Kam s ní? Vybíráme školu

Vybíráme školu pro Toni. Přihlášky se mohou podávat od zítra a my nemáme pořád jasno. No ještě chvilinku času máme, do 20. února. Letos nový způsob přihlašování, s kterým si kdekdo neví rady, resp. netuší, jak může tohle zafungovat. Dobrá věc, že se dávají přihlášky na 3 školy. Nic moc věc, řadit podle priorit, protože fakt netušíme. Někde to už zaznělo a já si říkám to samé, proč už se rovnou nemůže napsat těch škol pět nebo i deset. Tohle je takový kočkopes narychlo ušitý, takže se uvidí, kam to povede.

Toni je z těch dětí, co nemá ani trochu představu, co by chtěla dělat. Chápu ji, před 33 lety jsem to měla stejně. Prý v takovém případě dobrý gympl, získá další 4 roky na rozmyšlenou – které ale stačit nemusí, opět mluvím z vlastní zkušenosti 😀 U M. to bylo jasný, ten si neuměl představit nic jiného než gympl, Toni neví. Mluvila o cestovním ruchu na některé z obchodek, ale vlastně asi nevěděla, co obchodky obnáší, účetnictví, fiktivní firmy apod. Nicméně obcházeli jsme je též – mmch na dni otevřených dveří na obchodky fest nával, skoro víc než na některé z gymplů.

Toni na výzu jednu dvojku, z matiky. Žádná hrůza, má průměr kolem 1,7. S matikou to má podobně jak já (zase shoda), něco v pohodě, něco nechápe a tápe. Takže u nás vzniká hlavně obava z toho, aby dala cermat matiku, resp aby to bodově stačilo. Chodí na přípravu, my jí s matikou pomůžeme jen velmi omezeně. V češtině je báječná, má aktuálně vždy alespoň 45 bodů z 50.

Tak co teď? Na papírky jsme napsali všechny školy, které jsme v průběhu tak nějak vybírali – bylo jich 14. Toni seřazovala dle svého a aktuálně jsme na osmi, kdy 6 úplně odstranila a 5 jich má na vyšších pozicích. Figurují tam gymply i obchodky. K žádné jiné škole se vlastně nepřiklonila. Klasika, ví, co vůbec nechce. Neví, co by chtěla aspoň trochu :)) Už abychom to rozsekli, pak už je děj se vůle a mysl naší mladý. A držet všechny pěsti, co jich kde v okolí máme.

Deník XXIII. (15. – 28. 1.)

15. 1.

V práci toho mám dost, chystám podklady pro účetního, před polednem mu je vezu, pak porada, po práci další DOD, obchodka na Vinohradský. Pak zajdeme s Toni na kafe. V 7 mám sraz s w, ona jede domů a my do Akropole na Kafka Band. Je to výborný. Atmosféra, vtipný, paráda koncert.

16. 1.

Tradičně po nějaký akci nemůžu dospat, jsem vzhůru v 5, už neusnu, tak dočítám knihu. V práci roční vyúčtování, co mi jde jak praseti pastva, strašně se s tím peru, po roce si nemůžu vzpomenout, jak se k čemu dospělo. Ale dotáhnu to.

Další DOD, obchodka Karlín. Už toho mám dost, ani nevím, jestli to k něčemu je. Tady miliarda lidí. Jsem utahaná. S příchodem domů skočim rovnou do vany. Rozečetla jsem Dlouhý okvětní plátek moře.

17. 1.

Mám všeho nějak dost, řeším Tončiny „milé “ spolužačky, pak nějaké nespravedlnosti, které se mým dětem aktuálně dějí. Ani jeden z nich ovšem nechce, abych řešila ve škole. Vždy mě pak napadne, jak ve skutečnosti bylo to, co mi vyprávějí. Jestli to není zkreslené. Vlastně asi nemám důvod jim nevěřit, ale i tak, občas mě napadá, jak určité věci jsou ve skutečnosti. Nemám pocit, že by byli geniální a nejlepší na světě, ale stejně mám potřebu je ochraňovat a přiklánět se na jejich stranu. Ale má to tak být za všech okolností. Mám prověřovat, nebo věřit?

Obecně jsem nějaká nadoraz, asi ta zima, tma, vše mi jde hůř, nejradši bych zalezla a vylezla na jaře.

18. 1.

Ráno náledí. Vůbec se mi nechce vylejzat, ale musim no. Do práce dobruslím bez újmy. Jsem tu dnes do dlouha. Holky maj doučko, tak čekám na Toni a pak spolu domů.

19. 1.

Přes poledne s I. na oběd. Večer doma, w. jde pracovně na Divokýho Billa a my se s T. rozhodneme pro večerní pohádku. Zkoukneme Sing 2.

20. 1.

Jdeme do Obi konečně koupit dveře, do ložnice a dětského pokoje. Máme ty původní příšerný. Po 14 letech, co tu bydlíme (fakt už tak dlouho????), konečně budou nový. Trochu nervy při přiřezávání, jestli je máme dobře změřený. Večer vytahneme na dvě kámošku, jen do OC, ale teda pivo za 72. Uf.

21. 1.

Odpoledne s w. a M. Na Hamleta do Národního. Je to docela dobrý, i když myslím, že Skutr se uz semtam mírně opakuje v některých prvcích. Neškudla moc dobrej.

22. 1.

Zas pondělí, porada úmorná, 2 a půl hodiny. Zjistila jsem, že kolega si zase paličatě dělá, co chce. Už fakt štve. Večer rozkoukáme Anděla smrti.

23. 1.

K. mě vytáhne na obed. Po práci k mámě na pokec. Přijde i T. Kolem 10 dom.

24. 1.

Dnes nic netradičního. Poslouchám Mizení na Čro – dobrý moc.

25. 1.

I. otvírá nově přestěhované knihkupectví, tak se k nim zajdu podívat. Ale jen přípitek, ještě trochu pokecám s kamarádku, co ji tam potkám, koupím dvě knížky a domů. Dokoukáme Anděla smrti. Maciej Stuhr je výtečnej. Fakt ho jako herce žeru – v jednom filmu jsem se do něj skoro zamilovala, v jiným byl napřeshubu, v Belferovi se mi líbil a tady bych se z něj poblila.

26. 1.

V práci dělám klidnější činnost, u který netřeba se nijak moc soustředit, tak si do uší k tomu pouštím nejdřív snowboardcross a pak skoky.

Mám svátek 🙂 Dostanu drobnosti a M. mi navečer říká, že byl tak strašně utahanej ze školy, že mi ani nemohl nic koupit, prý to napraví v pondělí 🙂

Plánujeme trochu už léto, taháme z mladýho, jestli s náma vlastně vůbec chce.

Večer koukneme na Bod obnovy.

27. 1.

Doma, zima mě nějak zmáhá, nic se mi nechce, nikam se mi nechce. Toni jde na nějaké závody kámošky ze třídy. Odpol zalézám do ložnice, zkouknu #martyisdead. Čtu si, dočtu Dlouhý okvětní plátek moře a komiks, co jsem dostala k svátku – Kam jsi zmizela?

28. 1.

Večer do divadla na Spolek Jedl – Manželská historie. Zvláštní, ale bavila jsem se.
Odpol předtím opět prohrabování se případnými školami pro Toni – je to nekonečný.