Už od mala sleduju skoky na lyžích. Velmi dobře si pamatuju i přechod z klasického stylu na véčkový. Kdysi v pravěku byl mým idolem Matti Nykänen. Když jsme si jako malí hráli na to, že jsme skokani na lyžích a snažili se něco předvést na ručně uplácaných skokáncích ze sněhu, vždycky jsem skákala, jakože jsem Matti, případně Jiří Parma 😀
Dost dlouho jsem si říkala, že bych skoky ráda viděla naživo. A ideálně některou ze zastávek turné 4 můstků. Předloni jsem se v létě podívala v Innsbrucku na Bergisel i shora a o to víc jsem si říkala, že nechápu, že se někdo vrhne dolů, skutečný sklon podle mě nejde nafotit, ani v TV to nevypadá jako naživo. V Bergiselu mají navíc krásný výhled, přímo za areálem hřbitov :))
Vloni jsem se konečně rozhoupala a koupila lístky. Do Bischofshofenu, z prostého důvodu, je to poměrně blízko, tentokrát se skáče v sobotu a až v podvečer, takže nám budou stačit dva dny. Wuxia úplný milovník jak já není, ale kvůli mě už tedy pár závodů byl nucen zhlédnout, takže ví a zná.
Takže jsem si jela splnit sen. Vyjeli jsme vlakem po 6 hodině, s přestupem v Linzi. Už když jsme jeli, pršelo jak z konve, celou cestu. Vypadá to, že tradičně zase někam vezeme vodu, jsme experti na zavlažování. V Linzi máme hoďku, dojdeme jen ke katedrále Neposkvrněného Početí Panny Marie a zase na vlak.
V Bischofshofenu jsme v půl druhé, zkušební kola začínají kolem 3. Tak se vmísíme do tepajícího městečka, kde to žije fanoušky. Vlastně je to jeden velkej mejdan, naplno hudba, pije se o závod. Máme za úkol od T. přivézt vlajku, tak jí posílám fotku, jaké tu mají, dokonce i česká tam je – takže pokyn zní jasně – českou. Kupujeme nejspíš tu jedinou, která se v celém Bischofshofenu nachází. A evidentně jsme tam s ní vážně jediní 😀 Ono se současným českým skokem je to vcelku bída, i když Koudelka se v posledních závodech polepšil a nejen, že postupuje z kvalifikace, ale dostává se i do druhého kola. Tak v to doufáme i dnes. (I když oba máme i jiné favority, já obecně fandím rakouskému týmu, ale nejvíc jednomu Němci, w. má zas oblíbeného Nora.)
Pod jedním stánkem se stříškou si dáme svařák. Ještě chvíli zůstáváme tak trochu v suchu. Spíš prší, než sněží. Burácí hudba, trubky, lidi kolem. Vedle nás nějaká omladina do sebe lije redbull s jagermeisterem a to v množství větším než malém. Kolem třetí se vydáváme k můstkům. Zaujmeme docela dobrou pozici, odkud i hezky vidím. Chumelí, ale velmi mokře. Časem dokonce vytahneme pláštěnky, hlavně kvůli batohu, aby uplně nepromohl. Atmosféra je výborná, nehledě k počasí. Vyšlo to, že Roman Koudelka postoupil do druhého kola, jako lucky loser, ale je tam a nakonec skončí 27. Super! Vyhrává Rakušan, Stefan Kraft, což vzhledem k tomu, kde se nacházíme, je naprostá bomba a davy šílí. Co na tom, že celé turné nakonec vyhrál Japonec. Můj oblíbenec 5. (v celkovém pořadí bere stříbro), Jindrův 7. Takže fajn.
A musím říct, že to stálo za to. I za ty promrzlý nohy a provlhlost celkově. Zahřejeme se ve vlaku směr Salzburg, kde přespáváme.
No a příště na kterou zastávku turné?? 🙂
valkil 