Posledních 14 dní roku 2023

18. 12.

Začal týden, kdy se zvlášť po večerech nezastavím. V práci dnes naštěstí odpadla porada, takže v klidu vše stihnu. Po práci jdu k mámě, máme tam sraz s J. a Ž. Vánoční večírek. Je to fajn. Sedíme do dlouha, až naznám, že netřeba jezdit domů, když máma bydlí poblíž mého pracoviště. Přespím.

19. 12.

Ráno se budím před šestou s bolehlavem. Je ale brzy na to odcházet, tak si uvařím kafe a naleju si tonik. Ten se mi okamžitě podaří vylejt, navíc v místě, kde je ve stole spára. Takže musím sundat ubrus, utřít stůl, vytřít lepivou podlahu. Bych si flákla. Mno. Nicméně mámu ani toto mé konání neprobudí 🙂

Po práci na chvilku domů a hned zas letím na sraz s I. a I. na pivo. Vypadá to, že tento týden se intenzitou večírků vracím do mladých let. Otázka, jak to ustojím 🙂

20. 12.

Dnes porada o redakčním toku, po které má následovat vánoční posezení. Trochu se obávám střetu s „oblíbeným“ kolegou. Nakonec se ovšem porada ubírá jiným směrem. On mezitím odbíhá kamsi a přijde už ve chvíli, kdy probíhá posezení u vína. Které je nakonec docela fajn. A jak jsem myslela, že to ukončíme kolem 7, tak nakonec jsem tam do půl 10.

21. 12.

Dnes zcela vše ovlivnilo střílení na Filozofické fakultě. Jsme v šoku. Přišel mi to říct šéf a od té chvíle už ani není o čem jiném mluvit. Šílené, člověk má pocit, že je jen součást filmu, tohle nám vždy připadalo velmi daleko od nás.

I tak jdu na sraz večer s ženskýma ze sídliště. Jsem unavená.

22. 12.

Musím do práce řešit ještě aktualizaci účetního programu a nastavení nových cen, k čemuž potřebuju našeho účetního. Jen ho tedy pustím na dálku do kompu a sleduju jeho šmejdění, trvá to dlouho. Takže poklidím stůl aspoň, ale hlavně teda čtu zprávy. Kolem druhé on dělá závěrečné věci, ke kterým mě už nepotřebuje, tak vyrazím domů. Trochu nachystat nastávající sváteční dny, i když na to nalada teda úplně není.

23. 12.

Dnes jen na malý nákup a stavit se za kámoškou v práci. Pak doklízíme a je klid. Dělám taky bráchovi dort k narozeninám.

24. 12.

Štědrý den. Dělám kubu a hráškovou polívku k obědu. Bramborový salát na večer.

Odpol jdeme na rychlý pivo s kamarády a pak už může přijít Ježíšek.

Dostanu nové „chodicí“ boty. Furt cítím, že mám potřebu chodit, tak snad někoho ulovím na delší štreku. Pak knihy, dvě těžkotonážní – Běsi od Rybka Publishers a Toyen.

25. 12.

Tradiční oběd u mámy. Svíčková a kachna, komu co libo. Přijde i bratr, takže se sedí a kecá.

26. 12.

Doma dojídáme zbytky. Po obědě vyrazíme do centra na procházku. A také zapálit svíčky u Filozofické fakulty.

Doma navečer koukají na Krakonoš a lyžníci a s Čerty nejsou žerty. I když to mám velmi ráda, znám jako svoje boty, tak si zalezu do ložnice, kde na střídačku čtu Dva měsíce v Lisabonu (dárek k Vánocům od Mikuláše) a grafický román Dunu (dárek ode mě wuxiovi :).

27. 12.

Jdu do práce a dělám inventuru, v redakci a vlastně ani v baráku nikdo není, je tu klid, ani mejly moc nechodí. Pohoda.

Večer s Jindrou na další vánoční dárek, na Palmovku na Ženu filmového kritika. Vtipný představení, pobavili jsme se. Pak jsme ještě zašli vedle do hospody na pivo.

28. 12.

Zase práce a zase sama tady, ale jde mi to pěkně od ruky, jak mě nic neruší, takže to tu zapíchnu okolo půl 3. Cestou ještě nákup. A pak domů, nohy hore, čtu si, večer koukáme na Playlist.

Výměna mejlů s kolegou-debilem. Něco, co jde vyřešit jedním vrzem a se všemi to funguje, s ním zase na delší lokte. Ale nechám ho u toho, ať si myslí, že on í vše nejlíp. Za dohadování mi to nestojí.

29. 12.

Dnes máme s rodinou snídani v Louvre. Už jsem si zas dlouho brousila zuby na tři vejce do skla a tu je dělají jen v týdnu, tak jsem využila volného pátku mého i wuxiova a bukla nám tu stůl. Mik tradičně dá guláš, Toni zdravěji croissant se šunkou a sýrem, Jindra omeletu. Ještě nějaké kafe, džus, párky, slaninu. No prostě snídáme ve větším než obvykle. Pak abychom to trochu vychodili, vyjedeme na Nový svět a přes Hrad, kde je teda milion lidí. Zrovna se nám podaří trefit, aniž jsme to plánovali, do chvíle, kdy z Martinického palác vypochoduje hradní stráž na výměnu. Tak pochodujeme za nimi, ale pak už se do davu nepřidáváme.

Odpoledne vyrazíme s T. na Wonku. Je to boží, vtipný, prostě hezká pohádka.

30 .12.

Dnes jdu akorát dopoledne pro mletý maso na sekanou, jinak jsme doma, poklízíme a já se snažím dorazit výzvu na Goodreads. 50 přečtených knih, přičemž ještě včera jsem jich měla 46. Tož komiksy – Supro, Smrt – Nejlepší čas tvého života, Lazarus – Rodina.
A před spaním dočtu rozečteného Gebriana. Takže nakonec splněno den před koncem roku 🙂

31. 12.

Silvestr. Domluvíme se s kamarády, že se potkáme na obědě v hospodě, nechce se nám vařit. M. s námi samozřejmě nechce. Tak mu aspoň koupíme jídlo domů. S těmi kamarády se domluvíme i na večer, resp. půjdeme k nim kolem 5, Toni tam bude trávit Silvestra s kamarádkami, tak ať na pubošky nejsou sami. Chvíli kecáme, ale pak přijdou holky s Aktivitama a dalšíma hrama, tak hrajeme, až je najednou půlnoc. Bylo to docela fajn.

Mikuláš zůstal doma sám. Když jsme odcházeli, ptala jsem se, jestli se máme vrátit na půlnoc, že bychom si s ním připili: Néé, nemusíte, nepotřebuju, budu tu rád sám. Stejně Silvestra neřeším.

Ok, ale ujisťovala jsem se několikrát, jestli mu to fakt nevadí kdyžtak. A popravdě jsem si i myslela, že i dřív přijdeme, ale ono to tam v rámci těch her nějak uteklo. O půlnoci Toni, že je jí M. líto, že je doma sám. Přišli jsme okolo půl jedné, on tichej a bylo vidět, že brečel :( Takže to bylo líto i mně. To je to jeho nic nechci, nic nepotřebuju, mluvit s náma nebude a nechce. Takže my netušíme, co by rád, co ho trápí, nic. Je to na prd.
Tak klidný nový rok všem.