Návraty

Vrátili jsme se všichni do našeho bytu, už nekočujeme. Koupelna hotova, ale dopadlo to trošku jinak, než jsme si mysleli (nebo než jsme doufali). A ukázalo se, že jsme si toho pro letošek fakt navalili až moc. Týden, v němž měla být stavba ve středu hotova, už bylo jasné, že se to nestihne. Stavbyvedoucí byl na to nakonec sám a ještě se zdravotními problémy, kvůli nimž nakonec v den míněné předávky skončil v nemocnici. Ten den se stavba zastavila úplně, pán z firmy sliboval, že ale do pátku se to stihne. Mým absolutně laickým očím bylo jasné, že jen stěží. Tipovala jsem si protažení o týden. A trefila se. Bohužel pro nás, jelikož v pondělí jsme měli odjíždět k Lužickým jezerům do kempu, kde už jsme navíc měli i zaplacené ubytování. Ve čtvrtek po mnoha debatách jsme se rozhodli, že tam zrušíme celý plánovaný týden. Představa třeba jen balení, v bytě, kde byl chaos a prach, kde jsem tušila uskladnění určitých věcí jen pravděpodobně, mě popravdě děsila. Navíc bylo potřeba dojet o víkendu pro Mika na tábor, což znamenalo nevypranou horu prádla, zvlášť toho spodního, kterého by se nám jinak nedostávalo. Na jednu stranu mě to hodně štvalo, na druhou se mi tímto rozhodnutím hodně ulevilo. Vlastně i představa přesunu z různých postelí a koupelen do stanu a umývárny kempové mě najednou tak zcela nelákala.

Dopadlo to, jak jsem předpokládala, stavba byla předána ve středu, o týden později, než se předpokládalo. Nutno říct, že z nové koupelny jsem nadšená. Vzhledem k financím i prostoru dopadla nejlépe, jak mohla. Pro nás důležité věci klaply. Pračka je přesunutá do koupelny, máme vanu se zástěnou a sprchu na tyči umístěnou tak, že se pod ní může sprchovat i můj 195 cm vysoký muž. Kuchyni zatím nemáme, ale s absencí koupelny a záchoda se to srovnat nedá. Není to trvale udržitelné, ale jde to.

Kuchyni nemáme proto, že jsme se rozhodli odjet aspoň na druhou část plánované dovolené, do kempu u Hrádku nad Nisou. Středu a čtvrtek jsme šůrovali, uklidili byt z toho nejhoršího, přesunuli pračku a skříň, do ní přenosili většinu oblečení, udělali si částečný pořádek na zabalení. Vykoupali se! A v pátek odfrčeli k tchánům na pouť. V neděli pod stan. A ten týden se povedl parádně, první část pobytu na výlety, druhá na válení se u jezera a slunění. V sobotu jsme dorazili odpoledne domů a tam jsem na dva dny v podstatě odpadla. Uvědomila jsem si, že od odjezdu do Budapešti jsem se vlastně pořádně nenatáhla. A bylo to třeba🙂

Kuchyň snad dořešíme příští týden, tento je opět hektický, wuxia si uhnal tříselnou kýlu a zítra jde na operaci. Ve čtvrtek by ho měli propustit. Ve čtvrtek taky první školní den a Toničky narozeniny. Zatím vaříme na plynovém kempinkovém vařiči. Jde to🙂

 

Kočovníci

Poslední dny si opravdu připadám trochu jak nomád, stěhovavý pták bez domova. Rekonstrukce v plném běhu, přespávat se tam dá, protože do pokojů se nepráší, ale teda ten záchod fakt chybí. Máme sice za domem les a ochodní centrum, ale…😉 Částečně přebýváme v mámině bytě, kde ale bydlí zároveň i bratr s přítelkyní, k dispozici jen jedna postel, takže spím na zemi. Ale je tam sprcha, záchod a pračka. Druhý bratr přes víkendy odjíždí, takže máme i jeho klíče a když tam není, občas využijeme. Minulý týden jsem spala ve 4 různých postelích/matracích. V tašce mám neustále zabalený kartáček, pastu, šampon, ručník a náhradní prádlo a putuju sem a tam. Fakt bych nechtěla být kočovník. Byt by měl být hotov příští středu, tak snad to klapne. Tedy byt – koupelna, záchod, podlahy v chodbě a kuchyni. Kuchyň máme už skoro vybranou, ale řešit se bude až po návratu z dovolené. Protože abychom toho neměli málo, odjíždímě patnáctého pod stan. Přistihla jsem se, že se těším na podzim, déšť a já zůstávám doma a nikam nemusím🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dárek: směr Budapešť

Mikulášovo přání k desátým narozeninám mě popravdě překvapilo, chtěl jet na výlet do Budapešti. Základní požadavek tedy zněl, jet do místní zoo, podívat se na vombaty. Vombaty mají asi jen ve 4 zoologických zahradách v Evropě a Budapešť z toho je asi nejblíž (či Hannover, to bude tak nastejno). Sice se takový dárek špatně balí, ale v květnu dostal průvodce, mapu a poukaz na výlet a natěšen byl moc. Výlet se líbil oběma, Toni chce prý taky někdy jako dárek takový výlet, tak snad si nevybere Austrálii, tam prý vombaty mají taky😉

Do Budapešti jsme se už nějaký ten čas chystali jen s wuxiou, oba jsme tam byli jako děti (já měla největší zážitek, který koluje rodinnými anály dosud, že jsem koukala, kam neměla a napálila hlavou do lampy místního osvětlení), tak jsme si to chtěli zopáknout i jako dospělí. Budapešť je takové skoro typické rakousko-uherské město. Nemá daleko od Prahy a co jsem tak slyšela ani od Vídně. Styl budov je podobný, po letošních cestách po Itálii to bylo skoro, jako by člověk přijel domů. Budapešť je krásná, velká, člověk se tu docela nachodí (nebo najezdí mhd). Taky plná dopravy, aut je tam miliarda a všude. Nabízí se mi srovnání s Benátkami, kde jsme byli dost těsně předtím, obří rozdíl, nebe a dudy.

První den odpoledne jsme se prošli v relativně blízkém okolí od našeho ubytování. Říkám relativně, protože jsme byli hodně uchození. Došli jsme k řece a Mostu svobody, který mě nadchl, nejezdila ten den po něm žádná vozidla krom kol, lidi se slunili na jeho obloucích a chodili po nich jak po cestičkách. Hodně fotogenický.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V pozadí Památník osvobození na Gellértově vrchu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pak jsme přešli Dunaj zpět po mostě Alžbětině a za těch pár dní ještě překonali další dva mosty, Řetězový a Markétin.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Druhý den nastal čas na vysněné ZOO. To se nachází v Městském lesíku hned u náměstí Hrdinů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Palác umění

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A ZOO

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vombaty jsme našli dva, jeden nevylezl z vnitřního výběhu, pobíhal sem tam a pak usnul, druhý – útěkář se snažil prodrápat ven jak venku, tak uvnitř, načež taky usnul. Jsou to spíš noční zvířata. I tak děti po projití celé zahrady se k nim stále vracely a kontrolovaly, jestli už nejsou vombíci vzhůru.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kromě nich mají v australské sekci další spáče – koaly. Ty byly zprvu jen těžce nalezitelnou šedivou koulí někde na stromě, ale pak se nám podařilo lapit jednu i koukající.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Já se ovšem jako vždy rozplývala u mých oblíbenců klokanů, mezi nimiž v podstatě procházíte.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V ZOO jsme nakonec strávili větší část dne a pak ještě částečně prošli Městským lesíkem, kde jsou například také lázně Széchenyi

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

nebo hrad Vajdahunyad

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Další den jsme si prošli hlavně okolí Budínského hradu. Tam jsme dorazili zezadu a jako první se nám ukázal chrám sv. Matyáše, který je nádherný.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Odtud pak krásný výhled na Budapešť a monumentální Parlament

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dolů jsme se svezli částečně výtahy

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pohled k Řetězovému mostu a bazilice sv. Štěpána

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přes Řetězový most a pak po nábřeží směrem k Parlamentu

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Památník holokaustu

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A chrám sv. Štěpána

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ten panelák vedle!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Další den jsme strávili v poklidu na Markétině ostrově, kde jsou kromě jiného lázně a koupaliště Palatinus.

Děti fascinoval každý vodní vynález, kolem kterého jsme prošli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tady to fungovalo na fotobuňku, když se člověk k vodě přiblížil, přestala stříkat. Ovšem neradno někomu tak lehkému, jako je Toňa, chodit vzápětí po někom. Dostala plnou palbu🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Fontána na Markétině ostrově byla fascinující podívaná

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Mikuláš byl samozřejmě nadšený z místní dopravy, zvlášť metro ho uhranulo. Poblíž nás byla modrá linka 3, místy až děsivá, se starými ruskými vlaky, co známe od nás, ty jejich ve stavu těsně před rozpadnutím. Ani se nedivím, že na této lince točili film Revizoři, který jsme hned museli zkouknout.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Žlutá linka je parádní, druhé nejstarší metro v Evropě, co si pořád zachovává původní ráz. Jezdí těsně pod povrchem, jen se třemi vagony a všechny stanice na této lince stojí za podívání.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Novou zelenou linku jsme s Mikešem projížděli, i když zrovna nemířila naším směrem, prostě jsme ji projeli z konečné na konečnou. A hlavně se podívali na toho řidiče, co tam není. V Budapešti vás vozí automat.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A co dál? Samozřejmě tržnice. Tahle menší byla kousek od našeho bydlení na Rákocziho náměstí. Tam jsme okusili husí škvarky a nakoupili si echt pálivé papriky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Samozřejmě jsme nemohli opomenout Velkou tržnici, kterou jsme taky neměli daleko. No neodolali jsme svodům klobás. Já ještě dostala kytici feferonek a trs česneku. V Budapešti jsme si dali gulášovku a paprikáš, eňoňuňo a Mikeš si vyžádal pořádný langoš.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A to jsme toho ještě spoustu nestihli. Třeba zase příště.

 

Chaoticky

Balím dvojmo, jeden kufr oběma dětem na týden s babičkou (kde jedno z dětí zůstane týdny dva) a druhý na tábor, kam mladej odjíždí v neděli, ale který se odevzdává už ve čtvrtek. Ten druhý balím tak brzo, jelikož zároveň vyklízíme kuchyň, koupelnu a chodbu, v níž je i šatní skříň. Zprvu jsem se jakžtakž držela seznamu, co nám poslali skauti, ale záhy jsem se ztratila v tom, co balím, komu balím a kam a co vyklízím. Tak kdoví, co z čisticích prostředků či ze spižírny si kdo kam odveze a jestli něco obzvlášť důležitého není zapakováno v krabicích na balkoně, v těch úplně vespod.
To ta moje neschopnost dělat něco systematicky. Ani pečlivý skautský seznam nakonec nepomohl. Takže se necháme se překvapit, chaos je v některých momentech docela napínavý. A možná i trochu zábavný.

O čem se mi zdá

O vodovodních bateriích, o těch nejvíc. I když dneska se mi do snu motaly i skříňky pod umyvadlo. Možná se mi o nich zdá i proto, že katalogy s koupelnami máme pohozené nejvíc v ložnici, kde večer místo čtení vybíráme. Čím víc do toho koukám, tím míň vím. Proč je toho tolik???

Aspoň, že dlaždičky a vanu už máme pořešenou.

Benátky

Když už jsme se vydali k severnímu pobřeží Itálie, byl by skoro hřích nevyrazit do Benátek. Ono kdoví, jestli se do téhle lokality ještě někdy vrátíme a samostatně jet pouze do Benátek, to nevím nevím. I když by stály za víc než jen jeden den (a necelý). Mohli jsme se vydat na výlet s českým průvodcem, ale řekli jsme si s wuxiou, že dost bylo organizovaných procházek, do Benátek jedeme sami. Lodí, jak jinak. Delegátka tedy byla tak hodná, že nám půjčila alespoň průvodce papírového, kterého jsme si během těch dvou hodin na lodi louskali. Byla to jinak vcelku nuda, jak výlet vlakem, protože žádné zpestření v podobě vln a na pobřeží taky není zrovna na co koukat. Každopádně příjezd do Benátek to napravil, protože to je fakt krásný a určitě to stojí za to.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V průvodci jsme si zhruba našli, kam asi budeme chtít jít, protože bylo jasné, že nelze stihnout všechno. Z lodi nás vysadili u čtvrti Castello, odkud je to po molu kousek k náměstí svatého Marka. Tam rychle juknout, probrodit se davem a pryč. Někteří turisté prý přijíždějí speciálně jen na toto náměstí a to jim z Benátek stačí. Je krásné, ale i tak nechápu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

U gondol se musí vyfotit každý🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pak jsme se zanořili do úzkých uliček čtvrti San Marco, která je plná luxusních obchodů a stále ještě plná turistů. Náš plán byl dojít k Ponte di Rialto a přes něj projít místní trhy. Měli jsme jakous takous mapu, ale v podstatě jen s hlavními ulicemi a kanály a děti děsně bavilo sledovat místní navigaci. I díky nim jsme se  za chvíli k Rialtu domotali.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ponte di Rialto byl zrovna pod lešením, tak jsme jím jen prošli do čvrti San Polo.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A odtud se z několika míst koukli i na Canal Grande.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poté, co jsme prošli tržištěm, jsme se konečně zanořili do místního labyrintu uliček, kde už se hodně často stávalo, že jsme tudy šli jen my, několik místních a pár zbloudilých turistů. Znali jsme směr – čtvrť Dorsoduro, tam ke kanálu a pomalu zpět. Tady už je to opravdu labyrint, i když jsme měli k ruce mapku, často se stalo, že jsme skončili ve slepé uličce, nebo na okraji kanálu. Děti naprosto nadšené. Navíc jsme viděli krom všemožných plavidel taky lodní sanitku i popeláře.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Věděli jsme, že ve čtvrti Dorsoduro má být na nábřeží nějaká vyhlášená cukrárna se skvělou zmrzlinou. Když jsme se pro projití všemi možnými ulicemi opravdu vyloupli v této čtvrti a prošli až k moři, zjistili jsme, že ta cukrárna je hned za rohem. Museli jsme ji zkusit samozřejmě.

Pak už jsme se pomalu vraceli směrem k místu, kde jsme se měli nalodit.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tady se pucovaly gondoly.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A pak zase okolo Dóžecího paláce kolem vody, po nábřeží, kde provoz šíleně zhoustl. Na každém centimetru nějaký nabízeč cetek.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Protože v tu dobu začalo být slušné horko a my byli hodně uchození, v Benátkách popravdě není moc kam usednout, zanořili jsme se zase do stinných uliček a trochu si odpočinuli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A pak o kousek dál u jednoho liduprostého kanálu

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Měla jsem ještě v plánu důkladněji čtvrť Castello, ale už nezbyl čas. A taky jsme se nesvezli gondolou. Tak třeba někdy příště. Benátky jsou krásné a zvlášť v těch místech, kam už davy nedojdou. A vlastně si říkám, jen ať si zůstanou jen na náměstí sv. Marka a nechají ve zbytku města trochu volněji.

Caorle aneb Jak jsem se zpronevěřila svým nárokům

Že extra nemusím Itálii v okolí Jaderského moře, jsem psala už několikrát. Sever nelákal vůbec, nějaká ta Bibione a podobně ani trošku. Říkala jsem si, že za každou cenu nemusím do těchhle míst jen proto, že tam zrovna náhodou mají taky slanou vodu. Inu, člověk míní… Dětem jsme letos tak trochu slíbili moře. Od doby, co jsme je vzali poprvé do Řecka, se k moři strašně chtěli vrátit. Vlastně se nedivím, ta dovolená byla skvělá a užili jsme si ji všichni parádně. V době, kdy jsme začali přemýšlet o cestě k moři letos, jsem si ale vymyslela samostatný bezdětný výlet do Ligurie, takže jsme cestu letadlem někam dál posléze přehodnotili. Mik navíc potřeboval jet do jiné země, než je Řecko – je to klasický objevitel, nikdy na stejné místo🙂 I když jsme mu říkali, že třeba v Řecku je toho mraky různého, potřeboval prostě zářez nové země. Chvíli jsme přetřásali Španělsko nebo Chorvatsko, probírali různé možnosti v Itálii, ale nakonec zvítězilo to, že je třeba jet co nejblíže, kam by se to dalo zvládnout autobusem. Takže někam na ten sever. V duchu jsem si říkala, že sama se nabažím památek a kopců na našem výletě a tu placku v Benátské riviéře nějak už ustojím. Co jsem naprosto odmítala, bylo nějaké úplné letovisko. Takže jsem hledala něco, co aspoň trošinku splní i moje nároky. Po nedlouhém hledání, není tam moc na výběr, padla volba na Caorle, kde aspoň zlehka zavane nějaká ta historie a neponořím se jen zcela mezi hotely. Historické centrum je malinkaté, ale je tam. Jenže děláme to pro děti, že ano. A pro ně to bylo nakonec hodně zábavné. Tahle lokalita je vlastně takové obrovské pískoviště s brouzdalištěm napuštěným slanou vodou. Mělo to svoje pro, když není zrovna na koupání, jsou děti schopny s kyblíčky a lopatičkami strávit obrovské množství času hrabáním se v písku (chápu!). Do moře, když nejsou velké vlny, se je nebojím pustit samotné, mělčina je tam hodně dlouho (připomnělo Balaton). To, že jsme k ubytování měli plážový servis, nakonec vůbec neštvalo, četlo se tam krásně a vzhledem k mírnějšímu počasí zpočátku pobytu jsme ani neměli moc sousedů. U ubytování byl bazén, na který jsme viděli z balkonu, další plus. Vybrali jsme ten apartmán hlavně kvůli tomu, že nebyl úplně pidi a holt když k němu byl bazén, nebránili jsme se🙂

Měli jsme tam docela příjemně, první dny polojasno a tak okolo 23-27°, v takové chvíli byla pláž i moře prázdné, koupali se jen Češi. Jeden den po dešti zataženo a a okolo 19°, to na pláži vůbec nikdo a děti měli obří pískoviště skoro jen pro sebe, poslední dny to vystoupalo až ke třicítkám, takže jsme se zvládli i lehce spálit🙂 Děti jsme jeden den vzali do místního akvaparku a taky jsme jeli na výlet lodí do Benátek. Bylo to tak trochu jako jet vlakem, protože moře bez vlnky, vzpomínala jsem, jak jsem se po lodním cestování o pár týdnů dříve houpala ještě v Čechách. No aspoň nikomu nebylo blbě🙂 Jinak to byla dovolená ve znamení povalování se, procházek, písku, mušlí (děti byly nadšené, to v Řecku nebylo) a zmrzlin. Jako jo, odpočinula jsem si, ale příště už jinam. Mně ty kopce v okolí chybí. A taky trochu víc té místní atmosféry, tyhle lokality jsou hodně poznamenány cestovním ruchem. Fajn bylo, že jsme to tam ještě jakžtakž stihli před letním návalem, o týden později už by to bylo i dražší, cca o 7-8 tisíc. Takže se to vyplatilo😀

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

První den dopoledne na pláži – nával fakt nebyl.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Troška historického Caorle

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

DSCN0347

Místní dóm, z roku 1038

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hrabivci obecní

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vycházka podél pobřeží směrem ke kostelu Santuario della Madonna dell’Angelo

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poslední den bylo už hodně letní počasí, takže pláž přilákala víc lidí. Fascinují mě Italové, kteří v moři víceméně jentak postávají, maximálně trochu blbnou. Fakt je, že tenhle den po odlivu to trvalo hodně dlouho, než se člověk dostal do míst, kde by se dalo plavat. Taková mořská túra trochu. Ale v těch místech jsme pak byli už skoro sami.

Tady mezi lidmi plavou i labutě.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Příště bude výlet do Benátek – to bych neměla opomenout.