Prázdninové výhledy

Jaké máme letos plány? Děti máme aktuálně na táboře, zítra se vracejí. Pak by měly týden přebýt u babičky a dědy na Vysočině. Letos jsme nakonec moře vyrušili, přece jen nás ta loňská rekonstrukce trošku vysála. Nejvíc to trápilo asi Mikeše, tak se rozhodl, že začne spořit. Zavedl doma hrníček a do něj se semtam šoupnou přebývající drobné, on i Toňa, když jim zbyde něco z kapesného. Zatím vložil nejvíc on a od konce března je tam kolem tisícovky. No vypadá to, že když nebude nic proti, příští rok by nějaké to moře mohlo proběhnout. Doufejme. Letos jen po Čechách s malým výletem do Polska. V červenci tedy na týden chceme vyjet do jižních Čech, výlety okolo Vltavy. Začneme v Českém Krumlově, kde máme zamluvené bydlení, ale pak už se stanem do nějakého kempu, nejdřív nejspíš na Bezdrev a pak uvidíme, jestli tam zůstaneme, nebo se posuneme na sever. A výlety, do Budějovic, do Písku, na Zvíkov…

Pak tradiční týden dětí v mém rodném městě s babičkou, Mikuláš skautský tábor a Toni jednotýdenní kousek od Prahy. A pak máme dokonce dvoutýdenní dovolenou. A to chceme mířit na východ, týden v Novém Městě nad Metují a projet okolí, plus jednu noc do Wroclawi, pak týden v Králíkách. No a máme skoro konec prázdnin, poslední týden by děti měly být na příměšťáku. To jsou jen plány, uvidíme, jak to všechno dopadne. Zrovna jsem se totiž koukala na naše plány na první půlku roku a jak to dopadlo. Do Olešnice jsme jeli, ale ne autem, zpanikařila jsem, protože bylo náledí. Do Rokytnice taky jeli. Plán na Velikonoce už vzal trochu za své, protože ubytovatel nám ze zdravotních důvodů zrušil pronájem chalupy u Bechyně. Nakonec jsme jeli do Jeseníků (což bylo náročné, jeli jsme tam 6 a půl hodiny a ujížděli odsud o den dřív, protože jsme se báli sněhu 😉 ). Výlet na Sněžku vůbec neproběhl, dojeli jsme do Pece a tam se to tak pěkně pomrvilo, že jsme hned ten den jeli zase zpět. Historka šílená, asi ji sem někdy hodím. Velice předběžné plány na léto, Slovensko, nebo Slovinsko přesouváme na jindy. To jen o těch plánech 🙂 Kdyby to bylo na mě, nejraději bych neplánovala, ale ono to bohužel tak úplně nejde. Moje máma to měla dobré, tím, že pracovala doma a měla tátu na venkově, když bylo nejhůř, lapla nás a jeli jsme tam. My jsme tou prací krapet omezení. Jak já bych brala být úplně pánem svého času. Aspoň o těch prázdninách.

Dárek: směr Vídeň

Vloni si Mikuláš přál k narozeninám výlet do Budapešti, hlavně kvůli vombatům. Ale zalíbilo se mu to natolik, že se rozhodl“ sbírat hlavní města“. Vyjádřil přání jet do Vídně, což jsme naznali, že není ani trochu problém. Já tam nakonec taky nebyla, tak proč ne. Letos se nám navíc podařilo mu dárek utajit až do poslední chvíle. Narozeniny oslavil 25. května, 26. jsme odjížděli. A bylo to zase fajn, i když jsme naznali, že Budapešť byla o fous zajímavější. Vídeň je vlastně taková druhá Praha (nebo Praha druhá Vídeň). Celou dobu, když jsme tudy chodili, viděli jsme různé pražské čtvrti. My třeba bydleli na Smíchově, byli jsme v Karlíně, na Vinohradech, na Žižkově 🙂 Bydleli moc pěkně, v dochozí vzdálenosti od centra, kousek od Museum Quartier. A protože jsme jeli s dětmi, museli jsme trochu přizůsobit program i jim, takže samozřejmě zabloudili i do Pratru. Díky náhodě jsme objevili parádní Technické muzeum. A já si neodpustila Hundertwasserhaus a Kunst Haus, kam jsme dokonce s Toni šli i dovnitř na výstavu (chlapi tím opovrhli). Užili jsme si to. Jsem zvědavá, jaké hlavní město bude následovat. Zatím jsme se bavili o Kodani, případně Berlínu. Mně by se líbil Řím. Nebo můj velký sen – Lisabon.

Přijeli jsme navečer a udělali procházku po okolí. Poklonili se Mozartovi a tak 🙂

20170526_210932

20170526_212219

20170526_212238

Druhý den pak nejdřív kolem Hundertwasserhausu ke Kunst Hausu

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20170527_123340

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20170527_123408

Pak do Pratru, samozřejmě za nadšení dětí. Byla jsem donucena jít na horsko dráhu, ale naštěstí jsem Tonče vymluvila tu, která jede i vzhůru nohama. Chlapi si dali nějaký pěkný dům hrůzy. Ale ruské kolo jsme si nakonec jen vyfotili.

20170527_143951

20170527_130846

20170527_150055

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A pak procházkou přes staré město a okolo Hofburgu zpět

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20170527_181541

Volkstheater

20170527_181902

Další den jsme si mysleli, že se podíváme do Naschmarktu, ale jaksi nám nedošlo, že je neděle. Takže jsme se nakonec jeli podívat do Technického muzea, které nám doporučili v jednom infocentrum. A byla to paráda. Jednak tam nebylo moc lidí, jednak klasická expozice technických strojů a věcí byla kombinovaná i s interaktivními exponáty, takže jsme si tam užili všichni. No a protože opodál je Schönbrunn, šli jsme se tam projít zahradami – mezi daleko větší množství lidu. Tentokrát jsme zoo vynechali, i přes tu pandu tam.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20170528_125241

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20170528_144559

Poslední půlden už jsme se motali po okolí bydlení, tedy v muzejní čtvrti a po Mariahilfer Strasse.

20170528_104530

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

p5292588.jpg

Co mě strašně bavilo, byla zase ta tuna městských cyklistů, ne vyfiknutý v přiléhavých oblečcích, ale tak, jak chodí normálně, v košilích, trikách, v minišatech – kolo je tu prostě dopravní prostředek, který vás přesune z bodu A do bodu B. Mají to tam na cyklisty krásně nachystané, škoda, že to v Praze nefunguje podobně.

20170529_113136

Jinak šnycl si dal jen Mikuláš, Toní se živila vídeňskými párky a my kebaby. Sacher jsme minuli úplně, i když kolem té slavné kavárny v hotelu a dlouhatánské frotnty, která k ní vedla, jsme samozřejmě šli.

Naposled

Naposled v letošním školním roce do školy. Naposled bohužel s jejich třídními učitelkami. Oba budou mít příští rok jiné. Foceno tedy už ve středu, končili o kousek dřív.

20170628_074251

11

Člověk ani nestačil okem mrknout a najednou má doma náctiletého. Pořád mě to nepřestává udivovat, jak nám ty děti rostou. A dospívají. A vlastně mě to pořád mrzí, že to nejde pozastavit. Aspoň na chvilku. Mikulášovi bylo jedenáct a končí první stupeň. Anabázi s osmiletým gymnáziem jsem tu už vypisovala, takže zasvěcení již vědí, že zatím bude pokračovat dále na ZŠ. A jak ho tak pozoruju, jsem vlastně čím dál raději. I když kdoví, co budu říkat, až na tom druhém stupni bude – na naší škole nemá zrovna dobrou pověst. Ale řešit to budu kdyžtak až posléze. Třeba bude mít i nadále štěstí aspoň na dobré třídní. Ta, co ji měl teď dva roky, byla úžasná. Víc takových!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Četla jsem si teď zápisek k jeho devátým narozeninám (minulý rok mi u obou v tomto směru nějak vypadl 🙂 ) a ono se toho tak strašně zase nezměnilo. Trošku poporostl, ale je to pořád střízlíček (141 cm, 27 kg). Už se nám malinko vzdaluje, ale pořád se ještě semtam přijde rychle přitulit. Nikdy nebyl mazel, tak i tyhle drobné chvilky si já hodně užívám. Je docela vtipný a má smysl pro humor. Učitelka mi vyprávěla, že je kašpar, že když něco předvádí, leží třída smíchy pod lavicemi. Je to kluk dvou tváří, protože když ho občas vidím mezi lidmi či dětmi, které nezná, řekla bych, že snad ani mluvit neumí. Je stydlivý a pokud se ho nějaké děti ujmou, zapojí se, sám ale první krok nikdy neudělá. To bude radši sedět samotný v koutě. Ale ve třídě má kamarádů dost, udělal si i partičku ve skautu, kam chodí pořád rád. Na orienťák chodí taky, ale tam to teda žádné velké seznamování nebylo, drží se holek od nich ze školy 😀 Holt při samostatném běhání v lese se stydlínům přátelství navazují těžko. Chvilku měl s orienťákem malou krizi, protože zatím to nevypadá, že by se měl umisťovat na nějakých předních pozicích, je ale pořád v první půlce žebříčků té kategorie a mně to prostě přijde fajn, že běhá. To je ta jeho touha po vítězství, ale už jsme si o tom pokecali, jak to je a vypadá to, že zatím chce pokračovat dál . Co mě udivuje, je pokračování s flétnou, pořád chce chodit dál. A to ho přitom do hraní doma musíme trochu, ne přímo nutit, ale prostě mu to připomínat.

2016-05-11 17.03.49

Co jinak? Počítač, jako všichni kolem, pořád ještě občas lego. Je z něj velký čtenář, když nesedí u počítače, nebo není venku, tak v něčem leží, ať už to jsou Čtyřlístky, časopisy nebo knihy. Letos přečetl celého Harry Pottera. Stěžoval si mi, že je to divný, jak některý jeho kamarádi vůbec nečtou. „Představ si, oni třeba dva měsíce čtou jednu tenkou knihu a já za tu dobu přečetl 700 stran.“ Možná bude po mamince 🙂 Další velká záliba je cestování, zeměpis, mapy, doprava. Miluje výlety a touží hlavně po cestách do zahraničí. Momentálně chce sbírat hlavní města a jedno z jeho přání k narozeninám byl výlet do Vídně – někdy příště sem hodím fotky. Čímž těší i mně, protože mám taky cestovatelské touhy. Třeba se někdy někam vydá i s matkou.

20170513_122413

Nejoblíbenější předmět: vlastivěda, zvlášť s přihlédnutím k zeměpisu. Dějepis ho ale taky docela baví. To si pak dovedeme dlouho vyprávět, zasazuju mu ty zatím povrchní informace trochu do souvislostí a s vděčností vzpomínám na svého učitele dějepisu z gymplu, který mě pro něj tenkrát nadchl. Městská doprava je další koníček, zkoumá trasy autobusů, tramvají, sjíždí různé fanouškovské dopravní stránky, kam i přispívá nápady na nové trasy. Máme ho doma vlastně místo idosu, když potřebuju vědět, kudy se kam dostanu, je nejrychlejší zeptat se Mikeše.

2016-08-13 19.13.552016-05-18-17-00-41.jpg

20170527_111048

Mám ho ráda, kluka mého jedenáctiletého, který je vtipný, zábavný, ale i stydlivý a lítostivý. Podle učitelky empatický, pomocný, co ho děti milují. A prý má kliku, že ho tak dobře znají, tudíž mu jeho občasné lítostivé výlevy tolerují (on tedy říká, že už skoro nebulí :)). Občas bych byla ráda, kdyby byl trochu průbojnější a trochu mi vadí, že sám sebe zbytečně podceňuje, což tatínek komentuje tak, že je celý úplně po něm. Vidí se v něm neuvěřitelně – takže ho taky občas trochu trápí ta neprůbojná povaha. Ale když bude po něm pokračovat i dál, má naději se s tou stydlivostí asoň trošku poprat. Ale kéž je pořád takový, když se usměje, když pronese nějakou hlášku, přijde mě líbnout. Je to prostě syn k nezaplacení.

20170401_165137

 

 

Okamrky v průběhu roku

Dělala jsem pořádek v mobilu a foťáku a posbírala pár fotek, které jsem chtěla dávat aktuálně do „Okamrku“, ale jaksi na to v tu chvíli nedošlo. Tak aspoň neaktuálně.

Začátek zimy a omrzliny20161205_074126

Sídlištní umění20161208_190349

Silvestrovská noc u Třešti20161231_171556

Leden v centru Prahy20170131_192825.jpg

Měděné listy – jarní tání20170304_141801

Až oči přecházely20170325_180710

Skály na Kokořínsku20170402_152537

Mšenské koupaliště20170402_164815