25. 3 – 6. 4. (Den, který prozatím zastavil moje deníkové pokusy)

25. 3.

Chvíli jsme přemýšlely, jestli nestihneme i Sintru, ale asi se nechceme honit, trochu se i zkazilo počasí. Tak ještě jedeme po snídani využít denní jízdenku a svezeme se jednou lanovkou, kterou máme blízko domu. Nakoukneme do tržnice TimeOut, ale je ještě brzy, nic se tu neděje, tak pomalu procházíme spodní částí města, k vítězému oblouku a pak ulicí rua Augusta, tam dáme ještě kafe a pasteis, koukneme se tam při té příležitosti na jeho výrobu. Přes Rossio pak směrem Martim Moniz, cestou skočíme na oběd – na Bacalhau à Brás. Chceme zkusit obejít hrad z druhé strany, vyvezeme se nahoru jezdícími schody, které jsou mezi domy 🙂 Odtud se zanoříme do ulic a jdeme tak nazdařbůh místy, kudy projíždí tramvaj, dojdeme ke klášteru São Vicente, odtud pak okolo hradu a znovu se zanoříme do ulic Alfamy, dáme ginjinhu v čokoládovém kalíšku. Pak kolem Lisabonská katedrála a prochodíme to ještě křížem krážem.

26. 3.

Kolem poledního musíme vyrazit na letiště, tak ještě snídani a jdeme se podívat trochu do centra. Konečně natrefíme na výtah Justa zespod 🙂 Pak letiště a domů, bylo fo fajn.

27. 3.

V práci hodně práce, skoro celý den vyřizuju mejly. Večer s Klárou do Dejvického na Vraždu krále Gonzaga, dáme spich na Staroměstský a jdeme tam pěšky, fajn procházka. Divadlo taky dobrý, zvláštní, docela se zaryje.

28. 3.

Dnes jsem myslela, že z práce domů (tedy po T. doučku), ale zlákají nás kamarádi na jedno až více piv. Více piv připisuje nová číšnice v naší oblíbené knajpě, tak se s ní tak trochu pohádáme. No je to k ničemu, ale trochu mrzí, jestli nás to vyžene z týhle dosud oblíbený hospody.

29. 3.

Tak dneska konečně doma. Jsem už poměrně utahaná. Rozkoukáme Metoda Markovič, dobrý, ale únava nás dohání, druhý díl w. téměř prospí.

30. 3.

Velikonoce letos nedáme, měli jsme jet na Šumavu s partičkou, ale kazí to Ceny Andělé, na něž musí drahý koukat a komentovat a psát k tomu ještě i následující den články.

Venku je sice hezky, ale nějak zamřeme doma, dojela únava. Tak prostě koukáme dál na Markoviče a jinak vlastně neděláme skoro nic.

31. 3.

Jedeme na nákup, umyjeme doma okno, vařím, poklízíme.

1. 4.

Uvařím jen 3 vejce, aby se neřeklo, barvu nemáme, tak poslouží kafe a stužka. Nic moc, ale co, stejnak se to sní. M. odmítne úplně se účastnit nějakého vyplácení. Nakonec pomlázka spíš zabaví kočky. Btw sto let stará pomlázka, už vysušená, na ní jedna mašle 😀

Odpol jedeme s Toni na Štvanici do skate parku mrknout, jeslti tam nebudou skejťáci něco pěknýho předvádět. Jsou tam jen na koloběžkách, ale i tak chvíli posedíme. Dost fučí, studeně, jdeme se schovat na kafe, poplkat.

2. 4.

Expedice, porada, v práci se nezastavím.

3. 4.

Mik ráno zas na ránu, nekomunikuje, jen z něj vypadne, že by možná zase využil paní psycholožku. Do toho uklidňuju Toni ohledně přijímaček. Zakazuju jí koukat se na videa, z nichž skoro vyplývá, že nemá šanci se dostat kamkoli. Je kolem toho takové hysterie. Chudáci děti.

4.-5. 4.

Následující zápisek vysvětlí, proč jsem vypadla z psaní. Někdy zapisuju zpětně, ale vracím se k tomu poměrně záhy, takže si víceméně pamatuju. Po sobotě tohoto týdne jsem vypadla úplně a zpětně to spíš nedám, až na některé z dnů.

6. 4. sobota

Bylo krásně, ten den jsem si plánovala mít volné odpoledne, všichni někam po obědě mířili. W. na rozhovory na Comic Con, T. na zkoušky na nečisto, M. na brigádu. Nejdřív šla T., pak M, w. ho měl následovat cca po 15 minutách. Než M. odešel, dal nám dopis.

Je trans, už přes dva roky se pere s tím, že je v jiném těle.

11.-24. 3. (Na Lisabon)

11. 3.

Do práce jdu poměrně občerstvená z prodlouženého víkendu na horách, i když furt něco v hlavě. Večer řešíme Toni, že prostě musí dělat víc matiky, z příjmaček nám hrabe, vyjela mapa obsazenosti škol, je to brutus masakr. Škola, kterou jsme vybrali na třetí místo jakože záchranu, protože tam nejspíš nebude potřeba tolik bodů, tak tam se hlásí 820 dětí. Uff. Jsme už z přípravy všichni přetažení, já propadám panice, přenáším to na T. Nejradši bych se sebrala a někam odjela a ten měsíc ji nechala s klidnějším w., co ji nebude tak stresovat.

Do toho M. je protivnej naprosto příšerně, už to nedávám místy, dokonce se i rozbrečím. Večer naprd.

12. 3.

Měly jsme jít s kámoškou cvičit, už to probíráme několik let a konečně jsme se rozhodly. No tak cvičení zrušili pro nemoc 😀 Nicméně se domlouváme na alternativě na pátek. Rozkoukali jsme třetí řadu Bažiny. Atmosféra opět brutálně ponurá.
U T. ve škole haló, dvě holky od nich ze třídy přišly na odpoledku na plech, a to tak fest, že to skončilo i sanitkou. Toni oči navrch hlavy.

13. 3.

Večer jdeme na neplánované pivo s kámoškou ze sídliště, probrat novinky a stresy.

Dočetla jsem Zahrada mrtvých duší. Tak nějak nevím, ale o zneužívaných dětech už se mi fakt nějak nechce číst. Podobná témata máme poslední dobou v české literatuře servírovaná jak oblíbené jídlo v hospodách, takový smažák české literatury

14. 3.

Večer naopak dlouho plánované pivo s kámoškou. Je to fajn, akorát se tak zakecáme, že mi ujede poslední metro 🙂

15. 3.

Po práci s L. cvičit. Až pod Bílou horou, ona tam kousek bydlí. Docela to jde, nečekaně mi hodinka i docela uteče. Akorát je naprd ta dlouhá cesta domů, zvlášť po pracovním týdnu.

16. 3.

Dneska oraz, dvě hospody zakončené cvičením po pracovním týdnu mi nějak daly zabrat. Čtu Žít rychle.

17. 3.

Výlet do Mělníka, dokonce i M. se přidal.

18. 3.

Klasické pondělí. Čtu Chlapce na dřevěné bedně.

19. 3.

S K. na Kočku na rozpálené plechové střeše. Sedíme hned v první řadě, trochu nepohodlné, člověka bolí za krkem, ale zase může sledovat natolik drobné detaily, jako je tetování hlavní herečky. Když jsem to doma popisovala, kde co má, Toni pozvedla obočí: To tam jako byla nahá? 🙂 Nahá ne, ale v kombiné jo 😉

20. 3.

Večer doma koukáme na Gentlemany, ale střídavě u toho usínáme. Nějaká únava.

21. 3.

Slíbila jsem Tonče, že po doučku u nás ji vezmu do Popeys. Pak láká K. na pivo k nám do hospody, tak na chvíli zaskočim.

22. 3.

Dolaďuju v práci, co nutno, nebudu tady až do středy. Ale jde mi to od ruky, zvládnu vše. A ještě prolétnout místa, kam se chceme podívat v Lisabonu, zjistit, jak se jede z letiště na ubytko atd. Večer pobalím, mám toho na ty tři noci pár kousků.

23. 3.

Odlítáme s K. v půl 12. Jedu si plnit dávnoletý sen, Lisabon. Před rokem a půl jsme na dámskou jízdu vyrazily do Porta, kde to bylo taky parádní a tehdy ještě kvůli letenkám, do Lisabonu bývaly poměrně drahé. Což se vloni změnilo, tak jsem hned začula, že by se to mohlo povést.

Cesta v pohodě, ubytování taky, po 4 hodině vyrážíme do ulic. Jakýs takýs plán máme, ale hlavně chodit a koukat. Nejdříve dojdeme kolem archeologického muzea z vrchu na výtah Santa Justa, kde se tedy jen pokocháme výhledem. Odsud pak směrem k náměstí Rossio, cestou si dáme pasteis de bacalhau (tedy smaženou kroketu s treskou.. a sýrem) a ginjinhu, místní třešňový likér – takovou griotku. Pak pomalu dojdeme na Praça do Comércio a k Teju. Pak ulicemi včetně té růžové, se zastávkou na jednom náměstí na malé pivo až do čtvrti Bairro Alto, kde to večer v ulicích dost žije. Tam se necháme zlákat lepými děvami a v jedné hospodě si dáme ještě pivo. A pak už na ubytko.

24. 3.

Ráno jsme chtěli skočit na snídani do nejbližší kavárny, kde jsme včera měly kafe a pastel de nata, ale mají zavřeno. Tak se posuneme k centru, posnídáme a jdeme do metra koupit si celodenní lístek na dopravu. Pak jdeme ulovit onu známou tramvaj č. 28, která nám mimochodem také jezdí přímo okolo ubytka. Podaří se nám natrefit, že jedou dvě za sebou, v té druhé tedy volněji a navíc za cca 5 stanic lidé přímo pod námi vylezou, tak si sedneme a já se můžu kochat z otevřeného okna. Dojedeme na konečnou a pak okolo hradu dojdeme na vyhlídky nad Alfamou a pak procourat samotnou Alfamu. Odsud chytíme tramvaj 15 a odjedeme do Belému. Tam tedy nejdřív poobědváme, dám si tresku, pečenou s brambory a salátem, výborná. Pocouráme okolo, pak se zpátky stavíme v LX Factory. A pak už směrem do centra, cestou jen něco sníme ze sámošky a ještě na jedno pivko do Bairra Alta.

Do druhého roku (26. 2. – 10. 3.)

26. 2.

Přesně rok od prvního zápisu. Zatím tedy jedu dál.

V práci porada, měla jsem hodnocení čísla, nesnáším to, neumím se vyjadřovat, blekotám. No ale do listopadu mám teď klid.
Na rychlo domuvíme s K., že po práci se jdeme podívat na Věstonickou Venuši do Národního muzea. Skoro nikdo tam není, tak ještě projdeme část expozice.

27. 2.

Dnes se jen cestou domů stavim koupit si džíny, pak jen večeře, Toni zkoušení z matiky a dějáku. Prostě doma.

28. 2.

Ráno je M. divně, neví, co mu je, bolí ho břicho, nechce se mu do školy, ale přitom prý se tam nic neděje. Necháme ho doma a domluvíme se i s ním, že možná opravdu čas oslovit nějakoého psychologa.
Večer zase domů, po dlouhé době mám týden (tedy ten pracovní), kdy ani jeden večer nic nemám a jsem za to vlastně dost ráda.

29. 2.
Konečně poslední den v únoru. Tohle období mě zase ubíjí.

1. 3.

Večer jde w. s T. na LP a já si na dafilms koupím Němá tajemství. Líbilo velmi, tleskám scénáři a skvělým hercům.

2. 3.

M. odpol neočekávaně na brigádu, T. na zkoušky na nečisto, takže my staří zůstáváme doma, netradičně, že tam mládež není. Poklidíme, umejeme koupelnu atd. Čteme, koukáme. Dočítám Lenochod Jimmy & jeho backup band.

Večer beru mládež na Dunu – epické. Skvělej biják.

3. 3.

Obyč neděle. Nic neděláme.

4. 3.

Dnes porada dvě a půl hodiny, peklo.

Večer s K. do ABC na Vojna a mír. Má to 3,15, ale vlastně to vcelku uteče.

5. 3.

Minus záznam.

6. 3.

Dnes po práci dom. Chci předbalit, ale kočka zabere prázdnou tašku. Tak to jen tak zlehka připravim.

7. 3.

Dnes dopol pracuju z domu, zároveň ale pobalím. Ve 3 odjíždíme s kamarády do Rakouska.

8. 3.

Ráno na svah. Je krásně. V noci i mrzlo, tak je i v pohodě sníh. Lyžujeme v poklidu, v poledne gulášovka a Toni řízek, odpol před koncem kafe a chytání slunka. Jaro. Je nádherně.
V Praze M. jde k paní psycholožce, prý si popovídali, kdyby chtěl znovu, není problém. Tak snad to bylo k dobru věci.

9. 3.

Chytáme zase sluníčko. Už je v podstatě jaro, ale ještě snaha leckterých co nejvíc lyžovat. Odpol už sníh jde trochu do háje, ale neva. Nasáváme alpské povětří. Je to fajn.

10. 3.

Dneska na svah jen dopol. První tři jízdy jsou v pohodě, pak už některé spodní svahy rozježděné. V poledne odjíždíme zpět. Bylo to dobrý. Nadechla jsem se, odočinula, aktivně tedy vlastně.

Deník XXV. (12. – 25. 2.)

12. 2.

V práci to odsýpá, řeším zboží, sklad, připravuju podklady pro účetního. Dnes jsem zbavena účasti na poradě, což oceňuju. Rozkoukali jsme The Long Shadow.

13. 2.

Na rychlo svolaná srážka s kámoškou u nás v hospodě. Je to fajn.
Ve vzduchu stále visící nepodaná přihláška. Boj s tím, kam, dvě školy má Toni vybrané. Tak kam ta třetí.

14. 2.

Jdu s I. do kina na Zónu zájmu. Do Edisonu, takže kousek od práce. Sraz máme v 5, tak si ještě před tím dáme víno. Film zajímavej, dost mi rezonuje v hlavě ještě poté. Výborná práce se zvukem.

15. 2.

Dnes už musíme rozseknout ty přijímačky. Nakonec celé rozhodnutí na Toni. Odešleme a teď už jsou kostky vrženy. Dva gymply a jedno ekonomické lyceum. Večer mi to šrotuje v hlavě – udělali jsme s tím výběrem fakt dobře? Tahle moje zatrolená povaha, nejen nerozhodnost, ale po rozhodnutí ještě řeším, jestli to bylo dobře. Nebaví mě to, ale nějak to neumím zablokovat. Toni naštěstí tvrdí, že ano, udělali jsme dobře.

Zkoukli jsme Přišla v noci. Hm, dobře se na to koukalo, pani velmi dobrá, ale nevim, jestli to zanedlouho nevyšumí.

16. 2.

Domů, špagety, vana, film. Anatomie pádu. Jako taky dobrý, ale jak bylo kolem tolik rozruchu, tak uplně nevim. Skvělej dětskej herec teda.

17. 2.

W má službu, T. odpol na zkoušky na nečisto, my s M. vyrazíme na výlet vlakem. Tentokrát další část okolo Sázavy. Plán z Kačerova do Jílového, odsud kolem Žampašského viaduktu pěšky do Kamenného přívozu a pak dál do Čerčan. Neproběhne to tak úplně hladce. Cestou vlak drcne o špatně postavený nákladní auto. Drc, skříp, brzda. Nikomu se nic nestane, ale musí nás odsud zachraňovat hasiči 🙂 Celá akce okolo hoďky. Ale odvezli nás na Braník, odsud jedeme tam, kam jsme měli v plánu. Nakonec pěknej výlet. Se zážitkem. A viděli jsme mloka!

https://www.idnes.cz/praha/zpravy/nehoda-vlak-bagr-praha-omezeni-provozu.A240217_111049_praha-zpravy_zdo

18. 2.

Dneska jdu jen na nákup, pak v plánu úklid sklepa, čtení k zítřejší poradě, mám hodnocení čísla. Do toho se doma počítá matika, učí se fyzika a chemie, kouká se na skoky, vaří se řízky s kaší.

Večer dokoukáme The Long Shadow.

19. 2.

Hodnocení čísla nakonec odsunuto, porada poměrně krátká.

Odpol mám sraz s kámoškou, potřebujeme probrat přihlášky a vše kolem školy.

20. 2.

Dneska nějaká krize, nejradši bych nic neřešila, odešla někam, kde bych mohla být pár dní sama. No ale jdu domů. S M. řeč o tom, jestli by si nechtěl popovídat s nějakým psychologem, přišel nám zas smutnej a nám prý něco říkat je divný.  No a docela se na to tvářil. Budu někoho hledat.

21. 2.

Ráno v metru jsem potkala kamarádku, která shodou okolností zná jednu psycholožku, dala mi tip.

Po práci u mámy stříhání. I Toňa. Ta na prášky, protože jí kadeřnice, aniž se zeptala, nakadeřila lokýnky 😀

Pak na chvíli na sídlišti do hospody.

22. 2.

Toni má u nás doučko, pak ji vemu na hambáč a předám wuxiovi, jdou na DM. Já dom. Tam jen zírám do blba a posléze na Boženu.

23. 2.

Po práci mám sraz s Luckou a Petrou, kterou známe z mládí z metal koncertů. Fajn posezení.

24. 2.

Venku krásně, domluvíme se odpol na procházce po lese a směr Šeberák s kámoši. Toni jde se svýma kámoškama a M.na brigádu. Večer repete Duny číslo jedna, abychom měli přípravu na číslo dvě.

25. 2.

Dneska doma, úklid, něco do práce (ještě se hrabu v aktuálním čísle) atd. Odpol hrajeme Carcasonne. Pohoda poměrně. Rozkoukáme Souputníky.

Deník XXIV. ( 29. 1. – 11. 2.)

Za chvíli to bude rok, co si zapisuju. Nastává otázka, pokračovat, nebo to utnout??

29. 1.

Porada jen 3/4 hodiny, není možná. Večer jdeme do kina do Kasárna Karlín na Bastarda. Dobrý oboje, kino i film.

Doma před 10 a dostávám fakt od Mikuláše něco dobrého k svátku 🙂

30. 1.

Jdeme na pivo s I.

31. 1.

Vysvědčení, Toni jednu dvojku, Mik jednu čtyřku. Matika a fyzika. Njn. Jinak mladej má krom trojek z matiky a chemie ještě spoustu jedniček z češtiny, dějáku a jiného. To zaměření prostě naprosto patrné. U všech. Nemaj od nás kde brát, jsme na tom s wuxiou stejně. Škoda, že se tam neuchytlo něco od další části matematicky zdatné rodiny 🙂

Koukáme na Bratry. Jako šlo to, ale taková pecka, aby to skoro pohltilo nominace na Lvy? No nevim.

1. 2.

Práce a dom. Večer #annaismissing, bavilo. Čtu Lid nomádů.
Dnes měl cermat spustit přihlášky na střední, ale jaksi jim to nevyšlo. Diví se někdo?

2. 2.

V práci toho mám hafo, předdělávám věci, když máme jet příští týden na hory. Rozečetla jsem Život nečeká.

3. 2.

Mluvíme do duše Toni, domlouvaly jsme se, že dá odpol zase zkoušky nanečisto. Nechce se jí, je zpruzelá. Kážeme. Ach, jak tyhle výchovný zásahy nemám ráda. Cítím se nějak vyčerpaná z toho věčného organizování a vymýšlení a řešení za ostatní.
Nakonec teda jde, ařčnaprdlá. Jdu do centra s ní a pak na kafe k mámě, trochu se vypovídat. T. zase skvěle čeština, matika nic moc. Ach jo.

4. 2.

Mik odjel na výlet do Kutné Hory. Sám.
Vařím oběd na dnešek a oběd na další den, kdy budu v práci, děti doma, w. na HO. Uklízíme kočičí hajzlíky. Předbaluju na hory, hledáme helmy, které jsme uklidili tak dokonale, až jsme měli dojem, jestli je někdo nesebral, ale kdo? Nedávalo to smysl. Zas tolik úložnýho prostoru nemáme. No nakonec je w. našel zákeřně schované v krabici pod taškou s vyřazenými hadry a knihami. Každopádně očumujeme počasí, které stojí vážně za starou bačkoru, na horách prší a je teplo. Zvažujeme, jestli se na to nevyprdnout, což nakonec po konzultaci s kamarádkou, co nám tam půjčovala byt, i uděláme. Spoustu peněz za permice, přičemž budeme jen mokrý, zablácený a naštvaný? Raději ušetříme na jindy. Je mi to trochu líto, nicméně asi je to dobré rozhodnutí.

Večer koncert Architects ve Foru Karlín. Bylo to výborný!!!

5. 2.

V práci expedice, chystala jsem se, že tu budu do večera, protože to dělávám obvykle spíš dva dny. Ale když nikam nejedeme, jsem víc v klidu.

Večer bukuju ubytko na léto. Zkouším se taky přihlásit do přihláškového cermat systému, nicméně poprvé mi to hlásí, že je údržba systému, podruhé, že se aktuálně nelze přihlásit přes identitu občana. Se picnu 😀

Dokoukáváme s M. Hořící keř.

6. 2.

Nevyplácám si celou dovolenu, když jsme neodjeli. W. si ji nechává a zůstávají doma, s Toni jedou cermat testy. Večer druhá série Anděla smrti.

7. 2.

Venku odpol začíná pršet a vypadá to, že nebude ustávat. Ospalej den.

8. 2.

Nakonec si beru čtvrtek, pátek volno, přece jen potřebuju vypnut od práce. venku ale stále prší, tak dopol aspoň vyřídím nějaké mejly. Pak skočíme na pizzu do Gatto nero. Původní plán byl se pak projít, ale déšť nás zažene zase domů.

9. 2.

Vlakem do Plzně, jen tak na otočku. Tam vylezeme na věž u sv. Bartoloměje, pocouráme se tam. Do synagogy nejdeme, protože v pátek už mají zavřeno, to nám nějak nedocvaklo 🙂

Večer doma, pohoda, začala jsem číst Jednoho krásného dne – výborný.

10. 2.

Dneska autem do Nymburka, řešíme jarní prázdniny zabodáváním prstu do mapy. Mikuláš s náma autem nechce, tak jen s Toni. Obejdeme si to tam, a skočíme na oběd.

Máme dnes 18 let od svatby, tak aspoň společný oběd v hospodě, kde já si asi tak po 100 letech dávám smažený camembert.

Večer do sasazu na OMD. Bájo, připadám si tam mladá, tohle byla velká sbírka pamětníků. Je to fajn, ale musím říct, že kytary a tvrdší věci jsou mému srdci přece jen blíž.

11. 2.

Dnes celý den zase prší, tak ani nevytáhneme paty. Uvařím bramboračku a bramborové placky s tvarohem, uklízíme, koukáme na tv, koukám na skoky, čtu si, povídáme. Řešíme přijímačky, kam tedy nakonec s přihláškami, a Toni dělá testy, lámeme si hlavu s matikou. Vybíráme bydlení na dva dny v Barceloně v létě, okukujeme vlaky do Amsterdamu, jako možný dárek M. k osmnáctinám. Odpočíváme.

Kam s ní? Vybíráme školu

Vybíráme školu pro Toni. Přihlášky se mohou podávat od zítra a my nemáme pořád jasno. No ještě chvilinku času máme, do 20. února. Letos nový způsob přihlašování, s kterým si kdekdo neví rady, resp. netuší, jak může tohle zafungovat. Dobrá věc, že se dávají přihlášky na 3 školy. Nic moc věc, řadit podle priorit, protože fakt netušíme. Někde to už zaznělo a já si říkám to samé, proč už se rovnou nemůže napsat těch škol pět nebo i deset. Tohle je takový kočkopes narychlo ušitý, takže se uvidí, kam to povede.

Toni je z těch dětí, co nemá ani trochu představu, co by chtěla dělat. Chápu ji, před 33 lety jsem to měla stejně. Prý v takovém případě dobrý gympl, získá další 4 roky na rozmyšlenou – které ale stačit nemusí, opět mluvím z vlastní zkušenosti 😀 U M. to bylo jasný, ten si neuměl představit nic jiného než gympl, Toni neví. Mluvila o cestovním ruchu na některé z obchodek, ale vlastně asi nevěděla, co obchodky obnáší, účetnictví, fiktivní firmy apod. Nicméně obcházeli jsme je též – mmch na dni otevřených dveří na obchodky fest nával, skoro víc než na některé z gymplů.

Toni na výzu jednu dvojku, z matiky. Žádná hrůza, má průměr kolem 1,7. S matikou to má podobně jak já (zase shoda), něco v pohodě, něco nechápe a tápe. Takže u nás vzniká hlavně obava z toho, aby dala cermat matiku, resp aby to bodově stačilo. Chodí na přípravu, my jí s matikou pomůžeme jen velmi omezeně. V češtině je báječná, má aktuálně vždy alespoň 45 bodů z 50.

Tak co teď? Na papírky jsme napsali všechny školy, které jsme v průběhu tak nějak vybírali – bylo jich 14. Toni seřazovala dle svého a aktuálně jsme na osmi, kdy 6 úplně odstranila a 5 jich má na vyšších pozicích. Figurují tam gymply i obchodky. K žádné jiné škole se vlastně nepřiklonila. Klasika, ví, co vůbec nechce. Neví, co by chtěla aspoň trochu :)) Už abychom to rozsekli, pak už je děj se vůle a mysl naší mladý. A držet všechny pěsti, co jich kde v okolí máme.

Deník XXIII. (15. – 28. 1.)

15. 1.

V práci toho mám dost, chystám podklady pro účetního, před polednem mu je vezu, pak porada, po práci další DOD, obchodka na Vinohradský. Pak zajdeme s Toni na kafe. V 7 mám sraz s w, ona jede domů a my do Akropole na Kafka Band. Je to výborný. Atmosféra, vtipný, paráda koncert.

16. 1.

Tradičně po nějaký akci nemůžu dospat, jsem vzhůru v 5, už neusnu, tak dočítám knihu. V práci roční vyúčtování, co mi jde jak praseti pastva, strašně se s tím peru, po roce si nemůžu vzpomenout, jak se k čemu dospělo. Ale dotáhnu to.

Další DOD, obchodka Karlín. Už toho mám dost, ani nevím, jestli to k něčemu je. Tady miliarda lidí. Jsem utahaná. S příchodem domů skočim rovnou do vany. Rozečetla jsem Dlouhý okvětní plátek moře.

17. 1.

Mám všeho nějak dost, řeším Tončiny „milé “ spolužačky, pak nějaké nespravedlnosti, které se mým dětem aktuálně dějí. Ani jeden z nich ovšem nechce, abych řešila ve škole. Vždy mě pak napadne, jak ve skutečnosti bylo to, co mi vyprávějí. Jestli to není zkreslené. Vlastně asi nemám důvod jim nevěřit, ale i tak, občas mě napadá, jak určité věci jsou ve skutečnosti. Nemám pocit, že by byli geniální a nejlepší na světě, ale stejně mám potřebu je ochraňovat a přiklánět se na jejich stranu. Ale má to tak být za všech okolností. Mám prověřovat, nebo věřit?

Obecně jsem nějaká nadoraz, asi ta zima, tma, vše mi jde hůř, nejradši bych zalezla a vylezla na jaře.

18. 1.

Ráno náledí. Vůbec se mi nechce vylejzat, ale musim no. Do práce dobruslím bez újmy. Jsem tu dnes do dlouha. Holky maj doučko, tak čekám na Toni a pak spolu domů.

19. 1.

Přes poledne s I. na oběd. Večer doma, w. jde pracovně na Divokýho Billa a my se s T. rozhodneme pro večerní pohádku. Zkoukneme Sing 2.

20. 1.

Jdeme do Obi konečně koupit dveře, do ložnice a dětského pokoje. Máme ty původní příšerný. Po 14 letech, co tu bydlíme (fakt už tak dlouho????), konečně budou nový. Trochu nervy při přiřezávání, jestli je máme dobře změřený. Večer vytahneme na dvě kámošku, jen do OC, ale teda pivo za 72. Uf.

21. 1.

Odpoledne s w. a M. Na Hamleta do Národního. Je to docela dobrý, i když myslím, že Skutr se uz semtam mírně opakuje v některých prvcích. Neškudla moc dobrej.

22. 1.

Zas pondělí, porada úmorná, 2 a půl hodiny. Zjistila jsem, že kolega si zase paličatě dělá, co chce. Už fakt štve. Večer rozkoukáme Anděla smrti.

23. 1.

K. mě vytáhne na obed. Po práci k mámě na pokec. Přijde i T. Kolem 10 dom.

24. 1.

Dnes nic netradičního. Poslouchám Mizení na Čro – dobrý moc.

25. 1.

I. otvírá nově přestěhované knihkupectví, tak se k nim zajdu podívat. Ale jen přípitek, ještě trochu pokecám s kamarádku, co ji tam potkám, koupím dvě knížky a domů. Dokoukáme Anděla smrti. Maciej Stuhr je výtečnej. Fakt ho jako herce žeru – v jednom filmu jsem se do něj skoro zamilovala, v jiným byl napřeshubu, v Belferovi se mi líbil a tady bych se z něj poblila.

26. 1.

V práci dělám klidnější činnost, u který netřeba se nijak moc soustředit, tak si do uší k tomu pouštím nejdřív snowboardcross a pak skoky.

Mám svátek 🙂 Dostanu drobnosti a M. mi navečer říká, že byl tak strašně utahanej ze školy, že mi ani nemohl nic koupit, prý to napraví v pondělí 🙂

Plánujeme trochu už léto, taháme z mladýho, jestli s náma vlastně vůbec chce.

Večer koukneme na Bod obnovy.

27. 1.

Doma, zima mě nějak zmáhá, nic se mi nechce, nikam se mi nechce. Toni jde na nějaké závody kámošky ze třídy. Odpol zalézám do ložnice, zkouknu #martyisdead. Čtu si, dočtu Dlouhý okvětní plátek moře a komiks, co jsem dostala k svátku – Kam jsi zmizela?

28. 1.

Večer do divadla na Spolek Jedl – Manželská historie. Zvláštní, ale bavila jsem se.
Odpol předtím opět prohrabování se případnými školami pro Toni – je to nekonečný.

První letošní (1. – 14. 2024)

1. 1. 2024

S deníkem do dalšího roku. Vyšlo to krásně, prvního na pondělí. Dnešek klidný den, wuxia měl službu, tak jsme ani nešli k mámě. Udělala jsem čočku, polehávali jsme, koukali na Podraz. Já koukala na skoky v Ga-Pa. Večer jsme s pustili Maestra, w. recenzně. No nevim, nějaký roztříštěný, podle mě se z Bernsteinova života dalo vytlačit víc. A i tam bylo vlastně málo hudby. Škoda. Raději bych lepší příběh než hrátky s obrazem.

2. 1. 2024

My s w. do práce, děti doma. V práci poměrně klid, ale netopí nám, takže jsem přes poměrně teplé počasí zmrzlá jak preclík. Navečer doma, M. hlásí, že mu je nějak divně, nedokáže moc popsat, co mu je, nicméně pozdější prudké zvracení ukazuje, co se asi děje. Nějaká střevní viroza nejspíš (nebo to silvestrovské kuře). V noci toho moc nenaspí, ani já ne, když je dětem zle, spím špatně vždy, ať je jim 5 nebo 17. Kolem 4 mu jdu vařit čaj a nahřívat pokličku na břicho.

3. 1. 2024

Nechce se mi ani do práce, ale snad to M. zvládne. Odpoledne vypadá líp, ale ještě zvrací. Ale prý už aspoň může být v jedné poloze.

Večer trávíme celá rodina na jednom kanapi a koukáme na Berlína.

4. 1.

Mikuláš dospával snad do jedné. Jen dobře. Vypadá už zase lépe. Dnes už žaludek neprotestuje proti suchému rohlíku a piškotům.

5. 1.

Mladej už víceméně v pohodě, dokonce má chutě, dobré znamení. Večer se s w. balíme na zítřejší brzké vstávání na vlak.

6. 1.

Jedu si splnit svůj sen, vidět naživo skoky na lyžích, víc v samostatném postu.

Po skončení cca o půl 7 večer jdeme na vlak, co nás kyvadlově dopraví do Salzburgu, kde máme na tuhle noc bydlení. Tam zase spíš prší než sněží. Než za deset minut dojdeme do penzionu, tak to, co jakžtakž uschlo ve vlaku, je zas mokrý. V místě nás ovšem vítají boží větou, že si můžeme dát kafe nebo čaj. Nabízí pak dokonce i svařák, ale ten už odmítneme a šup zahřát se do postele.

7. 1.

Po desáté vyrazíme na procházku do Salzburgu, vlak nám jede v půl 3. Stále sněžoprší, stále vlhko. Cestou zjišťuju, že mi nějak vlhnou zimní boty. Ale jinak to jde, hrozná kosa není, je kousek nad nulou. Dorazíme do centra, kde je velmi málo lidí, počasí, že by ani turistu nevyhnal. Nemáme cíl, procházíme nahodile a nazdařbůh centrem, je to fajn, semtam se před deštěm schováme v některém kostele, pak procházíme cikcak přes všechny pasáže, člověku v nich chvilku nic nepadá na hlavu 🙂 K obědu preclík, jak jinak. Neděle, tak je víceméně vše zavřené, musíme vzít to, co je. Posléze se vydáme směr nádraží s plánem najít nějakou kavárnu. Což se nám povede, jedna příjemná je u řeky, dáme svařák, zahřejeme se a pak už na nádraží, tam ještě něco dobrého s sebou do vlaku a já kafe. S přestupem v Linzi, který je ovšem jen 20minutový, pak uháníme směr Praha. Bylo to fajn.

8. 1.

Klasické pondělí s poradou. Nic zvláštního se neděje, akorát trochu pociťuju žlučník, možná to špatný stravování o víkendu.

9. 1.

Mikulášovi, který už dva dny byl ve škole, se vrátil průjem. Takže je to taková zase divoká noc. Do toho w. má něco skříplýho v zádech, takže taky moc nespí.

Po práci dorazí Toni a jdeme se podívat do obchodky do Dušní. Už mi ty školy začínají splývat.

Koukáme na Adikts.

10. 1.

Mik i wuxia zůstávají skrze různé tělesné problémy doma. Já do práce, mám toho nakonec vcelku dost, tak jsem ráda, že se w. udělá odpol líp a vezme na další DOD Toňu on. Dobrý, že tady se jim nelíbí, tak možný školu rovnou z předvýběru vyřadit.

11. 1.

V práci „veselo“, zas řádí oblíbený kolega. Naštěstí se to netýká mě, ale i tak…

Večer na pivo s Evou, po delší době, je to fajn.

12. 1.

Tak nějak nic, práce, domů, odpadnout.

13. 1.

Likvidujeme vánoční výzdobu, plus větší úklid. M. po sundání jedné kuličky prohlásí, že je to deprese a nedělá nic. Mno 🙂

Večer máme sraz v centru s kamarády. Tak nějak se probere vše a zase dom.

14. 1.

Doráží mi únava. Tak jen vařím a plácám se, koukám na skoky, čtu. Večer rozkoukáme Podruhé mě neoklameš. Několikátý Coben, ale vlastně něco takového potřebuju. Čtu U jezera.

Vierschanzentournee – plnění snů

Už od mala sleduju skoky na lyžích. Velmi dobře si pamatuju i přechod z klasického stylu na véčkový. Kdysi v pravěku byl mým idolem Matti Nykänen. Když jsme si jako malí hráli na to, že jsme skokani na lyžích a snažili se něco předvést na ručně uplácaných skokáncích ze sněhu, vždycky jsem skákala, jakože jsem Matti, případně Jiří Parma 😀

Dost dlouho jsem si říkala, že bych skoky ráda viděla naživo. A ideálně některou ze zastávek turné 4 můstků. Předloni jsem se v létě podívala v Innsbrucku na Bergisel i shora a o to víc jsem si říkala, že nechápu, že se někdo vrhne dolů, skutečný sklon podle mě nejde nafotit, ani v TV to nevypadá jako naživo. V Bergiselu mají navíc krásný výhled, přímo za areálem hřbitov :))

Vloni jsem se konečně rozhoupala a koupila lístky. Do Bischofshofenu, z prostého důvodu, je to poměrně blízko, tentokrát se skáče v sobotu a až v podvečer, takže nám budou stačit dva dny. Wuxia úplný milovník jak já není, ale kvůli mě už tedy pár závodů byl nucen zhlédnout, takže ví a zná.

Takže jsem si jela splnit sen. Vyjeli jsme vlakem po 6 hodině, s přestupem v Linzi. Už když jsme jeli, pršelo jak z konve, celou cestu. Vypadá to, že tradičně zase někam vezeme vodu, jsme experti na zavlažování. V Linzi máme hoďku, dojdeme jen ke katedrále Neposkvrněného Početí Panny Marie a zase na vlak.

V Bischofshofenu jsme v půl druhé, zkušební kola začínají kolem 3. Tak se vmísíme do tepajícího městečka, kde to žije fanoušky. Vlastně je to jeden velkej mejdan, naplno hudba, pije se o závod. Máme za úkol od T. přivézt vlajku, tak jí posílám fotku, jaké tu mají, dokonce i česká tam je – takže pokyn zní jasně – českou. Kupujeme nejspíš tu jedinou, která se v celém Bischofshofenu nachází. A evidentně jsme tam s ní vážně jediní 😀 Ono se současným českým skokem je to vcelku bída, i když Koudelka se v posledních závodech polepšil a nejen, že postupuje z kvalifikace, ale dostává se i do druhého kola. Tak v to doufáme i dnes. (I když oba máme i jiné favority, já obecně fandím rakouskému týmu, ale nejvíc jednomu Němci, w. má zas oblíbeného Nora.)

Pod jedním stánkem se stříškou si dáme svařák. Ještě chvíli zůstáváme tak trochu v suchu. Spíš prší, než sněží. Burácí hudba, trubky, lidi kolem. Vedle nás nějaká omladina do sebe lije redbull s jagermeisterem a to v množství větším než malém. Kolem třetí se vydáváme k můstkům. Zaujmeme docela dobrou pozici, odkud i hezky vidím. Chumelí, ale velmi mokře. Časem dokonce vytahneme pláštěnky, hlavně kvůli batohu, aby uplně nepromohl. Atmosféra je výborná, nehledě k počasí. Vyšlo to, že Roman Koudelka postoupil do druhého kola, jako lucky loser, ale je tam a nakonec skončí 27. Super! Vyhrává Rakušan, Stefan Kraft, což vzhledem k tomu, kde se nacházíme, je naprostá bomba a davy šílí. Co na tom, že celé turné nakonec vyhrál Japonec. Můj oblíbenec 5. (v celkovém pořadí bere stříbro), Jindrův 7. Takže fajn.

A musím říct, že to stálo za to. I za ty promrzlý nohy a provlhlost celkově. Zahřejeme se ve vlaku směr Salzburg, kde přespáváme.
No a příště na kterou zastávku turné?? 🙂

Posledních 14 dní roku 2023

18. 12.

Začal týden, kdy se zvlášť po večerech nezastavím. V práci dnes naštěstí odpadla porada, takže v klidu vše stihnu. Po práci jdu k mámě, máme tam sraz s J. a Ž. Vánoční večírek. Je to fajn. Sedíme do dlouha, až naznám, že netřeba jezdit domů, když máma bydlí poblíž mého pracoviště. Přespím.

19. 12.

Ráno se budím před šestou s bolehlavem. Je ale brzy na to odcházet, tak si uvařím kafe a naleju si tonik. Ten se mi okamžitě podaří vylejt, navíc v místě, kde je ve stole spára. Takže musím sundat ubrus, utřít stůl, vytřít lepivou podlahu. Bych si flákla. Mno. Nicméně mámu ani toto mé konání neprobudí 🙂

Po práci na chvilku domů a hned zas letím na sraz s I. a I. na pivo. Vypadá to, že tento týden se intenzitou večírků vracím do mladých let. Otázka, jak to ustojím 🙂

20. 12.

Dnes porada o redakčním toku, po které má následovat vánoční posezení. Trochu se obávám střetu s „oblíbeným“ kolegou. Nakonec se ovšem porada ubírá jiným směrem. On mezitím odbíhá kamsi a přijde už ve chvíli, kdy probíhá posezení u vína. Které je nakonec docela fajn. A jak jsem myslela, že to ukončíme kolem 7, tak nakonec jsem tam do půl 10.

21. 12.

Dnes zcela vše ovlivnilo střílení na Filozofické fakultě. Jsme v šoku. Přišel mi to říct šéf a od té chvíle už ani není o čem jiném mluvit. Šílené, člověk má pocit, že je jen součást filmu, tohle nám vždy připadalo velmi daleko od nás.

I tak jdu na sraz večer s ženskýma ze sídliště. Jsem unavená.

22. 12.

Musím do práce řešit ještě aktualizaci účetního programu a nastavení nových cen, k čemuž potřebuju našeho účetního. Jen ho tedy pustím na dálku do kompu a sleduju jeho šmejdění, trvá to dlouho. Takže poklidím stůl aspoň, ale hlavně teda čtu zprávy. Kolem druhé on dělá závěrečné věci, ke kterým mě už nepotřebuje, tak vyrazím domů. Trochu nachystat nastávající sváteční dny, i když na to nalada teda úplně není.

23. 12.

Dnes jen na malý nákup a stavit se za kámoškou v práci. Pak doklízíme a je klid. Dělám taky bráchovi dort k narozeninám.

24. 12.

Štědrý den. Dělám kubu a hráškovou polívku k obědu. Bramborový salát na večer.

Odpol jdeme na rychlý pivo s kamarády a pak už může přijít Ježíšek.

Dostanu nové „chodicí“ boty. Furt cítím, že mám potřebu chodit, tak snad někoho ulovím na delší štreku. Pak knihy, dvě těžkotonážní – Běsi od Rybka Publishers a Toyen.

25. 12.

Tradiční oběd u mámy. Svíčková a kachna, komu co libo. Přijde i bratr, takže se sedí a kecá.

26. 12.

Doma dojídáme zbytky. Po obědě vyrazíme do centra na procházku. A také zapálit svíčky u Filozofické fakulty.

Doma navečer koukají na Krakonoš a lyžníci a s Čerty nejsou žerty. I když to mám velmi ráda, znám jako svoje boty, tak si zalezu do ložnice, kde na střídačku čtu Dva měsíce v Lisabonu (dárek k Vánocům od Mikuláše) a grafický román Dunu (dárek ode mě wuxiovi :).

27. 12.

Jdu do práce a dělám inventuru, v redakci a vlastně ani v baráku nikdo není, je tu klid, ani mejly moc nechodí. Pohoda.

Večer s Jindrou na další vánoční dárek, na Palmovku na Ženu filmového kritika. Vtipný představení, pobavili jsme se. Pak jsme ještě zašli vedle do hospody na pivo.

28. 12.

Zase práce a zase sama tady, ale jde mi to pěkně od ruky, jak mě nic neruší, takže to tu zapíchnu okolo půl 3. Cestou ještě nákup. A pak domů, nohy hore, čtu si, večer koukáme na Playlist.

Výměna mejlů s kolegou-debilem. Něco, co jde vyřešit jedním vrzem a se všemi to funguje, s ním zase na delší lokte. Ale nechám ho u toho, ať si myslí, že on í vše nejlíp. Za dohadování mi to nestojí.

29. 12.

Dnes máme s rodinou snídani v Louvre. Už jsem si zas dlouho brousila zuby na tři vejce do skla a tu je dělají jen v týdnu, tak jsem využila volného pátku mého i wuxiova a bukla nám tu stůl. Mik tradičně dá guláš, Toni zdravěji croissant se šunkou a sýrem, Jindra omeletu. Ještě nějaké kafe, džus, párky, slaninu. No prostě snídáme ve větším než obvykle. Pak abychom to trochu vychodili, vyjedeme na Nový svět a přes Hrad, kde je teda milion lidí. Zrovna se nám podaří trefit, aniž jsme to plánovali, do chvíle, kdy z Martinického palác vypochoduje hradní stráž na výměnu. Tak pochodujeme za nimi, ale pak už se do davu nepřidáváme.

Odpoledne vyrazíme s T. na Wonku. Je to boží, vtipný, prostě hezká pohádka.

30 .12.

Dnes jdu akorát dopoledne pro mletý maso na sekanou, jinak jsme doma, poklízíme a já se snažím dorazit výzvu na Goodreads. 50 přečtených knih, přičemž ještě včera jsem jich měla 46. Tož komiksy – Supro, Smrt – Nejlepší čas tvého života, Lazarus – Rodina.
A před spaním dočtu rozečteného Gebriana. Takže nakonec splněno den před koncem roku 🙂

31. 12.

Silvestr. Domluvíme se s kamarády, že se potkáme na obědě v hospodě, nechce se nám vařit. M. s námi samozřejmě nechce. Tak mu aspoň koupíme jídlo domů. S těmi kamarády se domluvíme i na večer, resp. půjdeme k nim kolem 5, Toni tam bude trávit Silvestra s kamarádkami, tak ať na pubošky nejsou sami. Chvíli kecáme, ale pak přijdou holky s Aktivitama a dalšíma hrama, tak hrajeme, až je najednou půlnoc. Bylo to docela fajn.

Mikuláš zůstal doma sám. Když jsme odcházeli, ptala jsem se, jestli se máme vrátit na půlnoc, že bychom si s ním připili: Néé, nemusíte, nepotřebuju, budu tu rád sám. Stejně Silvestra neřeším.

Ok, ale ujisťovala jsem se několikrát, jestli mu to fakt nevadí kdyžtak. A popravdě jsem si i myslela, že i dřív přijdeme, ale ono to tam v rámci těch her nějak uteklo. O půlnoci Toni, že je jí M. líto, že je doma sám. Přišli jsme okolo půl jedné, on tichej a bylo vidět, že brečel :( Takže to bylo líto i mně. To je to jeho nic nechci, nic nepotřebuju, mluvit s náma nebude a nechce. Takže my netušíme, co by rád, co ho trápí, nic. Je to na prd.
Tak klidný nový rok všem.