.

Byl u nás technik z Vodafone, že nám připojí internet, jelikož jsem se nechala ukecat, což jak víme, bývá velmi často dost blbost. Ukáže se, že původní kabel UPC nemůže připojit, páč před těma 10 lety, co jsme přecházeli k Centrio, ho chytrý technik přeřízl. A půl kabelu tedy končí pod naší postelí. Tenhle chlap pravil, ze sem musí přijít technici na nový rozvody a že to nahlásí, ozvou se nám a domluví podrobnosti.

Dočetla jsem konečně Anglické obludy.

25. 11.

Večer jdeme s J. do Stejkárny. Už se hodně dlouho domlouváme, že spolu skočíme někam na maso. Vzhledem k tomu, že si vzpomeneme, že v těchto dnesch jsme spolu 25 let, šikne se to jako taková menší oslava. A je to fajn, maso dobré, zákusky taky, popijeme, pokecáme.

26. 11.

Úklid letních, vyndání zimních věcí, taky sundáme z balkonu síť a zatáhneme sklo – chjo, zima je tu. I v reálu, sněží i v Praze. Po obědě jdeme vyzvednout jeden dárek do boxu, tak se trošku s Toni projdeme, zajdeme i do krámu s hadrama, chce k Vánocům kalhoty, ale neví jaký – baggy, skater, nebo baloon 😀

27. 11.

Šéfredaktor nemocen, takže se připojí k poradě online, čehož využijou i externisti a také nepřijdou osobně. Pro mě líp, stíhám u toho něco dělat a navíc je to krátký.

Do toho řeším zatrolenej Vodafone, odkud se mi neozvali. Takže volám já a pani na drátě mi řekne, že tam má v záznamech od technika, že s rozvodama nesouhlasíme. Jakože cože??? Nesmysl. Chci se optat J. který u toho v pátek byl, jak přesně to probíhalo, tak že to s linkou ještě domluvím pak. S jinou ženskou se dohodnu, že tohle jednání mě opravdu zaráží a nelíbí se mi. A že kvůli technikovi, co si vymýšlí, možná nestihnou připojení obnovit, protože aktuálni dodavatel končí ve čtvrtek. Zkusíme se s těmi stávajícími domluvit, jestli si nás ještě nechají. Tak není problém, nebude se ani tvořit nová smlouva.

Půl pondělí řeším to, že zrovna k nám dorazil technik vůl.

28. 11.

Podaří se nám konečně uskutečnit oběd se sousedkou. Po práci s Toni na další DOD. Postupická, miliarda lidí, ale potkáme její spolužáky s maminkou jednoho, co ji znám už ze školky. Než vylezeme ze školy, dost nasněží. A oni nás vezmou autem domů. Fajn.

Volali z Vodafonu, že se mi ozvou z prodeje a oznámí mi informace k tatifu. Tím, že neproběhla instalace, nemáme nárok na lepší tarif. Jsem docela rozhořčená. Teda popravdě – raději bych použila i ostřjší slovo.

29. 11.

Měly jsme se po dlouhý době sejít s Luckou, ale zrušíme to. Vlastně dobře, čeká mě toho dost, potřebuju semtam bejt doma. Krom jinýho si uvědomím, že bychom asi měli i upéct cukroví, tak aspoň nakoupím ingredience co třeba.

30. 11.

Povedlo se mi dohnat kadeřnici, tak po práci se potkáme u mámy. Stříhá i bratry. Tak když jsme tam celá rodina, chvíli posedíme. J. jde s Toni na další DOD. Stále nemáme jasno, kam půjde. Chjo. Tento týden nás čeká minimálně ještě jeden.

1. 12.

Prosinec. Sněží. V práci čumim neustále do blba, je tma jak v pytli a já koukám z okna, jak se to sype.

Dnešní DoD se rozhodneme nevyužít. Toni potřebuje i občas jít ven s kámoškama. A já musim uplácat těsto.

Je to unavený. Večer si pustíme Přízraky v Benátkách, u čehož oba furt usínáme.

2. 12.

Další DOD, tentokrát Přípotoční. Ředitel opět velmi nepobaven novým způsobem přijímaček. Nedivím se, z ředitelů a škol jsou teď vlastně jen zprostředkovatelé. Tyjo, to ještě bude velké drbání si hlav, jak poskládat přihlášky.

Pečeme cukroví, děti naštěstí velmi vypomáhají. Stihneme poslední plech vyndat z trouby přesně tak, že se s Jindrou odebereme Na Hradby na tradiční vánoční pivo s partičkou z mládí. Sejde se nás 16 a je to fajn jako vždy. Doma jsme až kolem půl druhý .

3. 12.

Ráno bolehlav, auu. A to nás čeká večer divadlo. No ale nějak se během dopoledne trochu useberu. Dokopu se dokonce k tomu, že ušiju Toni ocas pro čerta. Já. Ušiju. Já, která je levá jak šavle. Z rodiny samých šikovných lidí. Mám někdy dojem, že mě k ní někdo pohodil :)) No ale minimálně z dálky to ocas fakt připomíná. Nechtěla bych, aby někdo zkoumal stehy 😀

Večer divadlo – Klubovna v Jindřišské a představení Vincenc. Je to skvělé, zvlášť tedy ten prostor, přičemž herci vás uvedou, obslouží u baru, nainstruují a na konci po sobě uklidí. Líbil se mi i samotný kus, dokonce jsem uronila na konci slzu. Po té jsme si dali ještě jedno na baru a zapředli s účinkujícími řeč. Všichni milí a příjemní. Jan Zadražil dokonce na začátku mojí mámě pomohl ze schodů, čímž si na vždy získal její srdce – i když si mylně myslela, že je to Sokol 😀