1. 1. 2024
S deníkem do dalšího roku. Vyšlo to krásně, prvního na pondělí. Dnešek klidný den, wuxia měl službu, tak jsme ani nešli k mámě. Udělala jsem čočku, polehávali jsme, koukali na Podraz. Já koukala na skoky v Ga-Pa. Večer jsme s pustili Maestra, w. recenzně. No nevim, nějaký roztříštěný, podle mě se z Bernsteinova života dalo vytlačit víc. A i tam bylo vlastně málo hudby. Škoda. Raději bych lepší příběh než hrátky s obrazem.
2. 1. 2024
My s w. do práce, děti doma. V práci poměrně klid, ale netopí nám, takže jsem přes poměrně teplé počasí zmrzlá jak preclík. Navečer doma, M. hlásí, že mu je nějak divně, nedokáže moc popsat, co mu je, nicméně pozdější prudké zvracení ukazuje, co se asi děje. Nějaká střevní viroza nejspíš (nebo to silvestrovské kuře). V noci toho moc nenaspí, ani já ne, když je dětem zle, spím špatně vždy, ať je jim 5 nebo 17. Kolem 4 mu jdu vařit čaj a nahřívat pokličku na břicho.
3. 1. 2024
Nechce se mi ani do práce, ale snad to M. zvládne. Odpoledne vypadá líp, ale ještě zvrací. Ale prý už aspoň může být v jedné poloze.
Večer trávíme celá rodina na jednom kanapi a koukáme na Berlína.
4. 1.
Mikuláš dospával snad do jedné. Jen dobře. Vypadá už zase lépe. Dnes už žaludek neprotestuje proti suchému rohlíku a piškotům.
5. 1.
Mladej už víceméně v pohodě, dokonce má chutě, dobré znamení. Večer se s w. balíme na zítřejší brzké vstávání na vlak.
6. 1.
Jedu si splnit svůj sen, vidět naživo skoky na lyžích, víc v samostatném postu.
Po skončení cca o půl 7 večer jdeme na vlak, co nás kyvadlově dopraví do Salzburgu, kde máme na tuhle noc bydlení. Tam zase spíš prší než sněží. Než za deset minut dojdeme do penzionu, tak to, co jakžtakž uschlo ve vlaku, je zas mokrý. V místě nás ovšem vítají boží větou, že si můžeme dát kafe nebo čaj. Nabízí pak dokonce i svařák, ale ten už odmítneme a šup zahřát se do postele.
7. 1.
Po desáté vyrazíme na procházku do Salzburgu, vlak nám jede v půl 3. Stále sněžoprší, stále vlhko. Cestou zjišťuju, že mi nějak vlhnou zimní boty. Ale jinak to jde, hrozná kosa není, je kousek nad nulou. Dorazíme do centra, kde je velmi málo lidí, počasí, že by ani turistu nevyhnal. Nemáme cíl, procházíme nahodile a nazdařbůh centrem, je to fajn, semtam se před deštěm schováme v některém kostele, pak procházíme cikcak přes všechny pasáže, člověku v nich chvilku nic nepadá na hlavu 🙂 K obědu preclík, jak jinak. Neděle, tak je víceméně vše zavřené, musíme vzít to, co je. Posléze se vydáme směr nádraží s plánem najít nějakou kavárnu. Což se nám povede, jedna příjemná je u řeky, dáme svařák, zahřejeme se a pak už na nádraží, tam ještě něco dobrého s sebou do vlaku a já kafe. S přestupem v Linzi, který je ovšem jen 20minutový, pak uháníme směr Praha. Bylo to fajn.
8. 1.
Klasické pondělí s poradou. Nic zvláštního se neděje, akorát trochu pociťuju žlučník, možná to špatný stravování o víkendu.
9. 1.
Mikulášovi, který už dva dny byl ve škole, se vrátil průjem. Takže je to taková zase divoká noc. Do toho w. má něco skříplýho v zádech, takže taky moc nespí.
Po práci dorazí Toni a jdeme se podívat do obchodky do Dušní. Už mi ty školy začínají splývat.
Koukáme na Adikts.
10. 1.
Mik i wuxia zůstávají skrze různé tělesné problémy doma. Já do práce, mám toho nakonec vcelku dost, tak jsem ráda, že se w. udělá odpol líp a vezme na další DOD Toňu on. Dobrý, že tady se jim nelíbí, tak možný školu rovnou z předvýběru vyřadit.
11. 1.
V práci „veselo“, zas řádí oblíbený kolega. Naštěstí se to netýká mě, ale i tak…
Večer na pivo s Evou, po delší době, je to fajn.
12. 1.
Tak nějak nic, práce, domů, odpadnout.
13. 1.
Likvidujeme vánoční výzdobu, plus větší úklid. M. po sundání jedné kuličky prohlásí, že je to deprese a nedělá nic. Mno 🙂
Večer máme sraz v centru s kamarády. Tak nějak se probere vše a zase dom.
14. 1.
Doráží mi únava. Tak jen vařím a plácám se, koukám na skoky, čtu. Večer rozkoukáme Podruhé mě neoklameš. Několikátý Coben, ale vlastně něco takového potřebuju. Čtu U jezera.
valkil 