Šéf Atén a Meteora (Řecko počtvrté)

Ubytovali jsme se na zastřešené terase, kde stálo ve dvou řadách asi 20 postelí, sprchy byly k dispozici, takže jsme byli v podstatě spokojení. Nemít za zadkem Paula, který naopak brblal stále. Jelikož se mu zdálo, že toto ubytování není bezpečné pro jeho kameru, hodlal ji zanechat na recepci v úschově. V tu dobu už měl vcelku naváto a opici přiživil několika plechovkovými pivy. Paní z recepce se na jeho kameru, z níž visel horkem rozpuštěný sýr (předtím halabala shrábnutý do igelitky spolu s další potravou), zrovna netvářila, ale pak jí Paul řekl, že on je šéf Atén, tak ať neodmlouvá. Nakonec ji tedy přijala a Paul zavelel, že půjdou s R. na pivo a něco ostřejšího. Zároveň se k nám přidali ve stejném penzionu ubytovaní Sicilané, což museli být také mafiáni, jak Paul naznal. Bylo jim asi 18 a spíš než mafiáni byli z bodrého „šéfa Atén“ vyjukaní. Chlapi se pustili do panáků a my se s K. raději vydaly prohlédnout si Kalambaku. Když jsme se po čase vrátily, Paul i R. už byli notně připiti, hráli tavli a navzájem si vyhrožovali smrtí. Paul se zase začal vrhat po K., takže jsme se raději opět sbalily a šly se do penzionu uložit. Noc se neobešla bez obtěžování K. ožralým Paulem a jeho pacifikováním neméně ožralým R. Po nějaké době Paul přišel ke mně a začal se se mnou loučit, jelikož prý jede z Bulharska pašovat cédéčka. Načež usnul a příšerně chrápal, takže ani tu postel po dlouhé době jsme si pořádně neužili.

Další den jsme chtěli navštívit kláštery Meteora, kam jsme se chtěli dopravit autobusem. Vstávání se nám protáhlo, protože R. s kocovinou dospával. Paul se mezitím vyhrabal a přesunul opět do hospody. Když jsme se konečně vykopali, zjistili jsme, že nevíme (opět), kde je autobusové nádraží a chvíli jsme se motali po okolí, než nás zblejskl Paul a že jede přeci s námi. Když jsme se dostali na autobusák, zjistili jsme, že zrovna nastala odpolední siesta a následující dvě a půl hodiny nic nepojede. Rozhodli jsme se ale, že se ke klášterům vydáme pěšky. Paul se nám celou dobu posmíval a následně se urazil, protože on přece nebude chodit. K prvnímu klášteru to ale měly být nějaké 4 kilometry, což nám nepřišlo tak hrozné, takže jsme ho tam nechali sedět a vydali se. Nakonec jsme si prohlédli pěšmo kláštery dva a v klídku se vraceli k ubytovně. Když jsme tam přišli, našli jsme Paula v družném hovoru (resp. monologu) s Italy. Vůbec si nás nevšímal, až po chvíli přišel a poté, co se nás zeptal, jak bylo na výletě, nám oznámil, že se máme sbalit a vypadnout, jelikož tam nejsme žádaní. Koukali jsme na něj jak na blázna, ale on nám naprosto vážně sdělil, že je šéf Řecka a že všichni Řekové vědí, jak jsme se k němu chovali a když neodejdeme, přijdou nás zabít. Věděli jsme, že je mluvka a asi blázen, ale hádejte se s bláznem. Radši jsme se sbalili a šli si dalších pár dní užít v klidu bej něj.

Paní v recepci se hrozně divila, proč jdeme pryč a nedokázala pochopit celou situaci, i když jsme jí několikrát vysvětlili, co se stalo. Vlastně se jí nedivím, že to nechápala, protože to znělo dost praštěně. Několikrát nám ještě řekla, ať zůstaneme, že Paul je normální alkoholik a žádný šéf ničeho. Ale my už se ho chtěli zbavit. A já byla v duchu ráda, že na to přišli i mí dva spolucestovatelé. Mimochodem, Paul nám samozřejmě nezaplatil ani ťuk. Vydali jsme se za město do blízkého kempu, kde byl i bazén a vůbec tam byli samí příjemní lidé, kteří se netvářili, že nás nesnášejí a chtějí nás zabít, jak nám předtím tvrdil „pan mafián“. Najedli jsme se, přespali a ráno, když jsme se chtěli všichni umýt, zjistil R., že mu chybí hygienická taštička. Jelikož v ní měl i roztok na kontaktní čočky, hodlal se pro ni vrátit do penzionu, kde ji nejspíš zapomněl. V penzionu taštičku nenašel, akorát narazil na recepční, která se ho ptala na Paula, protože dosud nezaplatil za pobyt. Proč taky, že – král Řecka? R. se po neúspěšném hledání vydal do lékárny, že si roztok koupí. Koho cestou nepotkal, našeho milého mafiána. Zeptal se ho, jestli náhodou někde neviděl jeho neseser, na což Paul odpověděl, že ne, ale ať s ním R. zajde na pivo. Tam mu R., řekl, že mu jde hlavně o roztok na čočky, načež Paul hrábl do igelitky a onen roztok mu podal. R. si všiml, že v igelitce jsou i jiné jeho věci, které z něj už ale nevylámal. Tak ho zanechal osudu a vrátil se do kempu, kde zjistil, že ještě postrádá peněženku, v níž měl ovšem jen pět set českých korun.

A to bylo poslední shledání s šéfem Řecka, který potřeboval krást kartáček na zuby, holení a mýdlo. Možná, aby ho mohl směnit v Bulharsku za cédéčka.