Dva týdny prázdnin

Pomalu (tedy zdálivě, mně připadá, že to dost letí) se suneme ke konci roku, Vánoce už lomcují dveřmi, tak já si tu zavzpomínám na dvoutýdenní srpnovou dovolenou. Nakonec vlastně víceméně vyšly plány, které jsme si před prázdninami vytyčili. Červenec na jihu, srpen na východě. Akorát jsme nakonec zrušili penzion v Novém Městě, vzali stan a po dvou letech se zase upíchli k Rozkoši. Změna kvůli financím a protože času bylo málo, nechtělo se nám dumat o jiném a jeli najisto do kempu. Potřebovali jsme být v této lokalitě, protože jsme měli zamluvenou jednu noc ve Wrocławi a já se rozhodla tam raději jet vlakem. Do těch velkých měst si moc ještě autem netroufám, navíc tady bychom neměli jednoduché parkování, protože hostel byl v úplném centru. Takže jsme zaparkovali v Kudowie, vlakem do Wrocławi a druhý den stejnou cestou zpět. Další týden jsme strávili v Králíkách v perfektním místě v apartmánu v rodinném domku se skvělými majiteli. A výletovali.

První den čtrnáctidenní dovolené jsme se hned vydali do Kudowy. Tady se nám moc líbilo už před těmi dvěma lety. Fakt malebné lázeňské město. Akorát jsme se tento den trefili do jejich státního svátku, takže tam byl trochu nával. Před kterým jsme se nakonec schovali do bazénu, kde kupodivu bylo poloprázdno.

20170815_16503220170815_13532420170815_164115

Co se týče dobrot, v Polsku se děti fakt poměli. Tu gofri, ochutnali jsme ale i výborný borůvkový pusinkový dort a obří točenou zmrzlinu. No a aby to nebylo jen sladké, popili jsme z místního minerálního pramene.

20170815_154433

Další den jsme vyrazili do Broumova.

20170816_143909

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A do muzea Merkuru v Polici nad Metují

20170816_155034

A pak jsme se vydali vlakem do Wrocławi. Cesta zvlášť zpočátku je fakt moc pěkná, asi tak do Kłodzka se jede mezi kopci, pěkná mrňavá nádraží, pak je to nějakou dobu placka a nuda, ale i tak byla cesta vlakem zase docela příjemná změna.

Ranní procházka Kudowou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čekání na vlak jsme si krátili hraním šachů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Trpaslíci ve Wrocławi

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hlavní náměstí

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ostrow Tumski

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tady je zamilovaných!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20170817_180058

Byli jsme tu také v místě, kde mají modely železnice, i s reálnými předobrazy. Nadšeni jsme se tu motali skoro dvě hodiny. Kolejkowo

20170817_16303420170817_165425

I na tenhle sex shop jsme narazili v realitě 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pączek k snídani

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20170818_09442620170818_09313920170818_09325520170818_114540

Wrocłav byla fajn, škoda jen, že to byly zrovna dva nejteplejší dny naší dovolené. Když jsme se pak přesunuli do Králík, bylo už chladněji, rozhodně ne na koupání. Ale tak aspoň jsme se na výletech nepekli.

20170823_114307

Vyrazili jsme jak jinak než ke kláštěru na Horu Matky Boží

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20170821_12270120170821_12432720170821_12433320170821_134956

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A na Dolní Moravu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V Králickém Sněžníku jsou fakt parádní výhledy a ta místa mě nadchla. Víc lidí bylo jen na té Dolní Moravě, jinak všude nádherně prázdno.

20170822_11142420170822_11332620170822_13342920170822_133748

Ve vojenském muzeu

20170823_123440

A místní stezkou okolo bunkrů

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vyrazili jsme taky do Losin. Prohlídli si zámek

20170824_11555520170824_115909

I lázeňský areál

20170824_123332

A poslední den vyrazili do nedalekého Miedzyłesie, kde nás dostal zpustošený místní zámek. Pak už jen procházkou po Králíkách a zpět. Čtrnáct dní uteklo jako voda.

20170825_103120

Příští léto bychom se měli vydat někam k moři, děti šetří 🙂 Tak uvidíme, kam nás to zavane. Mám chuť vyrazit po vlastní ose. Ale asi ne autem, moc tomu našemu křápu nevěřím.

 

Reklamy

Prázdniny na jihu

Konec října a já tady teprve s červencovou dovolenou. Nějak nestíhám, navalila se tuna řešení a neočekávaných věcí, ale fotky už sem mám dávno naházené, tak by bylo škoda si to i do budoucna nepřipomenout. První společnou dovolenou jsme letos o prázdninách vyrazili na jih. Začali jsme Krumlovem, o kterém jsem měla pocit, že by ho děti měly vidět. Já sama tam byla předtím jen dvakrát. Jednou na konci třeťáku, kdy jsme s partičkou stopovali po jižních Čechách. Pamatuju, že jsme tam skoro poslední peníze utratili za výstup na  zámeckou věž a pak už téměř hladověli, než jsme zakotvili u rodičů kamarádky v Sušici, kde nás nakrmili 🙂 Pak jsem tam byla někdy po dvacítce, tehdy jsme brigádničili v hostelu a ten majitel kromě pražských hostelů měl i jeden v Krumlově, takže jsme se do něj vydali. Tenkrát jsme tam s kamarádkou pobyly déle, zvládly i prohlídku zámku a spoustu hospod. Nevím, proč mi utkvělo, jak si někde dáváme zelňačku se sedmikráskami. A pak taky to, že jeden ze zaměstnanců hostelu, Australan, původním povoláním masér, mi masírováním hlavy rozehnal urputnou migrénu. Nicméně z obou těchhle zastavení v Krumlově ve mně zůstal příjemný pocit,  to město mě hodně okouzlilo.  A tak jsme na dva dny vyrazili s rodinou.


20170716_164232

A to město se mi líbilo i teď, po letech, ač nacpané turisty. Je prostě krásné, to mu nikdo neodpáře.

20170716_163853

Navíc má atmosféru. Děti mi svěřily, že si vůbec nepřipadají jak v Česku, ale nejen prý tím davem jinak hovořících turistů, že prý to město vypadá jak v jiné zemi.

20170716_18160820170716_18233220170716_18315720170716_181238

20170717_111612

Na věž jsme samozřejmě vylezli, bez toho nelze.

20170717_12075220170717_153346

Pobrouzdali jsme se ve Vltavě20170717_155711

A bavili se sledováním vodáků.20170716_173952

Přebyli jsme dva dny a pak se vydali k Bezdrevu. A protože se dělalo krásně, vypadalo to, že si užijeme i koupání. Což se opravdu naplnilo.

Tak jsme střídali koupání a výlety. Když už jsme tu, nelze přeci opomenout výlet na Hlubokou, kam jsme vyrazili výletním vláčkem s první zastávkou v ZOO.

20170719_104255

Tu mládě sovy.

20170719_112737

Celé to bylo ve znamení ptactva. V Hluboké nás vítali čápi.

20170719_131105

20170719_133050

Jedn z dalších dnů jsme vyrazili do Písku, kde jsme kromě jiného zašli i do Sladovny. jejich mraveniště je parádní. Trochu teda zklamala aktuální výstava k Malému princi, čekala bych toho trochu více.

20170721_123825

A v mezičase rybník s atrakcemi a výletem po něm na šlapadle s klouzačkou.

20170719_214627

Bylo to fajn. A příště směr východ 🙂

Devítka

Když už jsem letos nezapomněla na Mikuláše, nemůžu opomenout ani na Tonču. (Co kdyby si to náhodou za čas četli, tak aby nežárlili :D)

Naše devítiletá holčička. Najednou tak vyzrála, už to není takové to miminko. Naštěstí je ale pořád věrná svému věku, nedere se nikam dopředu. Hraje si s panenkama, nemá tendence se nějak extrémně krášlit (malovat, barvit vlasy apod.), kluci ji nezajímají 🙂 Teda nehty nalakovaný má, to zase jo. Ale vídám v jejím věku už tak předčasně vyspělé holčičky, že mě jako mámu by to skoro mrzelo, kdyby mi tak brzy utekla do toho „dospěláckého“ věku. Je to pořád takový mazel a mamánek. I když už je samostatnější než dřív. Ono jí taky nic jiného nezbývá. Musí se snažit a jak už to tak s oběma dětmi máme, jde to občas ztuha. Prostě je stydlín. Bojí se projevit a bohužel, i když něco ví a umí, nedokáže to patřičně prodat. Vidím v ní sebe a trošku mě to trápí. Kdyby tak byla třeba po mojí mámě, ta je víc od rány, ale jaksi nám tuhle genetickou výbavu nepředala. Kolikrát si říkám, že bohužel. Ale co už, taky jsem se musela nějak vzpamatovat a snad se to i povedlo, i když cesta k tomu byla dlouhá a napínavá. Snad Toně nepotrvá tak dlouho jak mně.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Je to ale hrozně milá usměvavá holka. Konečně začíná chytat takové ty ironické poznámky, jimiž se naše rodina hemží. A i se přidává k těm našim vtípkům. Fascinuje mě, jak ironie začíná dětem pomalu naskakovat, přesně kolem toho devátého roku, do té doby ji nedokážou dobře dešifrovat. Záliby jí zůstaly víceméně stejné, hrozně ráda kreslí a vyrábí, takže samozřejmostí u ní je výtvarný kroužek, který miluje. U kreslení vydrží dlouhé hodiny a k němu se přidalo i psaní. Založila si několik sešitů s různými příběhy, většinou nějaké zvířátkové, které si ilustruje. Taky plánuje být buď malířkou nebo spisovatelkou. Případně květinářkou. Přesně to ji vystihuje, je taková éterická, nepraktická, nezajímají ji peníze (docela problém učit ji s nimi hospodařit, kolikrát přijde s daleko míň penězi, než měla, protože je rozdala, párkrát se ale i stalo, že se vrátila s více penězi), taková umělecká duše trošku. Zařadila se po bok celé naší rodiny a je z ní čtenářka, čte ráda a má touhu číst tak jako brácha (tedy rychleji). Ale přečetla už třeba první díl Harryho Pottera a chystá se na další. Tedy až dolouská těch několik naplánovaných knížek, co má před sebou. A jak je taková trošku akurátní Panna, jede přesně podle toho, jak si to vytyčila 🙂 Fascinujou ji jména a kalendář, tím dokáže listovat enormně dlouho, dokonce si i nějaké sama vyrábí. Vždy přesně ví, kolikátého je a každý den zjišťuje, kdo má zrovna svátek (mnohdy už si to i pamatuje).

20170817_121938

Ke čtení a psaní se váže to, že ji ve škole krom výtvarky nejvíc zajímá a baví čeština. V té je, bych řekla, už dost napřed, pro jazyk, zdá se, má cit, vcelku bezpečně ví, kde je jaké i a už teď docela chápe i shodu podmětu s přísudkem. V tom je po nás. Bohužel ale i v tom, že matika jí naopak spíš nepůjde. Nejhorší na tom je, že jak to tuší, strašně málo si věří a je s čísly nejistá. Dám jí nějakej příklad, kouká jak sůva s nudlí, tváří se že neví a když zatlačíme, optá se s děsem v očích, a přitom ten výsledek je většinou správný. Zatím to tedy vypadá, že matika nepůjde levou zadní a budeme se jí muset všichni víc věnovat. Ale třeba bude stačit, až si začne trošku víc věřit.

Pokračuje i nadále v gymnastice. Chodí jen na kroužek ve škole, takže žádné vrcholové, ale moc ji to baví a když to letos vypadalo, že nebude kroužek pokračovat, dost ji to mrzelo. Řekla bych, že z naší rodiny je Toni nejmrštnější, nejohebnější, nejsportovnější. Z čehož má radost strýček, můj starší brácha spotovec, který se v ní zhlédl a obdarovává ji hlavně sportovními potřebami. Aktuálně k narozkám penny board. Na který stoupla a jela na něm líp, než když to teď vyzkoušel Mik po roce neježdění na skejtu (a to na něj rok docházel do kroužku).

To samé lyže, ty miluje snad nejvíc ze všeho, dvakrát už byli na lyžáku a pořád říká, že to bylo nejlepší ze všech táborů či škol v přírodě, na které jezdí. Letos si vyzkoušela i snowboard a i když zcela samozřejmě milionkrát spadla, vůbec se k tomu nestavěla zle a rozhodně to chce zase zkusit. Pak je tu voda, v tom zase vidím sebe, vleze do bazénu, rybníku, jakékoliv vody a byla by ochotna tam strávit celý den a vyháníme ji, jen že už jí fialoví pusa. Před časem jsem tu psala, že nerada běhá, to se pak otočilo a ukázalo se, že má dost výdrž na dlouhých tratích, vždy když mají rozběhy, bývá mezi nejlepšími. Tak jsme ji zkoušeli dát taky na orienťák, ale ukázalo se, že to není dobrá volba, poněvadž se děsí mapy. Takže když už se uvolila běhat, musela jsem s ní. Takže jsme to prozatím odložili. Pokračuje v té gymnastice. A letos jsme jí přidali i turistický kroužek. Nakonec jsem ji nedala z různých důvodů do skautského oddílu k Mikulášovi, jeden z těch nejhlavnějších byl ale i to, že si ti dva potřebují od sebe občas odpočinout. A to jde, když Mikuláš jede na výpravu, nebo jsou každý na jiném táboře. Turisťák ještě nezačal, tak uvidíme, jak zaujme. Fajn by bylo, kdyby natrefila na nějakou správnou kámošku. To by bylo vyhráno.

20170523_143714

20170917_153453

20170822_133429

Toňa není takový cestovatel jak Mik, ale přizpůsobila se a výlety ji vlastně nakonec hodně baví, ráda chodí, nijak se nevzpouzí. Pamatuju, jak jsem tu poprvé psala, že jede na tábor a měla i malinko obavy, ale od té doby byla několikrát a naprosto v pohodě. Naštěstí jsme natrefili vždy na dobré a ji to tam baví. Úplně jsem zapomněla na další její koníček, a to je focení. Předloni si přála k vánocům foťák a když nezapomene, bere ho sebou na naše výlety a můžu říct, že teda některé fotky má docela povedené. Jak píšu, prostě směřuje spíš do nějakého uměleckého směru 🙂 Jsem moc zvědavá, co nám z téhle holčičky časem vyroste.

Zatím je to naše stydlivka, co ráda tvoří, má dlouhý nohy po tátovi a pihy po mně. Je usměvavá, milá a vstřícná, semtam malinko lítostivá, co by potřebovala občas trošku dodat sebevědomí, ale prostě je to naše Tončí.

K narozeninám si letos přála střechu z bebe sušenek, pro mě (pekaře z největších :D) to bylo docela příjemné. A snědla se ještě ten den. Mňam.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

Září

Sice mě Sedmikráska předběhla, ale nějak nemám kapacitu vymýšlet jiný název, než který jsem si naplánovala už ráno 🙂

Září je ve skutečnosti můj nejoblíbenější měsíc. Možná proto, že mám narozeniny. Narodila se i Toňa. Ale možná i proto, že nejsem milovník veder ani zim, mám ráda mírné počasí a to ve velké většině v září je. Někdy i v říjnu, ale prostě září je září. Pěkný je i květen a duben, ale zase se nepojí s mým milovaným podzimem. Přesto je září hodně hektické a zvlášť jeho začátek. Končí klidné prázdninové období , tatam je ticho a pusto na hřištích a zvláštně plynoucí čas letních měsíců. Začátek září je stres, milion rodičů přehrabujících se v papírnictví sešity, zuřivě mávajících papírky s čísly těch sešitů, vršících košíky temperami, pastelkami, kružítky a tužkami 1, 2 a 3. Jsou to také rodiče netrpělivě čekající na vypsání rozvrhů a děsící se, že se bude něco krýt s loňskými kroužky. Debatování s potomky o tom, kolik kroužků letos a jaké. A pak lov těch kroužků, a to doslova, protože míst je stejně jako léta předtím, ale dětí je jaksi víc. Takže úderem osmé ranní, šesté večerní, poledního vyzvánění se žhaví telefony, píšou mejly, případně se chodí bojovat osobně a stejně to občas nevyjde. Anebo vyjde a ukáže se, že rozvrh se změnil a kroužek je tím pádem passé. A pak také přemítání, jestli těch sedm kroužků týdně přece jen není moc. Kroužkové běsnění je pro mě v posledních letech znamení začátku září.

A škola. Samozřejmě, na školu těžko zapomínat. Jaké asi letos vyfasují děti učitelky? Snad ne tamtu, ta končí s minulou třídou a tu bychom pro své ratolesti fakt nechtěli. A hele, ona je úplně nová, kdoví, co  bude zač. Že není rodilá Češka a má trochu přízvuk? Hmm. A že některé učitelky stále chybí, i teď na začátku školního roku? Nedostatek učitelů je dost znát. Momentálně asi víc vlivů, včetně propíraného navyšování platů, a možná i to, že se zrovna protínají slabé ročníky studující či opouštějící vysoké školy (i ty pedagogické) se silnými ročníky, které navštěvují základky, a těch odchozích pedagogů, co opravdu chtějí učit a ne si jen získat diplom na kterékoliv vysoké škole, by potřebovali víc. A ti vystudovaní, kteří by možná i opravdu učit chtěli, bývají bez motivace a raději se nakonec uchytí v jiném sektoru. Pak nezbývá než vyslat na peďáky družinářky a ty, kteří mají třeba jiné vzdělání, ale u nich v menším městě je jim k ničemu, protože aby se drželi oboru, museli by dojíždět dost daleko. A zrovna mají doma malé děti. Tak zkusí učit a k tomu se i učit. Jak učit. Takový koloběh, kol dokola. Během roku si to sedne, ale září je toho plné.

Zářijové večery jsou taky zmatené. Obalování sešitů, kontrola penálů a Ještěs mi zapomněla koupit tenhle sešit a my ho zítra potřebujeme. Mami, kde mám ty plavky? Kde jsou ta pravítka? Já se z toho zblázním, mami, jak mám obalit tuhle učebnici? Nic na ni nesedí. Mami, ty kecky z loňska mě už tlačí. Nemůžu najít obal na svačinu. Potřebuju náplň do pera. Kde zas mám ten rozvrh?

Začátek září, čas hektický a chaotický, čas hledání a poznávání nového, čas oprašování starého a původního. Praštěný začátek mého nejoblíbenějšího měsíce je tu.